Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část devadesátá devátá

Blemmyae

Kočovný národ, žijící několik století kolem našeho letopočtu (od mínus šestého po plus třetí) v Núbii, soused po Nilu Egyptem roztažené Římské říše, by se dokonale ztratil mezi ostatními kmeny, komunitami a státy, kdyby ovšem, jak se gramotní starověcí Evropané od svých zeměpisců dozvídali a negramotným soukmenovcům dál vyprávěli, nebyli jeho příslušníci bezhlaví.

Ne bezhlavě útočící, bezmyšlenkovitě plýtvající zdroji, bezbranně podléhající podomním obchodníkům.

Skutečně bez obvyklého zakončení trupu.

Takových ras znal starověk i středověk několik. Jak se svět zvětšoval, stěhovaly se do vzdálenějších končin, až skončily na odlehlých ostrovech. John Mandeville je našel na divným tvorům zaslíbených Andamanech, sir Walter Raleigh (ještě se k němu vrátím) v Americe. V časech, kdy bylo středem světa Středomoří, žily obvykle v Indii, tedy na východním konci mapy, nebo v Libyi/Etiopii, tedy směrem jižním. Právě jako Blemmyové.

Ty skutečné poprvé jmenoval Strabón ve své Geografice. Ke své smůle ovšem obývali stejné území mezi Nilem a Rudým mořem jako anonymní bezhlavci, o nichž psal Hérodotos, nejspíš proto jednomu z prvních římských kartografů, Pomponiu Melovi, následovanému Pliniem starším, splynuli, a příslušníci bojovného národa, který po několik století zatápěl sousedům (politicky v té době převážně Římanům) tak přišli o hlavu. Nikomu to ani v době, kdy Blemmyové vládli egyptským Thébám, a tudíž nebylo až tak těžké se s nějakým setkat, nijak nevadilo. Lidé uvěří všemu.

Pokud jde o vzhled, pak mýtičtí Blemmyové patřili k tomu druhu bezhlavých, jenž má oči na hrudi. Jiný tehdejšími vědci uznávaný rod byl opatřen zrakovými orgány na ramenou, což, jak někteří autoři soudí, byl ovšem pouze pohlavní dimorfismus. Tuto skutečnost pak například herefordská mapa světa, vytvořená někdy na počátku čtrnáctého století, uvádí i příslušným provedením intimních partií dvojice, nakreslené na východním kraji světa na břehu řeky Nil.

 

Oči na ramenou mají i bezhlaví obyvatelé jihoamerické Guiany. Sice je na vlastní oči neviděl, svým zdrojům ale známý renesanční cestovatel a voják důvěřoval, vždyť jejich informace potvrzovali i nizozemští obchodníci. Ewaipanoma, jak se ti prazvláštní lidé jmenují, se kromě toho vyznačují též ústy na prsou a dlouhými vlasy.

 

Rytinu bezhlavce pro Norimberskou kroniku vytvořil Hartmann Schedel (1440-1514) [Public domain], via Wikimedia Commons

5.1.2020


Vlkoun

Drak, známý letovou trasou, vedoucí od kostela sv. Trojice v mělnickém Chloumku k Řípu. Byl ohnivého charakteru, což mimo jiné znamenalo, že jeho přelet nad stavením (nejlépe s mezipřistáním) nebyl kupodivu nevítaný. I naši slovanští sousedé znali pjenežnyho zmija, plamenného draka, přinášejícího finanční zajištění.

Krolmus uvádí lidovou pověst, v níž jsou vlkouni počítáni jednak k démonům povětří, jednak (respektive: a tím i) k padlým andělům. Těm, kteří nedopadli ani do lesa, ani do vody, do skal, ani se nezaryli pod zem, ale udrželi se ve vzduchu.

12.1.2020


Zemarzla

Či snad Zmrzla, jak opravuje v pedagogickém časopise Škola a život (1868) v části Úvahy šifra (K–ý). V každém případě nejde o sloveso ženského rodu v minulém čase, popisující změnu stavu nízkou teplotou, ale o údajnou ruskou bohyni zimy, dámu ledového dechu, s korunou z ledových krup a šatem z námrazy a sněhovým pláštěm.

