 |
obsah předchozí část následující část |
Bestiář |
Neit
Jak už to se starými (nejen) egyptskými bohy bývá, panují – a panovaly i v dobách z našeho pohledu také starých, ale už konsolidovaných, o jejich původu, smyslu a postavení jisté pochyby. Různé výklady. A Neith bohyní bezesporu letitou je. Ve všech ohledech. Jí vlastním místem bylo město Sau (Sá el-Hagar dnes), po tři staletí sídlo faraonů, uctívali ji tam už dávno předtím, ještě v dobách první dynastie. Kdo aktivně slouží věřícím po několik tisíc let, mívá curriculum dei někdy opravdu bohaté.
Původně snad jen lovecké a válečné bohyni se dostalo pocty být počítána ke Stvořitelům. Přivedla na svět vesmír, moudrost, vodstva, mateřství, tkaní, lov a války. Mnohé funkce lze vyčíst z mnoha vyobrazení, na nichž se objevují různé atributy. Zkřížené šípy za štítem (stejný symbol má i město Sau, a nemusí jít o štít, ale dva o sebe opřené luky), ankh. Žezlo. Na hlavě nosila Neit někdy dešret, rudou korunu Dolního Egypta. Zobrazovaná bývala též vybavena lukem a šípy, oštěpem. Sama válečníky vyzbrojovala a jejich mrtvá těla pak střežila.
Někdy se na obrázcích vyskytovala v blízkosti stavu (nebo symbolu, který ho připomínal), což vedlo k podezření, že je i patronkou tkaní. A k pozdějším od boku střeleným asociacím, kdy ji Řekové, aniž by si nějak lámali hlavu s důkazovým materiálem, přirovnali ke své Athéně.
Jako Stvořitelka si vystačila sama, pozdější doba jí přidala partnery. Objevili se tedy na různých místech v téhle roli Ptah-nun a Chnum, nikdy ale nešlo o nic důležitého. Sama Neit měla blízko k bohyním podobného postavení a překrývajících se funkcí, k Nut (přezdívali jí taktéž Nebeská kráva) a k Mehet-Weret, s níž nesla stejné epiteton Velká potopa. K vodě měla vždy blízko. Ať už ve své demiurgické funkci – prvotní oceán, víme? – tak i v dalších rolích.
Spolu se Selkhet podepírala oblohu (při známém božím dohadování ve sporu Hór vs. Sutech se klonila na stranu Hóra a vyhrožovala, že nechá nebesa padnout na zem), ve čtveřici Neit, Selkhet, Eset a Nebthet dohlížela na nebožtíky. Hlídaly těla při balzamování a vyjmuté vnitřnosti; v tomto ohledu se Neit specializovala nejen při obřadech na žaludek, což vyplývalo z její původní profese – v boji patřilo zranění břicha k nejběžnějším.
Byla zvána i Krokodýlí kojná, a také tak zobrazována; malý ještírek u jejích prsu pak měl být Sobek. Mezi její potomky lze počítat také Réa a Apopa, to se ale vracíme do prvopočátku vesmíru, do toho ze světů, který měla Neit na svědomí, a do opravdu starých verzí stvořitelských mýtů. Těch znali Egypťané několik, tenhle ale k populárním v pozdější době nepatřil.
Polyteismus často vzniká i kompromisem, kdy různí příchozí z různých stran s sebou přinášejí i svá božstva, jichž se nemíní vzdát. Je možné, že Neit v nudné skutečnosti přišla spolu se svým lidem z dnešní Libye (střediska jejího kultu se soustředila v západní části delty); egyptská civilizace se začala rodit v dobách, kdy se měnilo podnebí a vysychání saharské savany přimělo tamní populaci stěhovat se na východ k Nilu.
Ilustrace Jeff Dahl, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
23.4.2023
Coga
Sardinská čarodějnice znalá metamorfózy, a to i v zástupce říše rostlinné. Zlovolná potvora, která v podobě hmyzu proniká do domu klíčovou dírkou, aby sála miminům krev. Proti vniknutí zabírá obvyklá protivampýrská praktika: zrní, rozsypané na prahu, jenž začne noční vetřelec počítat. Růženec, jehož kuličky svedou k témuž, se jako poslední linie obrany pokládal dítěti do kolébky.
30.4.2023
Strega-folletta
Chodila v převleku krajem (toskánským) a žebrala; když dostala, kolik chtěla, bylo vše v pořádku. Pokud ne, proklela rodinu i dobytek.
30.4.2023
Paló
Staří bohové neodcházejí do výslužby večírkem na rozloučenou. Mění se. Římský Pales, jehož doménou byl dohled nad pastýři a zemědělci, přežil dalších několik staletí jako Paló, dobrý duch téhož. Toskánští sedláci ho vzpomínali krátkou modlitbičkou při setí.
Lo spirito Paló
Sara quello
Che mi fara
La buona fortuna! 1)
1) LELAND, Charles Godfrey. Etruscan Roman remains in popular tradition. London: T. F. Unwin, 1892.
30.4.2023
Orcolat
Obr, zodpovědný za zemětřesení v italském Furlánsku. Osobně zodpovědný, je totiž zavřený pod horami Carnie. Stačí pak jeden neuvážený pohyb...
30.4.2023
Bruxa
V tomto konkrétním případě portugalská a sardinská upířice. Původně čarodějnice (neboť to slovo má v portugalštině obecně tenhle význam), poté děsivé nemrtvé noční monstrum, pronikající díky svým mefamorfickým schopnostem do domu a útočící převážně na novorozeňata lidská i hospodářsky zvířecí. Jde po krvi, někdy ale vezme zavděk i dospělým spáčem, jemuž tlakem na hruď působí noční můry, respektive spánkovou paralýzu.
7.5.2023
Bruxas lavadeiras
Z historie opravdu hluboké, z dob, kdy Pyrenejský poloostrov obývali Keltové, přešly do portugalského a galicijského folkloru Pradleny. Dámy v bílé, jež bylo lze za nocí slyšet od řek a potoků, jak oním opravdu starým způsobem, tlučením kameny perou prádlo. Mezi domy se objevovaly s lucernami v rukou, jako kachny nebo husy pobíhaly po střechách. Zda jako jejich bretonské nebo skotské příbuzné také předpovídaly smrt, netuším, respekt (rozuměj špatnou pověst) měly ovšem značný.
7.5.2023
Rosemunho
Portugalská polednice. Žádná babka hnáty křivé, na jihozápadě Pyrenejského poloostrova má podobu prašného víru, plného kamení. Nebezpečná je stejně.
7.5.2023
Maimone
Když se jmenujete podobně jako biblický démon hamižnosti, máte křesťanskou budoucnost jasnou, byť jste původně býval sardinský (patrně původu fénického) bůh deště. Staré zvyky a služby se ovšem jen tak nezapomínají, a proto se Maimone ve své někdejší funkci udržel (někde pod jménem, známým z tamních masopustních průvodu Mamuthone) a za účelem zajištění potřebných přeháněk býval ještě v době ne tak dávné přivoláván.
7.5.2023
Pantàsema
Kdysi snad uctívaná bohyně plodnosti přežila ve střední Itálii jen jako zlovolný ženský démon, případně panák místních slavností.
7.5.2023
Annapurna
Tady v Evropě si pod tím jménem představíme první zdolanou osmitisícovku. Hora sama ale nese jméno horského hřbetu, a horský hřbet je poctou všemocné bytosti, Bohyni sklizně.
Hinduisty velmi ctěná dáma je převtělením Šivovy manželky Párvatí. Sama se pyšní dalšími jmény či přízvisky. Viśālākshī (Velkooká), Viśvaśakti, Viśvamātā (Matka světa), Sṛṣtihetukāvaradānī, Bhuvaneśvarī, Renu nebo Annadā. Čtyřruká, trojoká, červené pleti, tak bývá často zobrazována. Jednou rukou nabízí misku kaše, v druhé drží zlatou naběračku, zdobenou drahými kameny; šperky jsou též výraznou součástí jejího oděvu. Sedí na zlatém trůnu, nad hlavou symbol měsíčního srpku. Před trůnem modrý prosebník Šiva. Častá ilustrace příběhu, jež ji přivedl na svět, respektive do povědomí.
To bylo tak: dohadovali se jednou Šiva s Párvatí o tom, zda jsou hmotné věci vůbec k nějakému užitku. Šiva trval na jejich pomíjivosti a tudíž zbytečnosti, a to včetně jídla, na což jeho manželka, coby patronka hmotných věcí, reagovala jednoduše. Sebrala se a zmizela. A s ní všechny potraviny. Vždyť jsou to zbytné a v podstatě neužitečné vě... prvky.
Možná. Nehmotný hlad hmotně vesmírem zamával. Krutě dolehl na všechny; bohové se sice bez potravy obejdou, jejich věřící ale ne, a bohové bez věřících ztrácejí smysl. Proto se nebeské bytosti vydaly shánět něco k jídlu. Nikde nic. Zjistilo se jen, že jediná kuchyně v provozu je ve Váranasí. Sám Šiva se tedy vypravil vyškemrat pro sebe, své druhy a lidskou populaci záchranu před vyhladověním.
Kuchyni vládla Párvatí v podobě Annapurny. Rozdávala kaši a nedělala rozdíly, a manžel pochopil, že uspořádání světa není tak jednoduché, jak by se vysoce postavenému bohovi snad mohlo zdát.
Ilustrace: The Bodleian Library, University of Oxford, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons
14.5.2023
Biourasf
Démon, zakletý v hoře Damávand, nejvyšším vrcholu pohoří Alborz a tím i Íránu. Výrazná pětitisícovka je už od pohledu sopečného, díkybohu neaktivního založení, tam uvnitř je ale Biourasf – nebo příroda, chcete-li – v pohotovosti. Z trhlin vychází pára, ozývá se démonův dech, tu a tam vyšlehnou plameny. Damávand je samozřejmě populárnější jiným vězněm, tříhlavým drakem Aží Dahakou, další z nevulkanologických teorií ale říká, že právě sem zaklel moudrý a všetečný král Šalamoun padlé anděly.
Račte si tedy vybrat.
14.5.2023
Cikap-kamui
Bůh sov a země. Trochu nezvyklá kombinace. Podle Ainů dohlíží na lidské i božské chování, hlídá správné provádění obřadů. Přináší hmotné zajištění. Pláče stříbro a zlato, což je taky v pořádku, k elementům země bohatství patří. Seznámením se správnými postupy při rituálech zachránil kdysi lidstvo před hladomorem (a zlikvidoval přitom několik ptáků, kteří jeho předlouhé instrukce nedokázali předat na jeden zátah, a kteří jsou mezi Ainy dnes známí jako poslové špatných zpráv.)
Jeho vtělením je Strix uralensis aneb puštík bělavý, velká sova s rozpětím přes metr dvacet. Menší druhy těchto nočních ptáků jsou na severu Japonska, podobně jako jinde, považováni naopak za představitele temné strany.
14.5.2023
Bake ichō no sei
Dryády jinanu dvoulaločného, stromu, který svého času okouzlil několik klukovských generací. Jen jeden jediný přece rostl ve Stínadlech, a jeho listy sloužily coby průkaz Uctívačů ginga. (Taky jsem ho kdysi měl, utržený ze stromu někde v Ostravě.)
V Japonsku byla a je pověst dřeviny (ve východní Asii přežívající i v přírodě) univerzálnější. Její astrální obyvatelé mají jasně žlutou barvu podzimního listí, oblékají černá kimona a cinkají malými gongy. Rostlina sama má význačné postavení, nevysazuje se do soukromých zahrad, patří k chrámům a na místa veřejná. Je dokonce v podezření, že pokud její kořeny zasahují pod dům, přináší do stavení smůlu a choroby.
21.5.2023
Tsurubebi
Lze si ho splést s Tsurube-otoshi, nebezpečným obyvatelem japonských jehličnatých lesů. I Tsurubebi se objevuje v noci jako bledým svitem planoucí koule, padající z větví a znovu se odrážející zpět. Na rozdíl od zmíněného si ale lidí vůbec nevšímá, natož aby se jimi živil.
21.5.2023
Sagari
Z břestovců, rostoucích na západě Japonska, padá před nic netušící procházející yokai připomínající koňskou hlavu. Prý také duchem koně, který se cestou na Onen svět zachytil ve větvích, je. Překvapí náhlým snesením se rovnou před obličej, vyděsí zaječením a zase zmizí.
21.5.2023
Ṣannāja
Zapomeňte na slony a plejtváky. Na třetihorní Paraceratherium (jemuž se ještě nedávno říkalo Indricotherium), na druhohorní titanosaury. Největší zvíře, které kdy nosila tahle planeta, je perská (ovšem v Tibetu žijící) Ṣannāja. Už jen doupě téhle potvory má šířku jedné legue (nevím kterého měrového systému, perského nebo britského nebo španělského, prostě něco přes pět kilometrů).
První zprávy ji nijak nepopisují. V al-Kazvíního díle je zmíněna v části věnované hmyzu a plazům, snad proto se objevilo pozdější vyobrazení šestinohé želvy s pavoučí hlavou a zářivýma očima. Po čase dostala obluda lví hlavu s kly a skvrnité tělo, poté vzhled dračí. Je k dispozici i pramen egyptský, ten ale nejspíš jen využil jména přeneseně, k popisu hrocha.
Velikost není jedinou specialitou tohoto monstra.
Pohled na Sannaju zabíjí.
Čtete dobře – na ni, ne její. Pokud zvíře zahlédne tohoto obrovského tvora, padne mrtvo. Tibetská fauna se ovšem s touto přírodní potíží sžila, a proto podezřelými místy prochází s očima pevně zavřenýma. Zmíněná vlastnost je totiž oboustranná, a je to Sannaja, kdo zahyne, když pohlédne na jiného tvora dříve než on na ni.
28.5.2023
Mazacoatl
Obrovský plaz s parohy na hlavě a chřestivým ocasem nikdy neopouští svou horskou jeskyni. Nemá toho, podobně jako francouzský Lou carcolh, zapotřebí, byť se oba živí tvory z povrchu. Zatímco evropské monstrum vystrkuje z hlubin doupěte předlouhá chapadla, mexický had prostě jen nasaje vzduch, a kořist – králíka nebo člověka, na původu proteinů nezáleží, hlavně že jsou – vdechne.
28.5.2023
Jarjacha
Dlouhý krk, zářivé oči. Čtyři nohy, dupající peruánskou tmou. Jméno dostala obluda, živící se hříšníky, obzvláště těmi, jež se provinili incestem, po svém zvukovém projevu. Z duší hříšníků se také rodí.
28.5.2023
Chang nam
Kromě slona indického žije v Thajsku i chobotnatec mnohem menší. Ale opravdu mnohem menší, a to i v porovnání se slonem pralesním, nejmenším vědě známým žijícím příslušníkem řádu Proboscidea.
Není větší než krysa. Naleznete ho ve vodách pralesních říček, pátrat po něm je ovšem sport vysoce adrenalinový, neboť i přes svou (ne)velikost je Chang Nam tvorem smrtelně nebezpečným. Stačí jen zahlédnout jeho stín, a jde o život. Nebo hůř – očividně znalý kontaktní magie může miniaturní slon svými kly propíchnout odraz na hladině nebo stopu na břehu, a přivodit tak člověku smrt.
I přesto si můžete z oblíbené levné turistické destinace dovést na památku vysušenou mrtvolku zákeřného vodního tvora. Co na tom, že jde o mumifikovanou krysu s více či méně zručně přidanými kly a chobotem. Jinde se prodávaly i trofeje ulovených mořských panen, tak proč ne minislon?
28.5.2023
Zajímají vás prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy bibliografie? ☞ Tímto směrem
Chtěli byste odkazovat na jednotlivé kapitolky Bestiáře? ☞ Seznam odkazů
Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde
obsah
předchozí část
následující část
