Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část stá

Artemis

Panenská bohyně lovu, představitelka Měsíce a přírody, nevzešla, stejně jako mnoho řeckých bohů čtvrté generace, z lože manželského. Její matkou nebyla legální Diova manželka Héra, ale Titánka Létó.

Ať smrtelnice nebo bohyně, žádná z Diových milenek to neměla lehké. V případě Létó se Héra postarala o to, aby budoucí matka nenašla místo, na němž by mohla spočinout a obklopena zástupem prověřených porodníků přivést děti na svět. Místo nadstandardní péče se jí dostalo pronásledujícího draka. I božské záměry lze ale obejít; bludný ostrov Délos se za pevnou zemi nepovažoval a Létó po dlouhém putování přece jen našla útočiště. (Nevyhnu se obvyklé závorce: prý k následující události nedošlo na Délu, ale v háji Ortygii u Efesu, maloasijské athénské kolonii.)

První z dvojčat zakřičela právě holčička Artemis. Božské děti jsou, podobně jako mláďata některých savců, schopna samostatné existence velmi záhy. Hermés, například, se už v prvním dnu svého života vykradl krást koně. Několik minut stará slečna na takovou zábavu pomyslet nemohla, musela asistovat při odbavení svého bratra Apollóna. (Závorka: přišel prý na svět až po devíti dnech na Délu, na rozdíl od sestry, která se narodila ještě na pevnině, v už zmíněné Ortygii).

Brzkým koníčkem Diovy dcery (Římany později přejmenované na Dianu) se stal lov. Pro svou první životní zážitek byla také vzývána rodícími ženami, sama takovou zkušeností nikdy neprošla; když ještě jako dítě seděla otci na kolenou, a on se zeptal po čem její tříleté srdce touží,  přála si věčné panenství. Také družinu šedesáti mořských nymf a dvaceti krétských říčních víl, dále pak stejný luk a šípy, jako má její bratr, stejný dohled na světlem jako má on (dostala Měsíc). Všechny hory. Jen jedno město, protože prý bude žít v přírodě. Tatíček – dcery to s nimi umějí – dal všechno, měst dokonce třicet, ne jen jedno.

Od Pána získala tři lovecké psy a sedm spartských ohařů. Vytouženou výzbroj vyrobili Kyklopové; stříbrný luk vyzkoušela nejprve na dvou stromech, poté na divokém zvířeti a nakonec na městě nespravedlivých. Do svého zlatého vozu zapřáhla čtyři laně se zlatými parohy, páté zvíře uteklo. Později se ale také proslavilo, ovšem jako objekt třetí Héraklovy práce.

Své panenství bránila bohyně velmi aktivně. Před říčním bohem Alfeiem se jen ukryla mezi svůj doprovod (všechny dívky si pomazaly tváře bílým bahnem, takže zamilovaný potamus svou vyvolenou nepoznal), s dalšími to dopadlo hůř. Aktaión, který ji šmíroval při koupání v potoce, byl proměněn v jelena a uštván vlastní smečkou. Chtěl ji znásilnit obr Ótos, zatímco jeho bratr si vybral Héru. Tehdy použila Artemis ženské zbraně, byť jen na oko, obří bratři totiž měli věštbou potvrzeno, že je nemůže zabít ani bůh, ani člověk, a tak bylo nutno improvizovat. Zatímco Héra mlčela, Artemis se naopak Ótovi nabídla. Lest slavila úspěch, Efialtes začal žárlit. A když on ne Diovu manželku, tak aspoň dceru – a jako první, když je starší. Nakonec obři probodli jeden druhého, čímž byly podmínky předpovědi splněny.

Stejný metr měla bohyně i na své nymfy a příznivkyně. Diem svedenou Kallistó vyhnala a začarovala (pokud tenhle kousek neprovedla Héra) v medvědici. Přesto o ní jednou i její bratr zapochyboval, zdálo se mu, že by nejhezčí muž světa, zapálený lovec Órión, přece jen mohl Artemidinu lásku získat. Trikem s jeho přezdívkou a falešným nařčením z obtěžování její kněžky tak přiměl sestru, aby vzdáleného plavce, ve skutečnosti prchajícího před obrovským štírem, zastřelila. Přivést kamaráda k životu se Artemidě nepodařilo, ani když se obrátila na synovce Ásklepia, proto mu pomohla aspoň na hvězdnou mapu.

