Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část devadesátá osmá

Síf

Thorova manželka je dodnes pověstná především svými zlatými vlasy, respektive tím, jak o svou ozdobu hlavy přišla, a co následovalo.

Kadeře jí ostříhal škodolibý Loki; i když bývaly seveřankám podstatně zkracovány vlasy za trest, obvykle na prokázanou nevěru, Síf o ně přišla jen hloupým žertem. Prchlivého manžela ta nesmyslná zlomyslnost přivedla až k výbuchu nekontrolovaného násilí, udržel se jen tak tak, když mu Loki v úzkých, vyděšený vidinou zpřelámaných všech kostí, slíbil, že vše napraví. Úskočný bůh taky své slovo dodržel, objednal dokonalou náhradu u trpaslíků. Byla ze skutečného zlata, ovšem vlastností opravdových vlasů. Zavládla by nejspíš všestranná spokojenost, a historka zapadla mezi jiné Lokiho nepatřičnosti, kdyby během okolností spolu s náhradou pro Síf nepřišly se zlatými vlasy na svět i předměty mnohem důležitější a z hlediska věcí budoucích zásadní: oštěp, loď, zlatý kanec, prsten a kladivo.

Které už patří do příběhů jiných.

Nad významem Lokiho stříhání dodnes bádají a hádají se vědci, tvrdící tu, že šlo o obraz rituálu plodnosti, tu o odnětí kouzelných schopností. Podobně jako tchyně Jörð, je dnes i Síf tedy spojována se zemí a s plodností, především proto, že zlaté vlasy připomínají zralé obilné pole. Z původních (nebo aspoň starších) pramenů o bohyni ale mnoho konkrétního nevyčteme.

Víme, že byla matkou dvou dětí, Thórovy dcery Þrúðr (srozumitelnějším zápisem Thrúd, v překladu Síly) a známějšího syna Ulla. U něho už otec jmenován není. Načrtnutému obrázku pak může trochu barev dodat několik veršů z eddické písně Hárbarðsljóð, kde se Thór při sporu s Harbardem (Šedovousem) dozvěděl mimo jiné:

 

    Převozník:

„Sif tě podvádí,

pospíchej domů

a ukaž své hrdinství,

halasný reku!“

 

    Tór:

„Zlolajně mluvíš,

bys k zlosti mě popudil;

zbabělče bídný,

bezmeznou mluvíš lež.1)

 

Ať už si převozník (prý převlečený Ódin, tvrdí někteří pozdější vykladači) vymýšlel nebo ne, ví se také, že při známém urážení spolustolovníků prohlásil Loki, že on sám byl Sífiným milencem. Šlo nejspíš jen o zbožné přání nebo opileckou provokaci, moderním teoretikům to ovšem dodalo dost materiálu k úvahám o tom, že ostříhání bohyně bylo skutečně potrestané cizoložství.

Někteří prostě dokážou z několik vět potrhaného dopisu sestavit kroniku celého rodu.

 

1) Edda. Přeložil Ladislav HEGER. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. Živá díla minulosti (SNKLU).
Dřímající Síf (a Lokiho v pozadí) nakreslil John Charles Dollman [Public domain], via Wikimedia Commons

20.10.2019


Barlemanje

Vybranou oběť pronásleduje v podobě ohnivé koule nebo ji svádí jako bludička. Zastavit ho prý může odhozený kapesník. Na tuto praktiku spoléhejte pro jistotu pouze při cestě do Nizozemí, kde je Barlemanje domovem, v jiných krajích patrně nezabere.

27.10.2019


Losna

Dnes bývá zmiňována jednou větou: Losna byla etruská bohyně měsíce, spojovaná též s přílivem. Zda-li se této funkci skutečně v dobách pradávných věnovala ale jisté není. Je to dokonce velmi nejisté; seznam PRO počítá hlavně se jménem, které by mohlo pocházet z jednoho z etruských slov pro Měsíc: lusxnei. (Opačné argumenty někdy vypočítávají mnohem známější jména tamních měsíčních celebrit, Tiura či Artumu, aniž ovšem uvažují o obsluze různých měsíčních fází, případně místní tradici, přetrvávající z dob přechozích.)

27.10.2019


Wirry-cow

Skotské strašidlo, spíše zástupné jméno pro celou řadu nejrůznějších bubáků, od skřítků, přes duchy až po ďábla.

27.10.2019


Barbro Påle

Švédská šlechtična Barbro Eriksdotter Bielke docházela dle vyprávění do stejného zájmového kroužku jako slovenská Alžběta Bathory nebo naše Kateřina z Komárova. Nechávala prý pro vlastní potěchu krutě mučit služebnictvo a poddané, provinilce zavírala do malých kobek a trýznila je hlady, nechávajíc jim na dohled (ne však na dosah) stůl s upravenými pokrmy.

Nakolik má pravdu legenda, nakolik skutečnost, a kdo se to nejspíš začetl do antických autorů a seznámil se s trestem Tantalovým, dnes nevíme. Máme jen zprávy z místních zdrojů, podle nichž se urozená paní z hradu Brokind zapletla se samotným Ďáblem a provozovala čarodějnictví. Nemohla tedy skončit jinak, než jako prokletý duch; když ji po smrti pohřbili do rodinné hrobky v linköpingské katedrále, začala v ní po nocích strašit. Ostatky byly tedy převezeny do méně významného objektu, do kostela v Brokindu.

Duch nepřestal řádit ani tam.

Bylo tedy přistoupeno ke krajnímu řešení, Barbro exhumovali a probodli kůlem, praktikou v té době v Evropě v takových případech běžně užívanou. Kostelním nocím se vrátil klid, jen z jezera se od té doby občas ozývá nářek ženy, jež dostala od té operace též přídomek Probodená. A na brokindský zámek se nastěhoval přízrak, po soumraku tančící s ďáblem.

27.10.2019


Wane Thekla

Královna čarodějnic, elfů a démonů povětří. V čele zástupu svých poddaných přichází, vlastně přilétá, za bouřlivého brabantského počasí, nejraději v noci, v divokém reji pak tančí na vršku Pottelbergu. Po říčce Leij se někdy po soumraku plaví v překrásné loďce.

3.11.2019


Alvina

Západoflanderskou Meluzínou, skučící ve větru, je Alvina , královská dcera, prokletá rodiči k věčnému bloudění. K tak drastickému opatření je přiměl nesouhlas s jejím výběrem partnera. Někdy je asi lepší poslechnout, zvlášť, když otec s matkou disponují silami opravdu mocnými.

3.11.2019


Maanje Klop

Užiteční skřítci nenavštěvují jen domy zděné či dřevěné. Nizozemský Maanje Klop je hospodáříček (nizozemštinou kabouter), pracující na palubě lodí.

3.11.2019


Onnerbankissen

Fríský ostrov Amrum neobývají pouze lidé. Žijí tu i Podzemníci, skřítci, které lze někdy spatřit, jak tančí za měsíčního svitu. Nijak zvlášť se nebezpečně se nechovají, když se ale jednou jistý chlapík rozhodl prokopat až do jejich domovů a začal hrabat v kopci, v němž žili, vyděsili ho stejně, jako byl od hledání pokladu odveden malostranský švec letenským duchem. Když se narovnal, aby si na chvíli od kopání odpočinul, spatřil svůj vlastní dům v plamenech.

Pražský obuvník i fríský nenechavec hned všeho nechali a spěchali v hrůze domů – aby zjistili, že šlo jen o iluzi. Oba, jak švec (který se nejprve uklidněn na Letnou vrátil, aby v pátrání po pokladu pokračoval, po své předchozí činnosti ale nenašel ani stopu), tak i jeho druh od Severního moře varování pochopili a věnovali se raději svému.

3.11.2019


Yallery Brown

Zlý skřítek z Fens, kdysi bažinatého kraje na východě Anglie. Jméno mu daly jeho světle hnědé vlasy a vousy. Strašák bledé vrásčité tváře si dnes užívá nadpřirozený důchod, podobně jako jemu podobný močálník Tiddy Munn, přišel s meliorací bažin, která úspěšně vyvrcholila ve dvacátých letech devatenáctého století, o životní prostor. Škodolibostí a naschválů, které prováděl i svým přátelům, tedy už není třeba se bát. Ani jeho osobitého pojetí pomoci.

Když mu kdysi jistý Tom Tiver pomohl zpod kamene a nechtěl za odměnu ani dohodit nevěstu, ani peníze, jen snad někdy pomocnou ruku při práci, nepřinesl mu skřítek žádné štěstí. Jistě, Tomova práce byla vždy hotova, koně i stáj jako ze škatulky – jenže Yallery Brown nezůstal jen u toho, aby Tomova činnost vynikla, zkazil práci ostatním. To obrátilo všechny čeledíny proti nezištnému zachránci, nasazovali na něho, až dostal nakonec Tom vyhazov. Co víc, už nikdy se skřítka nezbavil.

