![]() |
obsah předchozí část následující část |
Bestiář |
Světové strany mají své zástupce. Obsluhu, pověřence i vládce. Pokud jde o svět démonů v tradičním evropském – tedy kulturně křesťanském – pojetí, pak nechybí ani tam. Byť ne všichni praktičtí i teoretičtí okultisté se shodnou na konkrétních detailech, drobný problém mívají s přiřazením směru tomu či onomu, o něco větší rozpor pak někdy ve jménech, respektive osobách démonů samých.
Gaap patří k těm, s jejichž existencí a pověřením nemá problém žádný z populárních grimoárů. Jak Dictionnaire Infernal, tak Pseudomonarchia Daemonum a rovněž Goetie (aneb Menší klíčky Šalamounovy) jeho existenci potvrzují. Pod tímto nebo podobným jménem (možno ho nalézt zapsaného jako Tap, Taob nebo Goap). V různých funkcích.
Tento vysoce postavený démon patří mezi pekelná knížata, a podniká v oboru lásky, přičemž prý dokáže nabídnout ženám v tomto směru příslušnou lékařskou péči, menší pravděpodobnost nechtěného otěhotnění, snadnější přístup k mužskému srdci. K ruce má dvacet pět legií čertů.
Dvaceti legiím poroučí v podobě rytíře, rozhazujícího zlato a stříbro.
Může ovšem být i pekelným prezidentem, zajišťujícím svým klientům znalost neviditelnosti i transport na větší vzdálenosti, vyučujícím svobodná umění: dle středověké tradice k nim patří gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba. Taky napomáhajícím při přivlastňování si démonických pomocníčků jiných mágů. Potom velí legiím šestašedesáti. Stará se též o nekromanty.
A konečně (vzhledem k úvodu) je králem světové strany. Jižní (tvrdí Menší Šalamounovy klíčky) nebo západní (sděluje Pseudomonarchia Daemonum).
Ilustrace (původně pro Dictionaire Infernnale) Louis Le Breton, Public domain, via Wikimedia Commons
19.2.2023
Sedmdesát dvě legie poslouchají rozkazy Zymymara, nepříliš často přivolávaného pekelného krále. Směr, z něhož Zimniar přichází, je pak sever. Jediný, u něhož mají všichni jasno. Ostatní světové strany a démonští potentáti na tom tak dobře nejsou, jak si jistě všímáte.
19.2.2023
Ani Král Západu (podle Lemegetonu) nebo Jihu (jak mu přiznává Pseudomonarchia Daemonum) nebývá nijak zvlášť citýrován. I on má na povel sedmdesát dvě jednotky prostých pekelníků.
A to by bylo pro dnešek a démony světových stran všechno. Skutečně? Ano, máte pravdu, uvedl jsem jen tři, což je při pohledu i na tu nejjednodušší kompasovou růžici evidentně málo.
Není. Ti další už totiž tady nějaký ten pátek jsou: Amamion, představitel strany západní nebo východní, a Paimon, někdy taktéž západ. Najít můžete i seznam, obsahující (bez určení směru) Asmodaie, Beliala a Beletha.
19.2.2023
Můžete ji potkat v noci či v mlze. Nechcete.
Protože Borda každého, koho potká, zabije. Děje se tak na severu Itálie, v regionu Emilia-Romagna, kde tahle čarodějnice (Burdâna, Bourda, Bùrda; záleží na provincii, v níž se nacházíte), pohybující se krajem se zavázanýma očima, představuje děs z bažin, zrádných tůní a vody vůbec. Její původ sahá až do keltských časů k bohu jménem Borvo, spravujícímu léčivá zřídla a prameny, doma moderní ji ale zaměstnala především jako pedagogické strašidlo, které od pobytu na zmíněných místech odrazuje děti. Pravděpodobně úspěšně, protože Borda dostala prostor i v domácnosti. Jak praví (nebo zpívají) místní ukolébavky, dítě, kterému se nechce spát, čarodějnice sváže a uškrtí provázkem.
26.2.2023
Skřítci z anglického Lancashire. Zelené kabátky, červené čepičky. Malého vzrůstu. Člověk by ani neřekl, že jejich jméno vlastně znamená Strašidelní.
26.2.2023
Obyvatel řeckého podsvětí živící se masem mrtvých. Zubatý, barvy jako moucha masařka, tak ho popisuje Pausaniás.
26.2.2023
Něco končí, něco začíná... Zrozením Kagucučiho končilo japonské tvoření světa. Bůh ničivého ohně a dnešní patron kovářů a hrnčířů svým žárem při příchodu na svět zabil matku Izanami, proto ho otec Izanagi sťal a rozsekal na osm kusů, osm vulkánů. Z kapek Kagu-tsuchiho krve se narodili další bohové, kromě jiných bůh mečů Takemizakuchi, mořský Watatsumi a deštivý Kuraokami, také Kuraokami-no-kami a Amatsumikaboshi.
26.2.2023
Jak vypadá, to vlastně rybáři z prefektury Kóči na jihu japonského ostrova Šikoku nevědí. Jen to, že tahle mořská obluda má plnou tlamu pořádných zubů. Zahryzne se do kormidla nebo kýlu – a loď už nehne. (V Evropě, jak si jistě pamatujete, se o tohle starala přísavná Echeneis.) A je to pravda, žádná pověra, protože pokud se takto zachycené plavidlo přece jen uvolnilo, našly se na něm stopy zubů.
26.2.2023
Ochránce před démony a nočními můrami, funkci potřebnou ve všech kulturách, zastával u starých Egypťanů lev s lidskou tváří a hadím ocasem Tutu. Dnes známe jediný jeho chrám, a to v Kellis (Ismant el-Kharab na dnešních mapách), pomocné tlapy ale bylo zapotřebí v každé domácnosti, proto lze jeho zpodobnění nalézt i v svatostáncích jiných božstev.
Syn Neith (což bylo kromě potvrzení původu i jedno z jeho zástupných jmen), byť původně patřil ke strážcům hrobek, na démony a zlé sny opravdu platil, bylo ovšem vhodné předcházet si ho. Příslušné rituály doprovázela i hmotná pobídka: husa a chléb.
ilustrace Eternal Space, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
5.3.2023
Noční můra, zasahující u nigerijských Jorubů. Démonka, jíž lze vyhnat buď původními africkými rituály nebo za pomoci obřadů křesťanských, docela jistě záleží na víře léčeného.
5.3.2023
Jít spát s plným žaludkem se nedoporučuje. Kdyby nic jiného, tak si organismus, zaměstnaný zpracováváním pozdní dodávky materiálu nijak zvlášť neodpočine, což dá po probuzení rozhodně najevo. V Brazílii může tento stav navíc přilákat tamní noční můru, vyzáblou rozcuchanou ženštinu s dlouhými drápy a rudýma očima. Jak nočního žrouta nachytá, sleze ze střechy – schovává se obvykle za hřebenem – a pustí se do díla, jehož následkem bývá spánková paralýza. Že vám na hruď hupsla právě tahle hrůza, poznáte podle zlomyslného smíchu.
5.3.2023
Před touto pákistánskou noční můrou ochrání amulet, známý jako tawiz. Tedy několik veršů z Koránu, zavěšených v koženém pytlíčku na šňůrce kolem krku.
5.3.2023
Král jesenických skřítků, sídlem v Boškovském údolí. A protože jde o monarchu, vládnoucího elementům země, je také nechutně bohatý. Pověst, která ho připomíná, rovněž patří k naprosto klasickým. S drobným vybočením ze schématu.
Čas děje: Velký pátek. Místo děje: Údolí nedaleko Boškova (dnes části Potštátu), Nízký Jeseník. Aktéři: Chudá vdova s malým synkem, bělovousý král skřítků.
Potud běžné. Stejně jako pokorná prosba, s níž žena k jeskyni v uvedený den přišla, s žádostí o drobnou pomoc. Král ji vyslyšel, otevřel skálu a přivítal vdovu s miminem ve svém sále. Nabídl jí, ať si vezme na co dosáhne (jeskyně oplývala drahými kameny i zlatem ve všech směrech, tedy i pod nohama). Vdova odložila dítě, naložila zástěru – a rozhodla se nejdřív dopravit těžký náklad ven a potom se pro chlapečka vrátit. Obojí najednou by neunesla.
Ano, správně. Jak vylezla, hora se za ní zavřela. Měla tedy žena hromadu zlata a neměla dítě. Pozdě litovala, že nesebrala jen tolik, aby nemusela nemluvně odkládat.
Klasická pověst, pamatujete?
Uběhl rok – žena většinu zlata rozdala potřebným, nouzí netrpěla, trápila se ale pro ztraceného synka – načež nadešel další Velký pátek. Čas, kdy se otevírají poklady. Vdova neváhala. Vyrazila do údolí, vždyť je přece možné, že ji Apela znovu svou síň otevře.
A tady je ta odchylka.
Neotevřel.
Vezměte si z toho poučení, milé dítky, a... moment. Má to být drobné vybočení, ne překvapivý zvrat. Napřesrok, byť už mnoho naděje v srdci neměla, to ženě přece jen nedalo a ke skále se vypravila znovu. Ani snad nedoufala, jen si chtěla připomenout nesmyslnou ztrátu milovaného synka.
Jeskyně byla otevřená. Uvnitř čekal spokojený, dobře zaopatřený už dvouletý chlapec.
Byla to zkouška ženina charakteru, vysvětlil šťastné matce král skřítků, a lekce, která jí měla dát poznat, na čem v životě opravdu záleží.
12.3.2023
Irští skřítci za trnkovým keřem. To je rostlina značného magického významu, ať už ochranného nebo zlověstně ničivého, proto se zvláštnímu dohledu není co divit. Léčivé – i střízlivým světem potvrzené – vlastnosti keře z čeledi Rosaceae netřeba připomínat, z té druhé strany příkladem hole irských čarodějnic, které vyrobené z tohoto materiálu prý dokázaly přivodit potrat. A sloužit i k horším věcem.
V Čechách se trnkovým prutem čarodějnice odhalovaly. Musel být ovšem uříznut na Velký pátek třemi řezy novým nožem, drženým rukou zabalenou v bílém šátku. Pevně daný datum je ve hře i na Zeleném ostrově. Souvisí mimochodem s kalendářním cyklem, respektive s příchodem zimy a léta. Na rozdíl od našeho velikonočního termínu se ta činnost naopak silně nedoporučuje; pokud v Irsku utnete trnkovou větvičku jedenáctého listopadu nebo jedenáctého května, Lunantishee se postarají o to, aby vás postihla nějaká nepříjemnost. Nemalá.
12.3.2023
Vyprávělo se mezi rybáři z bretaňského ostrova Molenez (Île Molène) o krásné mořské panně, jejíž dotek dokáže proměnit mořskou pěnu v drahé kameny. Přes den vyspává v jeskyni a běda tomu, kdo by ji probudil. V noci vystavuje na odiv svou krásu, pročesává ve svitu Měsíce vlasy zlatým hřebenem. Prozpěvuje si. Kdo (by) se ale pokusil k ní přiblížit, nedopadl (by) dobře, loď by rozbil na útesech a pokud by ho snad Morgan objala, pak by to bylo objetí definitivní, jelikož je smrtící.
Což mořská panna nesnáší zrovna nejlépe. Je tak odsouzena k věčnému panenství, zatímco muži, v jejichž přízeň doufala a které zahubila, skončí jako mořem bloudící přízraky, neboť se jim nedostalo řádného křesťanského vypořádání.
Říká se také, že Mari Morgan je vlastně prokletá princezna Dahut, která podle staré bretonské pověsti zavinila potopení města Ys.
12.3.2023
Vypráví si o něm kolem italského Trentina. O lesním muži v červeném, s hustým temným vousem. Prý synu dívky z Val di Non, dlouhovlasé blondýny (což ukazuje jistým směrem a hned jím mrkneme) a neznámého (byl-li vůbec) otce. Neznala ho ani budoucí matka, která popravdě ani netušila, jak se do jiného stavu dostala. Vesničané, poctivost sama, ji okamžitě začali podezírat z čarodějnictví, proto raději utekla do lesa. Tam , v jeskyni v horách, porodila. A pojmenovala chlapečka Salvanèl. Slyšíte ve jméně latinské sylva? Tedy Les? Už staří Římané obydlili společenství stromů Sylvány. I plavovlasé kouzelné slečny v tom kraji žijí, víly, zvané někde Longane, jinde Aguane. Hojně se vyskytují též čarodějnice. Máme tu tedy místní pověst, seskládanou z běžných prvků severoitalských historek.
Salvanel v lese zůstal a vyrostl. Lidem se vyhýbal. Rád ale pomohl, i když se ho báli. Zvlášť starým a jinak potřebným. Jako správná bytost svého biotopu ovšem někdy zbloudilým poutníkům namísto nasměrování kudy ven, ještě víc zamotal hlavu. Naprosto nesmlouvavý byl k těm, kteří lesu škodili. (Taky někdy – kdo by to řekl – coby zavilý chlupatec strkal do pytle děti, aby je ve svém horském úkrytu upekl a sežral. Vážně.)
19.3.2023
Mrňavé zlovolné stvořeníčko, vybavené blanitými křidélky, které poletuje toskánským vzdušným prostorem a rádo útočí, obvykle v podvečer, na zemědělce pracující na polích. Bodá je ostrou dýkou, případně žihadlem.
19.3.2023
Drak, který decimoval lidskou i hospodářskozvířecí populaci v okolí sardinského Baunei. Zabíjel pouhým pohledem, proto sv. Petr, na němž bylo s obludou se vypořádat, musel použít triku, osvědčeného už v dobách mnohem dávnějších, sledovat protivníka v zrcátku. Dostal se tak až k němu, drapl draka za ocas a praštil jím o zem tak silně, až pukla; dírou pak Scultone (kterého do té doby museli místní uklidňovat obětí jedné panny ročně) sletěl až do pekla.
19.3.2023
Zajímají vás prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy bibliografie? ☞ Tímto směrem
Chtěli byste odkazovat na jednotlivé kapitolky Bestiáře? ☞ Seznam odkazů
Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde
obsah
předchozí část
následující část