 

Nejznámější Artemidin chrám stál v Efesu. Centrum kultu i místního obchodu ale zapálil 356 př.n.l. jistý Hérostratos, toužící státi se slavným. Přes veškerou snahu jeho současníků se mu to nakonec podařilo.

 

Artemis na obrázku je dílem belgického malíře Augusta Donnaye, Spiessens / CC BY-SA

22.3.2020


Thesan

Jitřenka, jak ji znali a pojmenovali Etruskové. Sdílela stejný osud s Eós i Aurorou. Na zrcadlech, která představují zásadní zdroj informací o starých apeninských mýtech a jejich aktérech, ji nalezneme ve společnosti stejných mužů. Kéfala, Memruna (Memnona). Také rozmlouvající s představiteli Slunce a moře, Usilem a Nethunsem.

Přežila v toskánských pověstech. Jako Tesana, víla, kterou můžete spatřit na rozhraní snu a jitra. Takové setkání pak znamená šťastný den.

29.3.2020


Achvizr

Okřídlená společnice etruské bohyně lásky Turan. Podle jistých náznaků odpovědná za zdraví a štěstí.

29.3.2020


Thalna

Etruským ženám pomáhala tato bohyně s porodem. Jistou potíž s identifikací ovšem může způsobit fakt, že na některých zobrazeních je Thalna očividně muž.

Podobnou funkci (na základě rytin a zrcadlech) přisoudila doba moderní i další ženě vybavené křídly a  jménem Ethausva. Připomeneme-li si zástup v této oblasti angažovaných démonů římských, není v tom nic podezřelého. Proto neváhám zmínit ještě třetí etruskou porodní asistentku, též okřídlenou Thanr.

29.3.2020


Satre

Chtonický bůh, děsivý vládce temného severu. Příslušnost k problematické planetě, povaha (nebo obecné mínění o ní), podoba jména se Saturnem a řecké vyprávění o Kronovi pevně Satreho se zmíněnými spojuje. S připomínkou, že římský bůh mohl převzít jméno etruského, ne naopak.

29.3.2020


Vuurman

Jako ohniví muži nekončili v Nizozemí jen katastrální zloději, ale také vrazi, zloději a křivopřísežníci. Pro člověka, který bezostyšně prohlásí: „Ať shořím, jestli lžu,“ a přitom ví, co ho může potkat, je na místě jiné označení, než popisné Ohnivec; byť je někde znali jako Gloeiige, Glène kerel, Gloeiige Engelsman nebo gloeiende Gerrit, já volil bych spíš něco živočišného, ačkoliv si to ta užitečná domácí zvířata, užívaná kdysi k tahu, nezaslouží.

5.4.2020


Tompondrano

Přes dvacet metrů dlouhý mořský had, plochý, zajištěný hřbetním plátováním, s hlavou světélkující. Známý původnímu obyvatelstvu ostrova Madagaskar.

Ti ještě původnější, mýtický národ Vazimba, uctívali plaza stejného jména, ovšem mnohem mnohem kratšího, pohybujícího se ve vodách sladkých.

5.4.2020


Eelpoot

Smrdutý obyvatel marylandské bažiny Zekiah na řece Potomaku. Kryptozoologové ho sice v záznamech vedou, panuje ovšem přesvědčení, že se narodil v hlavě staříka, který si přes blata krátil cestu do obchodu.

5.4.2020


Zabairo

Noční chodec divočinou Pobřeží slonoviny. Obr, vysoký jako stromy, svítící si na cestu dvěma pochodněmi.

5.4.2020


Gauarge

Australská vodní příšera. Připomíná oškubaného pštrosa emu, věren profesi poctivého hastrmana číhá pod hladinou vodních jam na neopatrné žíznivce. Noví důvěřivci v něm vidí cosi dinosauřího, jakoby Struthiomimovi z oka vypadl, nemyslíte, maminko?, zatímco pro ty někdejší, než byl ponížen v obyčejnou příšeru, představoval možná božskou zápověď a ochránce cenných vodních zdrojů.

5.4.2020


Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? Nebo přímo konkrétní přání? Zde můžete klást požadavky . Také je tu Pátrání po bubácích, které vám může pomoci najít ty správné informace.
Můžete se seznámit i s prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy s bibliografií
Pokud chcete na jednotlivé kapitolky Bestiáře odkazovat, zde je seznam odkazů.

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv
Akta O
Holmesiana
Hudba
Film a TV
Historie

Poslední změny

 

TOPlist