Zprávy o ní nalezeny toliko v uvedené tiskovině, v kritické recenzi knihy Jana Hrdého Děje národa českého. Dále pak (či spíš dříve pak, neboť jde o rok 1863) v díle dalšího školského pracovníka, Adolfa Heyduka, sepsavšího pro žačky Nástin bájesloví Slovanského a Germanského, čtvrtý svazek edice Dívčí škola – stručný výbor vědomostí českým dívkám nejpotřebnějších od učitelstva vyšší dívčí školy Písecké.

Jejím protějškem a protivnicí byla Zimsterla, dívka v bílé róbě, přepásané věncem růží, přinášející jaro.

12.1.2020


Barneman

Nad vodami dnes již neexistujícího Zuidersee, mořského zálivu, který v roce 1932 proměnili Nizozemci vybudováním hráze v jezero Ijsselmeer, pomalu putovával Barneman, přízrak s lucernou (nebo jiným světelným zdrojem, který držel v nehmotných rukou).

12.1.2020


Haspelvrouwtje

Skřítky, tedy ženy skřítčí, podávající pomocnou ruku brabantským ženám lidským. Staraly se o nemocné, pomáhaly s prací těm, které jí měly až nad hlavu. Nebylo bezpečné je rozčílit, škrábaly pak svými ostrými nehty.

12.1.2020


Hakon

Jeden z trollů, usídlených v jeskyni na severním úbočí horského hřbetu, zvaného Höråsen. Jak se jeho jméno (které by mohlo znít také Hagen) lidé dozvěděli, nevím. Co je mi známo, je historka o odvážném  muži z Tvååkeru, který se rozhodl dutinu prozkoumat. Pojistil se; svěřil svým přátelům druhý konec lana, k němuž byl přivázán, a nařídil jim, ať, pokud se jim bude zdát, že se dlouho nevrací, už na nic nečekají a zakročí.

Dostal se hluboko do hory, zastavily ho až velké železné dveře. Otevřít je nedokázal, mohl jen naslouchat podivným zvukům za nimi. Potom ho druzi, znepokojení dobou, jíž pod zemí strávil, vytáhli. Nikdo tak odvážný, aby v jeho výzkumu pokračoval, už se pak nenašel.

19.1.22020


Big Ears

Velká kočičí obluda, přivolávaná rituálem Taghairm. Touto prastarou metodou ve Skotsku citýrovali ďábla za účelem výkladu dnů příštích a splnění i nevhodných tužeb. Spočívala v několikadenním opékání živých koček nad ohněm; když se dílo zdařilo (součástí akce byl i přísný půst), objevila se obrovská kočičí potvora s velkýma ušima a zle se blýskajícíma žlutýma očima. Prý sám Král podsvětních koček.

19.1.22020


Sunamura no onryo

Dávno předtím, než se z Ameriky (kam přišly s irskými přistěhovalci) rozšířily po celém světě strašidelné dýně, dokonce už v čase, kdy ani na druhé straně Atlantiku neměla ještě tato zelenina v oboru takovou popularitu, děsila oranžová tykev obyvatele Sunamury, místa, které bylo později pohlceno Tokiem a jež na mapě japonské metropole dnes naleznete se štítkem Kōtō-ku.

Sunamura no onryo, aneb Sunamurský duch, měl tělo, ruce a nohy smotané ze suchých dýňových listů a stonků, hlavu představovala dýně s obličejem. Vzhled to nebyl náhodný, Sunamura totiž byla v období Edo pěstováním dýní pověstná. Proč a nač se hrozivý přízrak vrátil na svět, dnes už bohužel nikdo nepamatuje. A tehdy nezapsal.

19.1.22020


Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? Nebo přímo konkrétní přání? Zde můžete klást požadavky . Také je tu Pátrání po bubácích, které vám může pomoci najít ty správné informace.
Můžete se seznámit i s prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy s bibliografií
Pokud chcete na jednotlivé kapitolky Bestiáře odkazovat, zde je seznam odkazů.

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist