Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část sto čtvrtá

Hébé

Bohyně věčného mládí, vrchní číšnice olympských vládců, pověřená rozléváním nektaru. Jako jediná z Nebešťanů umí vrátit čas smrtelníkům, což neznamená, že by svým darem příliš hýřila.

Jedním z těch, komu Hébé mládí doručila v temném oblaku zpět, byl Héraklův pomocník a nevlastní synovec Ioláos; splnila tak jedinou prosbu bohům, kterou tento hrdina za celý život pronesl. Slabý věkem a zchátralý nesnadným životem totiž už nedokázal dovést do konce svůj poslední slib a úkol, zastavit Eurysthea, dobývajícího Athény. Ostatním bohům se zásah nijak zvlášť nelíbil, i oni měli své oblíbence, ale Zeus je upozornil jednak na nepodplatitelnost Osudu a jednak na drobné přehlédnutí důležitého faktu – navrácené mládí a životní energie neznamená v žádném případě nesmrtelnost. Ioláos ostatně po něčem takovém ani netoužil. Chtěl jen dokončit svůj úkol, na nějž se mu už nedostávalo sil, a když se mu to díky Hébé povedlo, spokojeně odešel k předkům.

Obvykle je Hébé počítána k nemnoha legitimním potomkům Dia a Héry. Autoři pozdější doby sice vyšťourali pokoutnou informaci, podle níž neměl Zeus na její existenci žádnou zásluhu, a Věčné mládí bylo Héřinou parthenogenní dcerou, která přišla na svět poté, co si nejvyšší bohyně pochutnala na salátu, na oficialitě jejího postavení to nic nemění. Ani na tom, že ji časem zastínil populárnější olympský číšník, Ganymédes.

Dlouho dobu také zůstávala svobodná, až po příchodu nesmrtelné Héraklovy osobnosti, která byla povýšena mezi Olympany (smrtelná odešla, jak se sluší a patří, do Hádovy říše), provdala ji matka za někdejšího hrdinu. Tomu pak Hébé porodila dvojčata Alexiara a Anikéta. (A byl to samozřejmě manžel, kdo ji přesvědčil k v úvodu uvedené pomoci starému příteli a ochránci jeho pozemských dětí).

 

Jako modelka pro obraz Hébé posloužila Pierru Gobertovi někdy kolem roku 1720 Charlotte Aglaé d'Orléans, Attributed to Pierre Gobert, Public domain, via Wikimedia Commons

17.1.2021


Eileithýia

Nejméně známá Diova a Héřina dcera. Bohyně porodů, poctivě pracující pro svou matku, ochránkyni manželství. Do pověstných událostí vstupovala nenápadně, leč účinně, mezi její nejznámější zásahy patří urychlení porodu k němuž se chystala mykénská královna Nikkypé. Na svět tak o něco dřív než Héraklés přišel jeho pozdější zaměstnavatel Eurysthenos.

17.1.2021


Porfyrión

Gigant, syn Gaie a Úrana. Při Vzpouře obrů a boji s Olympany se vrhl na Héru a pokusil se ji znásilnit. Ten nápad mu vnukl Érotův šíp; než ho bůh lásky zasáhl, chtěl ji obr prostě jen uškrtit. Následek téhle změny plánu byl zásadní – žárlivý Zeus po násilníkovi okamžitě vrhl blesk, to Porfyrióna na okamžik zdrželo, mezitím se stihl vrátit Hérakles, který měl v téhle válce Gigantů s Olympany klíčovou a nezastupitelnou roli, a útočníka vyřídil definitivně. Tato skutečnost prý Héru s nejoblíbenějším nemanželským synem jejího manžela smířila; některé další příhody velkého hrdiny tomu sice neodpovídají, ale budiž.

17.1.2021


Nei Tituaabine

Modrooká rudovláska z Mikronésie, vládnoucí kdysi blesky. Zamilovala se ale do Auriarii, obra a/nebo Nejvyššího boha. Ten její lásku opětoval, to by bylo v pořádku, manželé se ovšem nikdy nedočkali potomků. Načež Nei Tituaabine zemřela.

Po pohřbu ale z jejího hrobu vyrašily semenáčky. Tak přišla na svět první kokosová palma, první mandloň a první pandán, hromovládná bohyně se tedy přece jen dočkala. Změnila tak profesi a stala se zástupkyní stromů. Pravda, je možné, že ony blesky a hromy dostala do životopisu ex post, třeba špatným výkladem starých obrázků (Nei Tituaabine byla dívkou jiskřivých očí), každopádně tam dnes jsou. Zásadní změnu zaměření koneckonců prodělali i bohové nám mnohem bližší a známější, kupříkladu Mars.

24.1.2021


Ndauthina

Kromě mořeplavců a rybářů na tohoto fidžijského boha spoléhali také cizoložníci. V útlém božském věku mu maminka zdobila hlavu zapálenými rákosovými stébly – Ndauthina je mimo jiné i božstvo ohnivé – a nezvedený nezletilec, byť byl takto i v noci vidět, páchal po soumraku neplechu.

24.1.2021


Pahuanuiapitaaiterai

Obávaný démon hlubin.*


* Popis stejným počtem znaků, jaký má jméno boužel kazí tahle doplňující poznámka pod čarou: známý na Tahiti.

24.1.2021


Buga

Stvořitel sibiřských Tunguzů (s nimi samozřejmě i nás ostatních). K výrobě prvního lidské páru užil následujících elementů: železa na srdce, země na maso a kosti, vodu na krev a oheň pro tělesné teplo.

24.1.2021


Saalah

Lesní démon, podle mínění jím postižených Arabů potomek člověka a lidožrouta. Děsivý vzhledem, zlý a zlomyslný konáním.

24.1.2021


Anjana

Kantábrijské horské víly, nevysoké krásky bledé pleti a rozkošného hlasu. Zapřisáhlé protivnice Ojancanu. Jednou za čtyři roky, v předvečer svátku Tří králů, v nejpozdější termín, v němž evropské děti dostávají dárky, se také zařazují do skupiny vánočních dárců.

Chudým a potřebným ale pomáhají po celý rok, stejně tak zvířatům i stromům, poraněným ať už lidmi, již zmíněnou rodinkou Ojancanu nebo přirozenou cestou.

31.1.2021


Căpcăun

Psohlavec, který v Rumunsku unášel děti a krásné dívky. Někdy měl kromě psí hlavy i ještě jednu člověčí, jindy čtyři oči. Vždy problémy s hrdiny.

31.1.2021


Dakwa

Velká ryba. Též Dagwuh. Čerokézové věděli, že tůně v Severní Karolíně, především pak v řece Little Tennessee, mohou skrývat tvora, který sráží kořist – lovce a děti – do vody svým ocasem. O velikosti rybí obludy hovoří příběh, v němž Dakwa spolkla celého Indiána; odvážný bojovník si ale prořezal cestu ven pomocí škeble. Až na vlasy, o které navždy přišel působením žaludečních šťáv, nedošlo jeho tělo při tom dobrodružství žádné újmy.

31.1.2021


Yaccy-Ma

Přinášel špatné počasí, nemoci i jiné zlé věci původním obyvatelům Ohňové země. Velký černý obr, který slyšel i sebemenší šepot a o všem se dozvěděl, navzdory nepříjemnostem, které ho provázely, a obavám jež jeho příchod předcházely, do života tamního lidu patřil. Trestal totiž, byť pro svou povahu značně nekompromisně, hříchy. (Bílé zlatokopy a farmáře, kteří Indiány prakticky vyhladili, tedy nejspíš nepřivedl).

Jeho protějškem byl Yerri-Yupon, dárce přívětivých klimatických jevů a dobrých věcí vůbec.

31.1.2021


Cheprer

Poslední podoba při podsvětní pouti, kterou na sebe egyptský bere, božský skarab, představující ranní Slunce, vystupující na obzoru. Jeho přirození příbuzní z rodu vrubounů valí před sebou kuličku z trusu jako potravu pro budoucího potomka, on tlačí na oblohu rudou kouli rodící se hvězdy; obojí je vzkříšením nového života, byť od prostého brouka (podobně jako vrubouni se chovají také chrobáci, které můžete pozorovat i u nás, pokud se odvážíte do lesa) se lidé neinspirovali skutečností, ale upravili si chování podle prvního pohledu. Jak už jsem říkal a jak znovu zopakuji: člověk obecný je skvělý pozorovatel, ale mizerný analytik.

Jako obrovský brouk také Chepreh (Khepri přepisem hieroglyfů do angličtiny) většinou pracoval, podoba s lidským tělem, zakončeným hmyzem na krku, tak častá není. Objevuje se toliko na stěnách hrobek a na pohřebních papyrech, známější je bůh jako prostý hovnivál, zachycený třeba v běžných amuletech, jichž se dochovalo značné množství až do současnosti. Za nejmocnější pak bylo považováno zobrazení brouka s křídly.

Hlavní úkol božstva, považovaného někdy za součást sluneční triády (Cheprer jako Slunce dopolední, Ré polední a Atum večerní) popisují zachované záznamy stručně. Objevuje se už v knize Amdét, nejstarším známém zápisu nebezpečné noční pouti sluneční bárky podsvětím. Už její tvůrci měli potíže s porozuměním starým pramenům, z nichž vycházeli, některá místa označovali znakem Nesrozumitelný originál, takže si jistě dokážete představit z jakých hlubin času egyptská víra přišla. Cheprer tady vystupuje, respektive vylézá jako skarab z tlamy hada, který zachytí plavidlo v hodině Dvanácté. Vyšplhá na hlavu boha Šova (vzduchu) a uvede se jako ranní Slunce.

Dvanáctá hodina pouti jako závěrečné přeuspořádání věcí po nejtěžší bitvě s hadem Apopem, svedené v Jedenácté hodině, je okamžikem Cheprerova výstupu i v Knize bran, souboru, předvádějící příběh nejdramatičtěji. Kniha jeskyní (nejmladší záznam) popisuje hodin/jeskyní pouze šest. V té závěrečné ukazuje nejprve brouka, tlačícího sluneční kouli a boha Chnuma, aby na závěr splynuli v jedno: hmyz s beraní hlavou.

 

Cheprera nakreslil podle starých nástěných maleb v egyptských hrobkách Jeff Dahl, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

7.2.2021


Heka

Syn beraního Chnuma a (nejčastěji) Menhit se narodil proto, aby dal podobu představě tvořivé kouzelné moci, jíž disponují nejvyšší bohové. Podobně jako v případě ma‘at, i u téhle síly původně užívaná abstrakce časem nestačila a proto bylo nutno přistoupit k jednoduššímu výkladu a obléct ji do těla. Jeden by tak řekl, že prastaří předkové byli evidentně chytřejší než generace pozdější, s podobným problémem se totiž takto nevypořádávali pouze v Egyptě. Je ovšem docela možné, že tato operace jen měla zpřístupnit filozofický termín široké veřejnosti, která do té doby týrala mozkové buňky toliko základními úvahami, a v tom případě je naopak zřejmé, že ani po několika tisíci letech se mnoho nezměnilo.

Bůh magie, kouzel a léčby později nastoupil i do služby na sluneční bárce, kde při noční podsvětní plavbě brání zástupce nebeského tělesa před krokodýly, jeho hlavním úkolem ale zůstávalo to, co mu dalo vzniknout: byl mocí, kterou bohové užívali už při tvorbě světa.

14.2.2021


Weret Hekau

Magie neměla ve starém Egyptě jediného zástupce. Mocná kouzly představovala nadpřirozené síly jako takové. Opatřena hadí hlavou chránila především egyptské koruny dešret, hedžet a pšent, její znamení se ale objevovalo i na mnoha předmětech plebejských, ať už určených k ochraně maminek nebo poutníků posmrtným životem.

14.2.2021


Nebtuwi

Chnumova prakticky zapomenutá manželka, bohyně plodnosti, jejíž kult záhy spolkla úspěšnější Neith.

14.2.2021


Hemen

Sokolí bůh egyptského města Tuot, později absorbovaný úspěšnějším Hórem.

14.2.2021


Schip van Sinternuit

Loď tak obrovská, že potřebujete hodinu plavby, abyste vůbec dokázali přečíst jméno na trupu. Šest týdnů trvá kapitánovi pouť z přídi na záď, a to ji vykonává v sedle koně. (O dění na palubě má ale nejvyšší důstojník přehled i bez zdlouhavých služebních cest, jsou mu k dispozici dva havrani, kteří všechno vidí a slyší.)

Na stěžeň vylézají námořníci mladí a ze služby se vrací do důchodu, tak je vysoký. V ráhnoví se pasou krávy, aby muži nahoře měli co jíst. Když se jednou zřítilo jedno dobytče dolů, nebylo k nalezení; po večeři se ukázalo, že spadlo rovnou do kuchařova kotle, kde uvízlo  až na dně pod nýtem. Ta nádoba je totiž tak velká, že když chce mistr vařečky zamíchat polévku, musí uvnitř kroužit ve člunu.

A víte, proč jsou doverské útesy bílé? Kdepak uhličitan vápenatý  z fosilizovaných schránek druhohorních mořských mikroorganismů. To když jednou Sinternuitský koráb zamířil do kanálu La Manche a uvízl v něm, museli namazat boky lodi mýdlem, aby se dostala ven. (Povídá se, že až do tohoto incidentu byla Francie s Anglií spojena pevninou, v tom případě mi ovšem není jasné, proč se loď pokoušela tím směrem plout.)

Podle informací ze severního Fríska vplouvá koráb i do Baltského moře. Na severu mu ovšem říkají Mannigfual. Balt nepatří k hlubokým vodám a nelze se tedy divit tomu, že i v něm loď uvízla. Posádka tehdy musela hodit část nákladu přes palubu, aby Mannigfual mohla pokračovat v plavbě; touto náhradou geologického procesu se k existenci a na mapy dostal ostrov Bornholm.

21.2.2021


de Zeerob

Loď de Zeerob vyplula pod velením kapitána Jurriaana Jacobszoona z Dordrechtu. Měla namířeno do Grónska. Pobřeží největšího z ostrovů nikdy nedosáhla, ztroskotala kdesi v severním Atlantiku. Vrak dodnes bloudí studenými vodami, zahlédnout ho přináší velké prokletí.

21.2.2021


Rixt

Někdy, za tichých nocí, kdy jejich listí rozechvívá východní vítr, lze  u těch stromů zaslechnout, jak Rixt volá jméno svého syna.

Žila kdysi na pobřeží Amelandu, jednoho z fríských ostrovů, v boudě postavené z vyplaveného dřeva. Sedávala pod stromem, občas ale zašla do vesnice a nabízela lidem nejrůznější předměty, které nalezla na pláži. Za pár zlatých koupila i starou krávu.

Jistě, že všechny předměty pocházely z potopených lodí, to bylo lidem jasné. Co ale nevěděli, že Rixt se rozhodla neponechat nálezy náhodě a šla námořním neštěstím naproti. Přivázala dobytčeti na krk lucernu a v noci ho proháněla po pláži. Připlouvající lodě braly světlo za maják – a zamířily rovnou na útesy. Ráno pak Rixt posbírala kořist a obrala vyplavené mrtvé o prsteny. Až jednoho úsvitu, po úspěšné noci, našla mezi těly i svého vlastního syna, který se na lodi, jíž Rixt přilákala do zkázy, vracel domů.

Na místě padla tím šokem mrtva a velká vlna odnesla její tělo do moře. Strom, pod nímž sedávala, lidé sice později porazili, ale jeho větve – byl to bez – zasadili ve svých zahradách. Skrz ně, jak už jsem prozradil, tak duch dodnes připomíná své zločiny.

21.2.2021


Helena

Žily kdysi v Amsterodamu dvě sestry, Dina a Helena. A námořník Wouter, jehož přízeň ta druhá té první záviděla. Tak moc, až ji jednoho dne vzteky shodila se schodů.

K vraždě a k tomu, že Dinino tělo ukryla ve sklepě, se Helena přiznala až o mnoho let později na smrtelném loži. Toužila po odpuštění, hrůzný skutek, k němuž ji dohnala žárlivost, ji tížil celý život, ale odvahu přiznat se v sobě sebrala až na poslední chvíli.

Odpuštění se jí nedostalo. Od nikoho.

Jak manžel, kterým se stal právě Wouter, zpověď uslyšel, bez dalšího v hněvu odešel, vlastní rodina se k ní obrátila zády. Helena tak opouštěla náš svět opuštěná a zoufalá. Proto tu také její duch zůstal. Dodnes osamělí chodci ulicí Zeedijk, kde se v čísle popisném 134 případ v osmnáctém století udál (dnes na té adrese naleznete Café de Kroegtijger, dle Tripadvisoru celkem slušnou restauraci) tu a tam ucítí mrazivou přítomnost přízraku, který pro svou žárlivost trpí navěky.

21.2.2021


Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? Nebo přímo konkrétní přání? Zde můžete klást požadavky . Také je tu Pátrání po bubácích, které vám může pomoci najít ty správné informace.
Můžete se seznámit i s prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy s bibliografií
Pokud chcete na jednotlivé kapitolky Bestiáře odkazovat, zde je seznam odkazů.

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv
Akta O
Holmesiana
Hudba
Film a TV
Historie

Poslední změny

 

TOPlist