 

Obrázek Tomem zachráněného skřítka nakreslil pro Jacobsovu sbírku More English Fairy Tales, vydanou v roce 1894 John D. Batten [Public domain], via Wikimedia Commons

10.11.2019


Hobyahové

Vyprávělo se v australském Perthu, že kdysi do chatrče z konopí, v níž žil starý pán, starý paní, děvčátko a pejsek jménem Turpie, vtrhli jedné noci skřítci a začali prozpěvovat:

„Hobyah, Hobyah, Hobyah! Chýši strhnem‘, dědka sníme, bábu sníme, děvče odnesem‘.“

Lidé tvrdě spali, zato pejsek se vetřelcům postavil a štěkotem je zahnal. Za své hrdinství si ale vysloužil jen ztrátu ocasu.

„Jsem se nemohl pořádně vyspat,“ zdůvodnil to stařec.

Skřítci přitáhli i následující noci. Se stejnou písničkou a stejným výsledkem: odvážný Turpie je vyštěkal, za což mu muž namísto díků usekl jednu nohu. Další noc druhou, pak třetí, Hobyahové se nevzdávali a lidé tvrdě spali, takže tíha celé obrany spočívala na nebohém pejskovi. Vděku se nedočkal. Přišlo ráno, kdy naopak přišel o hlavu.

Chatrč už pak neměl kdo bránit, takže když následující noci Hobyahové přišli, mohli bez potíží ukrást holčičku a na cestu se posilnit stařenou.

Bylo by z té pohádky krásné podobenství, má ale ještě pokračování.

Hobyahové vyspávali přes den, byli to skřítci striktně noční. Neslyšeli tedy, jak unesené děvče, které drželi v pytli, hlasitě pláče. Zaslechl ho někdo jiný, muž s velkým psem. Pytel rozvázal, dívku vysvobodil – a namísto ní strčil do vaku svého čtyřnohého kamaráda. Když se pak večer skřítci probudili a zavazadlo otevřeli, namísto bezbranného děvčátka na ně vyskočil velký pes a všechny je sežral.

Takže to vlastně podobenství nakonec být může.

Nechť vám představivost slouží.

10.11.2019


Watterswyn

Moře, obklopující západofríský ostrov Schiermonnikoog, je domovem vodního vepře, bubáka, číhajícího ve vlnách na nepozorné nedospělé.

10.11.2019


Maboya (Maboia)

Karibové – ti ostrovní – věděli, že když se Měsíc začne mimo kalendářní plán ztrácet, nemá to na svědomí stín naší planety, stojící v tu chvíli mezi Sluncem a naší v úplňku zářící oběžnicí. Celou noc tančili a hlomozili, aby zahnali skutečného původce, zlého ducha jménem Maboya.

Mnoho (nejen) důvěryhodných záznamů nemáme, proto nezbývá, než z toho mála, které po Karibech zůstalo, usuzovat, že arcinepřítel dobrého ducha Chemina se choval stejně jako nepříjemný a nebezpečný démon stejného jména, před nímž varovali pevninští Karibové: Posednutí lidé se mění v divoká zvířata nebo v Maboiu, varovali. Jejich duše pak zůstává v pralese.

17.11.2019


Aulken

Groningenští skřítci, kteří unášejí mladé dívky, které pak musí kojit psy, dokud jejich ňadra neztratí pevný tvar. Jak je u takových démonů zvykem vyměňují Ulken svá novorozeňata za lidská. Dostáváme se teď k jisté nedbalosti v úvahách, neboť zmíněná operace vyžaduje v první řadě obě mimina přibližně stejných rozměrů. Dospělí, plně vyvinutí Oelken jsou ovšem mnohem drobnější; pokud se vám na těle objeví modřina tvaru dlaně, pak ji způsobil právě jeden z těchto skřítků.

17.11.2019


Akampeshimpeshi

Právě takhle vypadá blesk, tvrdí zambijští Lambové, koza s krokodýlím ocasem a nohama, spouštějící se za bouře z nebes na pavučině. Je to bestie nebezpečná, proto musí být bez prodlení zabita.

Elektrické výboje samé vznikají odlesky na čepelích strážců nebeského jezera. Pokud jsou v téhle službě děti, pak prší: nedosěplci si hrají a přitom nějaká ta voda občas vyšplíchne. Když Nejvyšší bůh Lesa pověří hlídáním jezerní hráze dospělé muže, k žádným průsakům pochopitelně nedochází.

17.11.2019


Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? Nebo přímo konkrétní přání? Zde můžete klást požadavky . Také je tu Pátrání po bubácích, které vám může pomoci najít ty správné informace.
Můžete se seznámit i s prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy s bibliografií
Pokud chcete na jednotlivé kapitolky Bestiáře odkazovat, zde je seznam odkazů.

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist