Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část stá první

Ægi

Spolu s manželkou Rán odpovídá za severská moře. On je obr, ona patří k Ásům. Jako všichni představitelé mocných živlů a zástupci důležitého prvku světové konstrukce stojí v mýtech a pověstech tak trochu stranou, o jejich životních peripetiích se mnoho neví. Něco se ale přece jen najde.

Především zprávy o tom, jak příběhově aktivnější bohy pán moří hostil.

I to ale vydalo na historii, dokonce velmi známou, dvě z básní Poetické Eddy zasahující, byť se jí bůh aktivně neúčastnil. Vše začalo po namáhavé lovecké výpravě, po níž Ásové potřebovali načerpat síly. Věštecké hůlky jim prozradily, že dostatek pití k nadcházející hostině jim může obstarat právě Aegi, Thor to také mořskému vládci okamžitě oznámil. Svým přímočarým, tak trochu neomaleným způsobem, což ovšem znamenalo okamžitou reakci. Rád bych pivo uvařil, ale nemám v čem, odmítl Aegir. Sežeňte pořádný kotel a pití bude až až.

Sehnali, o čemž vypráví eddická píseň Hymiskviða. Nebylo to nijak jednoduché a bezpečné, ale sehnali. A Aegir musel uvařit.

Čímž se dostáváme k druhému příběhu. K hostině, jíž mořský vládce pořádal a která se zvrtla v důležitou součást severských mýtů, totiž skladbu, zvanou Lokasenna. Bůh nepříjemností na ní (proč to se neví, ale když slavíte nabytí kotle, vařícího skvělé pivo, nějaké zvláštní důvody bych ani nehledal) zabil Aegirova služebníka Fimafenga. Když ho pak z velké síně, osvětlené zlatem, vyhodili, nelíbilo se mu to. Vrátil se, chvíli hrál na stará přátelství a staré protislužby, potom ho ale alkohol zmohl a Loki urazil postupně jednoho boha po druhém, ženy nevyjímaje. Jako poslední přítomnou si nechal Síf, která se ho snažila i přes to, co jí kdysi provedl, usmířit. Načež se dostavil Thor, jenž se často hostin neúčastnil, takže pak mohl zachraňovat situaci (odkaz orel), a když začal bránit manželčinu čest, i on se dozvěděl své. Celá událost neskončila velkou kocovinou s ránem, plným trapného mlčení, měla mnohem závažnější následky, ale do Aegirova příběhu to už nepatří.

Známe i méně časté jméno boha moří: Gymi. Obr toho jména měl ovšem za manželku Aurboðu, jejich dcera Gerðr se stala manželkou a prokletím Freye, který se z lásky k ní vzdal svého meče, což ho později bude stát hlavu v závěrečném boji. Jiné spojení mezi oběma jötunny, než připomínku stejného jména ovšem nemáme, dovolím si tedy souhlasit s Rudolfem Simkem, že jde o nedorozumění a špatný výklad, a oba víc, než stejné jméno taky společného nemají.

 

Mořský pár má devět dcer, devět personifikací mořských vln. Kromě toho, že jsou pro svůj počet podezírány z kolektivního mateřství v případě boha Heimdala, o nich nevíme prakticky nic. A i zmíněné je jen úvaha. Známe jen jména. Himinglæva, Dúfa, Blóðughadda, Hefring, Uðr, Hrönn, Bylgja, Dröfn a Kólga. Tedy Jasná, Vysoká, Rudovlasá, Stoupající, Pěnící, Chladivá, Proudící, Bouřlivá a Přívalová.

 

Rytina Aegira a Rán: Friedrich Wilhelm Heine (1845-1921) after an original by Friedrich Wilhelm Engelhard (1813-1902). / Public domain

7.6.2020


Bilmischschnitter

Ničila úrodu v okolí šumavské Železné rudy. Jí způsobené ztráty nebyly tak velké jako následky činnosti jiných škůdců, a dnes by ji možná vzali na milost i milovníci tajemných obrazců v obilí, byť na rozdíl od mimozemšťanů, devastujících dozrávající kulturní plodiny v kruzích, vysekávala Bilmischschnitter v polích kříže.

14.6.2020


Nerrikitsuliaq

Žila byla jedna holčička, jmenovala se Nerrikitsuliaq, a čím byla starší, tím víc brečela. Starala se o ní schovanka jejích rodičů, konejšila ji a ukládala ke spánku. Až do dne, vlastně do noci, kdy starší dívku vzbudilo podivné mlaskání. Dítě neplakalo, což bylo dobře. Když se ale malá chůvička šla podívat po oněch zvláštních zvucích, zjistila, že je potichu, protože se právě cpe svou vlastní matkou.

Než stačilo vyděšené děvče varovat ostatní, Nerrikitsuliaq skončila s děsivou přesnídávkou a pátrala po dalším soustu. Na chvíli se zasytila fenou se štěňaty, to stačilo k probuzení domu a útěku všech jeho obyvatel ven. Vyšplhali na velký kámen, na nějž sirotek, který je zachránil, vylézt nedokázal. A oni mu pomoc nechtěli.

Nerrikitsuliaq vyšla ven, zamířila přímo ke kameni, ale děvče vynechala. Poručila kameni, aby se převrátil, kámen to udělal a grónská otesánka jednoho po druhém všechny lidi zhltla. Teprve potom se obrátila na sirotka. Děvčátko utíkalo, ale pak poznalo, že překotný ústup nemá cenu, posadilo se – a když se Nerrikitsuliaq přiblížila, hodilo po ní botu. Tak šikovně (nebo kouzelně), že lidožroutka padla mrtva k zemi.

V břiše, jak později jediná zachráněná zjistila, byli všichni z domu naskládáni tak, jak je Nerrikitsuliaq spolykala, a nahoře v jícnu už zbývalo právě jen místo pro ni.

14.6.2020


Buk

Také Bungdit, Huk, Huk man deang. Říční víla, jíž jihosúdánští Dinkové a Nuerové opěvují v písních jako levhartici noci, dceru světlušek. Obětují jí také z první úrody prosa, někdy pivo a tabák, a když je opravdu zle, i zvířata. Požadují pak pro svá stáda při brodění na druhou stranu vodního toku ochranu před krokodýly, hady a ostrými předměty, skrývajícími se na dně.

14.6.2020


Uguvú Cuengo

Král všech supů, zdůrazňující snad svou funkci a její vážnost dvěma hlavami. Taktéž abnormálním vzrůstem. V počátcích světa měl ještě jedno důležité a velké plus: znal tajemství ohně. Podělit se o něho nechtěl, Kanassa, bůh Kuikurů, žijících na březích Xingu, se ale odmítnutím odradit nedal a obrovského ptáka k letu pro žhavý uhlík přiměl. Násilím. Někdy to jinak nejde.

21.6.2020


Itherther s rodinou

Jak pro časy budoucí zaznamenali alžírští Kabylové, praotec všech afrických buvolů a především dobytka domácího, Itherther, žil původně se svou družkou Thamuatz v temném podsvětí, zvaném Tlam. Nelíbilo se jim tam, takže když zjistili, že nahoře se objevil svět plný světla, bez váhání se přestěhovali.

Nahoře se jim narodili dva potomci, dcera a syn. Jméno mladší krávy neznáme, mladšího býka ovšem ano, plnil totiž z hlediska budoucnosti druhu důležitou úlohu. Jmenoval se  Achimi a rozhodl se nahradit otce jako vůdce stáda. Když mu na to Itherther přišel, došlo k boji – až do téhle chvíle kráčelo v říši zvířat o docela nemýtické přirozené chování. Vlastně až na závěrečný doplněk (druhou polovinu poslední věty tohoto odstavce) i poté, zvláštností je příčina. Achimiho nevedly přirozené pudy, k převzetí samic ho navedl mravenec (důležitý aktér tvorby světa a lidské civilizace, který hrál podstatnou roli třeba i u objevu kulturních plodin). Bývalý alfa samec Itherther měření sil prohrál a utekl; ze sémě prchajícího přišlo na svět několik nových druhů zvířat, nejprve gazely.

Když se později Achimi setkal s lidmi, postavil ho nám již známý mravenec před volbu: buď bude žít krátce, ale v pohodlí (nechá se domestikovat), nebo dlouho, volný, ale věčně hladový, bez jistoty dalšího jídla. Buvol zvolil svobodu, když ale zestárl a zeslábl, změnil názor a své stádo zavedl k lidem.

21.6.2020


Lagopus

Bělokur je severský hrabavý pták. Nic zvláštního, pokud nejste ornitolog se specializací na řád Galliformes. Nebývalo tomu vždy tak. V dobách starých a ještě starších míval Lagopus podobu zajímavě neptačí. Mohla za to skutečnosti, že jako všichni tetřevovití má bělokur běháky opeřené až po prsty, takže připomínají zaječí tlapku. Bystří starověcí pozorovatelé tedy nejprve přidali k běžnému opeřenci králičí nohy, a někteří opisovači pak nasadili i dnes celkem hojnému ptáku také králičí hlavu. K tomu přidáno, že Lagopus zásadně nekonzumuje stravu na veřejnosti, zaplatilo vstupenku jinak běžného tvora do tohoto Bestiáře.

21.6.2020


Markupo

Filipínský had. Červený hřeben na hlavě, trnitý jazyk a rozeklaný ocas. Už jeho stín zabíjí, což teprve opravdu silný jed.

21.6.2020


Furaribi

Psa připomínající obličej na ptačím těle, obklopeném plameny. Na takového yokaie někdy narazíte v noci (jak jinak, když jde o zjevení ohnivé), jak bezcílně poletuje kolem vodních toků.

Třeba řeky Jinzū. Pokud na jejím břehu do tmy zavoláte: „Sayuribi, Sayuribi,“ zmíněný plamenný přízrak se dostaví. Právě tady totiž došlo k událostem, které furaribi přivádějí na svět. A Sayuribi je jedna z nich. Buraribi, jak v provincii Tojama démony označují, jsou totiž duše někdejších lidí. Těch, kterým se nedostalo patřičného pohřebního rituálu.

Sayuribi bývala dvorní dámou a milenkou samuraje Sassy Narimasy, který zmíněnému kraji vládl. Vztah to jistě byl nějaký čas přinejmenším uspokojivý, ani v šestnáctém století ovšem nebyla nouze o závist a ubohou žárlivost, a tojamské paní začaly záhy o samurajově intimní přítelkyni šířit drby. Prý má blízko nejen k pánu hradu, ale také k jednomu z jeho mužů. Pomluvy se donesly tam, kam měly, zapůsobily, jak měly, Narimasa uvěřil, popadl ho vztek, milenku zabil, a v afektu ještě hodil její tělo do řeky. Zuřivost ho nepustila, tělo vytáhl a rozsekal na kusy. Stejně tak naložil i s osmnácti jejími příbuznými.

Ztracené duše zůstaly v našem světě. Samuraj později padl –  historická událost – v boji s Nobunagovým nástupcem Hidejošim Tojotomim. Jeho smrt a pád Tojamy způsobila – místní pověst – kletba zavražděné milenky.

 

Ilustrace Sawaki Suushi (佐脇嵩之, Japanese, *1707, †1772) / Public domain

28.6.2020


Tapirê-iauara

V tišinách amazonských vod, daleko od lidských sídel žije tapíří víla. Podstatné jméno ovšem ukazuje jen na pohlaví a prostředí, nejde o žádnou sličnou vodní krásku, ale zvíře čtyřnohé. Nechytejte se ale ani jména přídavného, víc než tohoto jihoamerického lichokopytníka připomíná jaguára. Uši prý má dlouhé, zlatý voděodolný kožich rudě žíhaný. Přední nohy zmíněné kočkovité šelmy, zadní opatřené kopyty. Nebo plovacími blánami. Nebo vypůjčené od vydry.

Její přítomnost lze uslyšet, dlouhé uši při plavání plácají o vodu, a především ucítit. Zápach, který produkuje, je omamující a jedovatý; monstrum ho využívá, stejně jako hypnotizujícího pohledu, k lovu, přičemž do jeho jídelníčku patří kromě ryb i lidi. Je tak silný (ten smrad), že před ním uteče i stín – a to není žádná legrace, člověk ztrácí se stínem i duši. Lze ji získat zpět, vyžaduje to ovšem jisté procedury, například inhalování kouře z listů určitých rostlin a kůstek nedopečených piraní.

Proti monstru pak zabírá čipa, čili procium, konkrétně Protium heptaphyllum (Aubl.) Marchand. Tato rostlina ho bezpečně zažene. Pokud nejste zběhlí v botanické klasifikaci, pak ale nezbývá, než spolehnout se na zdatnost tělesnou. Odhadněte, zda vás blízké větve unesou – a vzhůru do korun stromů. Obluda neumí šplhat.

28.6.2020


Hrökkáll

Zlovolní černokněžníci škodí nejen krásným pannám. Jeden takový kdysi na Islandu oživil rozkládající se mršinu úhoře, aby stvořil jedovatou potvoru; doplnil tak islandské sladké vody o nebezpečnou spécii, jejíž jed působí i na železo.

Hrökkáll obvykle číhá na mělčině u dna, než se ve vodě objeví noha. Lidská, koňská, na tom nezáleží (ovčí jsou díky své konstrukci v bezpečí, jak se v následující větě dozvíte). Ovine se kolem ní (skopové má v tomto případě nezanedbatelnou výhodu, jelikož se na hubeném rovném klacíku jeho končetin neudrží). Ať ostrými ploutvemi, nebo svým jedem pak nohu kořisti amputuje.

I když se vám podaří přes půl metru dlouhou rybu s tvrdým šupinatým pancířem chytit, její preparovaná hlava se na stěně kapitálních úlovků objevit nemusí. I obyčejný úhoř (potvrzuji) se umí po trávě odplazit zpátky do vody, natož úhoř kouzelný. Ten se prostě zavrtá do země. Potíže mu nedělá ani skála.

28.6.2020


Papinijuwari

Tiwiové ze severu Austrálie mají před jednookými obry, žijícími na konci oblohy, respekt. Spatřit je mohou na nočním nebi, řítící se s pochodní v jedné a kyjem v druhé ruce (my, nevzdělanci, tento úkaz ovšem považujeme za průnik drobného kosmického tělesa do zemské atmosféry a označujeme jako meteor). Astronomický úkaz ale není tím, čeho je nutné se obávat. Není zaznamenáno (na rozdíl od potvrzeného zásahu meteoritem) že by někdy nějaký Papinijuwari spadl někomu na hlavu. Mnohem horší je, že se tihle obři živí těly mrtvých a krví ochořelých lidí; jakmile vycítí nemocného, stanou se neviditelnými a zaútočí. Dokážou se i zmenšit natolik, aby do oslabeného těla pronikli ústy a krmili se zevnitř.

5.7.2020


Walo

Sluneční dáma Walo kdysi žila spolu se svou dcerou Barou daleko na východě u své švagrové, Matky země Madalait. Spolu s ní také vycházela na oblohu. Až se jednou podívala dolů a zjistila, že záře dvou nebeských objektů vysušila zemi na troud. (Arnhemská země, z níž příběh přišel, sice není tak vyprahlá jako větší část Austrálie, ale tamní lidé své zkušenosti mají.) Walu proto poslala dceru pryč a sama se zdržela tak dlouho, aby se jejich cesty oddělily. Jen tak se mohla půda vzpamatovat.

Měla i jiný podíl na vzniku světa, jak ho známe. Bylo to v Čase snění, kdy vyšla Walu ze své jeskyně, postavila se na konci světa a udeřila do země. Ta se rázem zazelenala stromy, dalších prací se pak chopili přírodní duchové, kteří vyryli koryta řek, nasypali kopce a vyrobili čtvernožce a opeřence.

5.7.2020


Mangar-kunjer-kunja

Ještěří bůh, který se podle Austrálců národa Arrernte zasloužil o lidskou rasu. Našel první lidské bytosti za jedním kopcem; byly spojeny, proto je rozřízl nožem, vyrobil otvory nosů, úst a očí, aby jim pak použitý nástroj předal. Spolu s ním také oštěp, štít, bumerang, tjurungu (objekt, sloužící k jednosměrné komunikaci s bohy, tedy k náboženským obřadům), vynález ohně a institut manželství.

5.7.2020


Baiame

Působil jako Stvořitel na jihovýchodě Austrálie. Sestoupil z nebes a osadil Zemi řekami, lesy a kopci. Vzdělal lidstvo v kultuře, písních a udržovaných tradicích. Založil první boru, místo, na němž se příslušnými rituály stávají z chlapců muži. Vrátil se pak zpět nahoru, což demiurgové obvykle dělají. Běžný provoz už není tak zajímavý, a lidé ho zvládnou obvykle sami.

Baiame (Byamme) patří k oněm prastarým bohům, jejichž existence se neprobírá na veřejnosti (děti a ženy dokonce musí používat zástupné jméno: Boyjerh) a jejichž posvátná místa nesmějí ženy ani navštěvovat. Mají dokonce zapovězeno vidět Stvořitelovo zpodobnění (pročež, v rámci dobrých kulturních vztahů, které by třeba mohly někdy přijít, také žádné nepřikládám).

12.7.2020


Birrahgnooloo

První manželka výše uvedeného boha. Rodička níže uvedeného boha. Bohyně plodnosti, matka všeho. Spojovaná s pštrosem (v jejím případě tedy pštrosicí) emu. Zodpovědná za záplavy.

12.7.2020


Cunnunbeillee

Druhá manželka výše uvedeného boha.

12.7.2020


Daramulum

Jednonohý nebeský bůh, syn Baiameho a Birrahgnooloo. Vládce počasí. Jeho hlas je možno zaslechnout ve zvuku nástroje, jemuž se anglicky říká bullroarer, a pro který si z neznalosti jiného českého překladu dovolím vypůjčit Kantorkův bučák. Musí to ovšem být bučák (věděli jste, že nejstarší nalezený nepochází z Austrálie, ale našli ho nedaleko odtud, na Ukrajině?), vyrobený z dřeva stromu, v němž Daramulum přebývá. Neboť tento bůh, jehož domorodci vidí na nebi tam, kde nedomorodci hvězdu Acrux, čili α Crucis, se také přestěhoval do stromů a keřů.

 

Reprodukce originálního petroglyfu: Sanglorian / CC BY-SA

12.7.2020


Kurrea

Vodní obluda z australského jihovýchodu. Dvě z nich kdysi zhltly Baiameho manželky, čímž přišly na svět Narranské mokřady.

Birrahgnooloo a Cunnunbeillee čekaly toho dne v táboře u vody, než se Baiame vrátí z výpravy za medem. Úkoly (sběr žab a yamů) splněny, ležení uklizeno, rozhodly se tedy v příjemně vyhlížejícím vodním zdroji vykoupat. Ani se ale pořádně nenamočily, když se zpod hladiny vynořily dvě potvory. Každá spolkla jednu z žen. Podvodním tunelem – takové Kurrey vyhrabávají mezi vodními toky a jezery, aby se mohly přesouvat z loviště na loviště – pak utekly do řeky Narran.

Bohovi, sledující mezitím slibnou včelu, která ho měla zavést ke zdroji sladké pochoutky, prozradilo nezvyklé chování stopovaného hmyzu, že daleko odtud něco není v pořádku. Nechal med medem a vrátil se rychle do tábora, nalezl ho ale prázdný. Jen u vyschlé vodní jámy ležely šaty jeho žen. Poznal, kdo tu lovil. Vyrazil do tunelů, jimiž utíkala voda, procházel jeden za druhým, až v posledním, stále ještě vlhkém, našel obě hadí monstra. Zabil je, vytáhl z jejich útrob manželky, přivedl zpět k životu a poučil, ať se pro příště vyhýbají hlubokých vodám.

12.7.2020


Anufat

Dlouhé zuby v děsivé tváři, na hlavě z každé strany otvor, z něhož trčí kapradí. Velmi nebezpečný taotaomo‘na, čili duch předvěkých obyvatel mikronéského ostrova Guam. Aby od sebe Anufatovu nežádanou pozornost odvrátili, při cestě přes hřbitov, kde je přízrak domovem, si guamští Chamorové pískají.

19.7.2020


Utak

Někdy Itak. Další ze známých taotaomo’nů. Objevuje se v podobě velkého ptáka s bílým ocasem, který pronikavým hlasem prozrazuje celé vesnici skutečnost, že některá z místních neprovdaných dívek otěhotněla.

19.7.2020


Gamson

Taotaomo‘na ze zálivu Pågo. Chobotnice, známá svou velkou silou.

19.7.2020


Duende

Jméno těchto taotaomo‘nů je španělského původu. Jsou to strašidla pedagogická, nazí, nebo v listí odění trpaslíci, kteří lákají do džungle děti. Dárky, výhrůžkami. Dříve i v ptačí podobě. Té se vzdali, nebo museli vzdát, proměňovali se totiž do pávíka Rhipodura rufifrons uraniae, endemického druhu, který někdy v osmdesátých letech minulého století vyhynul.

Lapené děti duende zmenší, aby je hledající přehlédli.

19.7.2020


Taotaomo‘na

Taotaomo‘nové jsou obecně bytosti obávané. Vyrušeni ve svém pralesním domově mohou člověka poštípat; rudé skvrnky, které se na těle objeví, signalizují chorobu, jíž dokáže vyléčit jen čarodějnice nebo kouzelník. Těm – Chammorové jim říkají suruhånu – někteří přívětivější tatotaomonové pomáhají. Většina prastarých, objevujících se v podobě obrů nebo zdeformovaných bezhlavců, ovšem škodí.

Někdy lze jejich přítomnost poznat čichem, voní po kvetoucích stromech, palmách – anebo po výkalech. Syčí, blábolí, anebo mluví starým dialektem.

Původně nešlo o žádné démony, ve škodící přízraky se taotaonomové proměnili jako mnoho takových s příchodem nové kultury; na Mariánských ostrovech to byli katoličtí Španělé, kteří zásadním způsobem ovlivnili (nejen) duchovní život domorodých obyvatel. Stejně jako jinde, se i v Mikronésii stali z uctívaných předků a učitelů mocnosti zlovolné.

Ty původní lze rozdělit do dvou skupin. První, Taotaomo’na as i mañainå-ta yan familiå-ta, jsou duchy rodinných příslušníků, ode dneška zpět po generacích až na samý začátek lidské existence. Nebo genealogického stromu. Podobně jako staří Slované (jak se domnívají dnes už také staří autoři) uchovávali duše předků v podobě sošek „dědků“, tak i Chamorové si drželi své bývalé příbuzné v materiálním světě. V uschovaných lebkách. Stejně jako naši, dohlíželi i dědci oceánští na blaho rodu, chránili dům před zlými silami.

Druhou skupinou původních duchů, byli Taotaomo’na as i manmofo’nå-ta, Ti, kteří tu kdysi žili. Nebyli ve spojení s konkrétní rodinou, spolupracovali s kouzelníky, respektive vyvolávači. Mohli tak  působit v rámci celé komunity. Třeba i proti jiné komunitě, čili klanu či vesnici.

Už tyto ve své podstatě kladné zvory bylo nutné si předcházet, ať už vhodnými obětinami, nebo slušným chováním. Platí to dodnes, byť vzájemné vztahy se od základu změnily.

O průchod místem, na němž se taotaomo‘nové zdržují, je nutno uctivě požádat. Stejně tak se omluvit, když si člověk v džungli odskočí za strom.

Guello yan Guella kao siña u usa i kemon guini ya agin matu hamyu gi tano-hu sinen isa lokkue.

(„Prabábi a pradědo, mohu si tu ulevit? Kdybyste nás navštívili, taky budete moci.“) 1)

Nejde jen o polečenskou slušnost. Pokud se beze povolení vymočíte na území ducha, jemuž se říká Gatos, dotkne se vás tento svým pověstným dlouhým penisem (který používají jemu podřízení taotaomo‘nové jako lávku při přecházení přes řeky) a způsobí vám zácpu. Nadpřirozené bytosti, ať už jsou jakéhokoliv původu a zvyků, si na formálnost a formality potrpí, porušování nesou s nelibostí a trestají. Natožpak, když časem přejdou do třetí skupiny.

Taotaomo’na as i mantailayi (manailayi) yan manmala. Ti zlí a krutí.

Ukázkou takových je výše uvedený Anufat. Není jediný, kdo dokáže postihnout lidské tělo nemocemi. A nemusí jít jen o přímý kontakt, taotaomo‘no umí infikovat pouhou myšlenkou. Přivolat horečku, působit bolestivé otoky, zbavit člověka vlastní vůle. Pověst předků se natolik zhoršila, že i lamlamtaotao, odpovědní za počasí, dnes přivolávají bouře a vichřice, aby škodili. Současní Chamorové proto hledají proti svým předkům spíš ochranu, než vhodný postoj. Zkušenosti jsou různé, podle některých zabírá to, co podle druhých naopak démony přitahuje. Snad se taotaomo‘nové nemohou dotknout peněz, nezdržují se poblíž posvěcených míst. Možná. Pouze jedna věc je jistá: oslabuje je sůl. Proto se také zdržují v džungli a ne na pobřeží.

 

1) LUJAN BEVACQUA, Michael. Taotaomo’na. In: Guampedia [online]. c2009-2019 [cit. 2020-07-18]. Dostupné z: https://www.guampedia.com/taotaomona-taotaomona/

19.7.2020


Folletti di vento

Větrní skřítci, kteří v Itálii odpovídají jak za počasí, tak za běžné skřítčí zlomyslnosti, včetně únosů dětí.

26.7.2020


Kirkonwaki

Kostelníčci. Skřítci, žijící pod oltáři finských kostelů. Mezi lidem známí především tím, že – podobně jako někteří vodníci – odmění lidskou ženu, která poskytne psychickou podporu rodící kostelničce.

26.7.2020


Tuulikki

Dcera lesního boha Tapia. Vzývána finskými lovci, toužícími zajistit si tu trochu loveckého štěstí i trochou podpory nadpřirozené.

26.7.2020


Klippe

Malí, tváří hnědých, k vidění podél cest ve skotském kraji Angus.

26.7.2020


Berberoka

Filipínský vodní obr. Nebo víla. Lidožravá, číhající v bažinách kolem luzonské řeky Apayao. Má v oblibě též mělké rybníčky, k nimž láká kořist na hojnost ryb; nic netušící člověk, nadšeně počítající snadný úlovek, je sražen proudem vody, kterou do sebe předtím berberoka nasála.

26.7.2020


Chonsu

Egyptský Chonsu (významem Poutník, původně ḫnswv, v oblastech, v nichž neznají -ch- jako spřežku přepisován častěji jako Khonsu) byl původně prostým představitelem Měsíce. Přesněji jeho svitu, ztělesněním samotného nebeského objektu býval Jah, někdy pro jistotu považovaný za dospělého Chonsua.

Byla to pouť noční oblohou, za niž byl Chonsu odpovědný. A pouť pod noční oblohou, při níž chránil pocestné před útoky divé zvěře. Angažoval se též při léčení, ve fázi narůstajícího měsíčního srpku zajišťoval vyšší plodnost dobytka a čerstvé povětří. Někteří z prastarých teologů mu přisuzují důležitý akt Stvoření, totiž oplodnění Kosmického vejce. Egyptské představy o vzniku vesmíru jsou ovšem velmi různorodé.

K pravidelnému pohybu lze – a často se to dělo – jednoduše přiřadit i plynutí času, a tak se stal Chons zástupcem i této abstrakce. Nejen proto býval někdy spojován (nebo za jeho pomocníka/protivníka považován) s Thovtem. Mimo jiné dalším egyptským správcem Měsíce. Ten nad Chonsuem vyhrál ve stolní hře, zvané senet, pět dnů, o které je dnes delší rok. Thovt je ale potřeboval k jinému účelu.

 

Syn Mut a Amuna byl blízký obyvatelům Théb, spolu s rodiči tvořil Triádu, trojici tam velmi oblíbených bohů. Uctíván byl ale všude, velký chrám měl v Karnaku, Memfisu i jinde.

 

Ilustrace Jeff Dahl / CC BY-SA


Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? Nebo přímo konkrétní přání? Zde můžete klást požadavky . Také je tu Pátrání po bubácích, které vám může pomoci najít ty správné informace.
Můžete se seznámit i s prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy s bibliografií
Pokud chcete na jednotlivé kapitolky Bestiáře odkazovat, zde je seznam odkazů.

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv
Akta O
Holmesiana
Hudba
Film a TV
Historie

Poslední změny

 

TOPlist