 |
obsah předchozí část následující část |
Bestiář |
Ilmatar
Osamělý život se Vzdušné dívce Ilmatar po nějakém čase omrzel. Sestoupila tedy z nebes na... do vody, neboť žádná země tam dole ještě nebyla. A jak tak plavala ve vlnách, Východní vítr, který je zvedal, vehnal mořskou vodu i do nebeské dívky, čímž provedl to, co považovali ve Středomoří za přírodní a přirozené u koní, byť tam ne oceánem, ale přímo samotným vzdušným prouděním.
Přivedl ji do jiného stavu.
Často chceme něco, co se nám potom nezamlouvá, takovým stádiem prošla i Nebeská dcera. Devět věků plavala ve vodě, dítěti se ven nechtělo. Staletí trvající porodní bolesti vyčerpají i božské stvoření. Stejně tak nová samota, doplněná o chlad a další nepříjemné okolní vlivy, je po čase horší než ta původní, nudná. Ilmatar si stýskala, že měla zůstat vzdušnou bytostí, zaříkala nejvyššího Ukka – a netrvalo dlouho, objevila se kachnička. S podobným problémem, potřebovala snést vejce. Ve věčném oceánu ale nebylo místo pro stavbu hnízda, proto jí soucítivší Ilmatar nabídla své koleno.
Vodní ptačice na něm postavila lůžko, do něhož snesla šest zlatých a jedno železné vejce. Jak je zahřívala, žár, který ze zárodků, Ilmatar popálil a přiměl se pohnout; vejce se vysypala na hladinu, rozbila a...
... a tak přišel na svět náš svět. Někde se vypráví, že v moři polehával Väinämöinen, ne Ilmatar, ale v Kalevale, která je syntézou finských a karelských lidových zpěvů, se to vypráví takhle. S pokračováním, že ještě mnoho let trvalo, než se právě Väinämöinen, neboť on to byl, kdo si celou dobu hověl v Ilmatařině lůně, rozhodl toto bezpečné, leč stísněné prostředí opustit. Narodil se z vlastní vůle a levou nohou napřed, ať máte i nějaké gynekologické detaily.
Matka mezitím upravila tvar světa do obyvatelné podoby, tuto činnost ostatně jak voda, tak vítr, které zastupovala, dělají celkem běžně. Načež se z příběhu vzdálila.
Když na ni Väinämöinen s Ilmarinenem mnohem později při plavbě po Něvě narazili, nepoznali ji a ani ona se k nim nehlásila jako matka, jen jako Nejstarší (a nejkrásnější). Když se jí ptali po ohni, který viděli padat z nebes a jehož stopu sledovali, podrobně jim vysvětlila, jak vznikl (Ukko vyráběl nové Slunce, to jedné vzdušné víle, pověřené dohledem vypadlo), co všechno po pádu skrz devět nebes a šest obloh dopadem způsobil (spálil stavení, lidi, vysušil jezero) a kde ho najít (v pstruhovi, který plamen spolkl, načež byl sám zhltnut lososem, jehož pozřela štika).
Bratři i oheň pokračovali v načatém dobrodružství, jak se lze v následujících kapitolách, pardon, zpěvech Kalevaly dozvědět. Ilmatar – i na těchto stránkách několikrát připomínaný osud Matek i Otců Zakladatelů – odešla po tomto nečekaném přídavku na definitivní odpočinek na okraji lidské paměti.
Začal jsem nenápadným upozorněním na český význam jména Ilmatar, zakončím výkladem její přezdívky Luonnotar, neboť tak bývá Vzdušná dívka někdy jmenována. Znamená Dívka přírody (což sice zní trochu kostrbatě, ale přídavné jméno by navádělo k méně vznešené představě) a ukazuje na její zásadní vliv pro nejen severský svět.
Ilustrace Joseph Alanen, Public domain, via Wikimedia Commons
2.1.2022
Bakezōri
Oblíbenou obuví bývaly a stále jsou v Japonsku slaměné sandály zōri (boty stejného typu jako nás známé žabky čili vietnamky). S jejich vlastnictvím je ovšem spojeno jisté úskalí. Pokud je řádně neošetřujete nebo na ně dokonce zapomenete, narostou jim nožičky a ručičky a jedno očičko a začnou po nocích vyvádět spánek rušící skopičiny.
9.1.2022
Mikari babā
Jednooká babizna ve slaměném klobouku a slaměném plášti s pochodní v ústech. Plíží se zimními nocemi japonského Kanto a krade koše, pláště a zrakové orgány. Chodívá někdy také v doprovodu dalšího jednoočka Hitotsume-kozō a spolu pak sepisují jména místního obyvatelstva. Seznam předají bohům, kteří poté (v čase, kdy se na druhém konci světa rozdávají dárky) posílají vybraným jedincům choroby a smůlu.
Žebrá u dveří o trochu zrnek rýže a potom sebere všechnu, hrbí se až k podlaze, takže plamenem své louče zapálí dům, není zkrátka o co stát, a tak, i když lidé věděli, že se Mikari baba sama děsí věcí s mnoha otvory, zůstávali raději několik nejrizikovějších osm zimních dnů a nocí raději zavřeni doma, varujíc se zbytečného hluku (včetně koupání a česání), který by babizninu pozornost mohl přivolat. A zatímco čarodějnicím a démonům evropského původu se někdy rozhazovalo u dveří zrní k počítání, aby je tak zastavilo, v japonské domácnosti se naopak všechna rýže do posledního zrnka sebrala, semlela a z mouky uvařily knedlíčky dango, které položené na prahu dokazovaly, že tady už žádná nezpracovaná semena nejsou.
9.1.2022
Azuki babā
Fazolová babizna děsila obyvatele vesnic v prefektuře Mijagi na severovýchodě Honšú. Zrozena z mlžných a deštivých podzimních nocí sedávala o půlnoci v bílém zářivém hábitu na břehu řeky, přepírala fazole a prozpěvovala děsivé písně. Na rozdíl od stejně se chovajících Azuki arai, o nichž se vyprávělo totéž, totiž že nahlas přemýšlejí, jestli budou k obědu fazole nebo člověčí (což se nikdy, kam až venkovská paměť sahá, nestalo), ale tahle čarodějnice náhodného pozorovatele opravdu chytala a konzumovala. Ne všichni, kdo se s ní setkali, se totiž vrátili domů.
9.1.2022
Kongamato
Létající obluda, lovící v močálech jižní Afriky, přesněji u řeky Mutanda a v bažinách Bangweulu a Jiundu. Spatřit tvora se zobákem plným zubů, propadlýma očima, s netopýřími křídly o rozpětí od jednoho ke dvou metrům znamená prý jistou smrt. Střemhlavým útokem potápí loďky, útočí na lidi. Jen prsty, nos a podobné drobnosti z nich zůstanou. Proto se opatrnější domorodci při přechodu vodního toku chránili raději bezpečnostními amulety, jeden nikdy neví.
Když zástupce komisaře pro Severní Rhodesii Frank Melland ukázal ve dvacátých letech minulého století zambijským Kaondům, kteří mu o létajícím nebezpečí z bažin vyprávěli, obrázky pterodaktylů, potvrdili mu postižení, že tak nějak Kongamato vypadá. Mezi podezřelé, jejichž přitěžující okolností je prokázaná existence až do dnešních časů, lze ovšem zařadit též čápa sedlatého (Ephippiorhynchus senegalensis), hnízdícího v afrických močálech. Metr a půl vysoký pták s rozpětím přes dva metry je sice nebezpečný pouze vodním broukům, žábám, rybám a hlodavcům, (impozantní rozměry mu nejspíš pomohly ke zvěčnění v egyptském hieroglyfu Bꜣ, označujícím jednu z lidských duší, Ba, čili osobnost) ale znovu: jeden nikdy neví.
16.1.2022
Vélé
Malí, něco přes půl metru vysocí skřítci, chlupatí, se špičatými hlavami, kteří s oblibou hážou po lidech klacky. Najdete je v lesích na Fidži a Samoe.
16.1.2022
Dard
Ještěr s kočičí hlavou a koňskou hřívou na hřbetě. Čtyřnohý, s krátkým hadím ocasem. Nejedovatý, přesto pozor, bolestivě kouše. Hlasitě syčí, a to zejména ve francouzském departementu Vienne, kde vysává mléko kravám.
16.1.2022
Ijajiuatsiaq
Grónský skřítek, pomocník šamana Ajaka, který se kdysi vypravil k vládkyni povětří Asiaq vyprosit déšť. Kouzelník s pomocnými duchy pronikli k cíli nepozorováni, což bylo docela podstatné, Ijajiuatsiaq ale celou výpravu prozradil. Nerad. Když ale viděl, jak je v Asiačině domě všechno obráceně, stejně tak i vládkyně větrů má ústa svisle a nos vodorovně, neudržel se a rozchechtal. Nedošlo k žádnému dramatu, Asiaq jen schovala manžela a prosbu vyslechla; šaman s pomocníky pak v sídle mocné bohyně získali nejen déšť, ale byli pozváni i ke stolu, u nějž Ijajiuatsiaq dostal svou oblíbenou potravu, nakládanou zeleninu.
16.1.2022
Moñái
Třetí ze sedmi potomků zlého ducha Taua a krásné Kerany, jak dobře vědí jihoameričtí Guaraní. Podobně jako jeho bratr Mbói Tu'ĩ má podobu obrovského hada. Namísto ptačího zobáku je ovšem ozdoben barevnými rohy. Užívá je k hypnotizování ptáků, své běžné kořisti. Jeho oblíbeným prostředím jsou otevřené plochy a pole. Rád okrádá lidi – na jeho účet lze připsat mnoho postrádaných předmětů – lup pak ukrývá v jeskyni.
Jak praví jedna pověst, rohatého škůdce i jeho sourozenců se lidé přece jen zbavili. A využili k tomu právě jeho doupě. Také lsti, protože s protivníky, znalými kouzel, se na přímo bojuje těžko.
Indiánskou lstí nebylo nic jiného, než v jakékoliv končině světa a za jakéhokoliv věku osvědčená žena. Tady kráska jménem Porâsý, která se za rohatým hadem vypravila, předstírala hluboké city a rozhodnutí stát se Monaiovou zákonnou chotí. Předtím tímto závažným životním krokem by ale ráda poznala jeho bratry.
Had na to skočil, to se stává taky ve všech končinách a v jakékoliv době. Svolal sourozence a snoubence je představil. Nic už nebránilo svatebnímu obřadu a oslavám, do nichž se sedm bratrů opřelo, obzvlášť pokud jde o konzumaci nápojů.
Situace, kterou falešná nevěsta očekávala. Měla v úmyslu z jeskyně vyklouznout, číhající lidé pak otvor zavalí. Což se jí nepovedlo, i pod vlivem alkoholu zůstával Moñái ve střehu. Uvízla s monstry a spolu s nimi také přišla o život. Aspoň pro tento příběh.
V mýtech Guaraní zůstali všichni účastníci nepovedené svatby. Bohové totiž duši obětavé a obětované Porâsý proměnili v jasné světlo, rozžínající polární záři.
Zpodobnění rohatého hada: Patty P, Public domain, via Wikimedia Commons
22.1.2022
Nkwyia
Zlovolný duch, v něhož se promění duše zesnulého, pokud byl tento zlý už zaživa. Podle víry lidu, žijícího na březích dolního toku Konga odchází duše mrtvých do hlubokého temného lesa, v němž se nachází město duchů, místo, kde dál v klidu existují, popíjejí a jedí, baví se, každý ve svém klanu. Duše dobrých lidí lesní město už neopouští, nkwyia se ale vrací mezi živé, aby škodil.
22.1.2022
Kodukäiat
Nevítaní noční návštěvníci domovů starých Estonců. Situace běžná po celém světě: pokud se mrtvému nedostalo příslušného zacházení a správných rituálů, vracel se, aby na tento nedostatek upozornil. Tady nejen rušením nočního klidu, ale někdy i útoky na děti.
22.1.2022
Utumö
Zesnulí neznámí, kteří pro Mordvince plnili zvláštní úkoly, alespoň vzhledem ke svému stavu. V létě, kdy byla pole plná hmyzích škůdců, zejména housenek, uspořádala vesnice svatbu. Se vším všudy, se zpěvy a příslušným pečivem, s obřadníky a zvyky. Chyběl jen sezdávaný pár. Svatební průvod obešel všechna pole, staří lidé mezitím porazili černého vola, vybrané maso nařezali na dlouhé tenké plátky a spolu s kostmi pohřbili.
„Muži Utume, ženo Utumo, ochraňte naše pole před motýly a housenkami,“ přeříkali pak modlitbu: „Porazili jsme velkého vola, pojďte a vezměte si jeho maso, ne naše zrno.“
Utumö byli podobným způsobem vzýváni též pro vyhnání myší ze sýpky. To už ale šlo o záležitost soukromou, ne komunitní. Svatba tedy byla poněkud méně okázalá. Hlava rodiny také musela uplést z lipového lýka provaz a devětkrát ho omotat kolem určitého stromu. Podobné se vázaly i při zmíněné svatbě vesnické, jen smyčky tam byla jedna, tři, pět nebo sedm (lichý počet nutný). V záležitosti polních škůdců znamenaly slib, po kolika letech bude volská oběť provedena (neboť poražení černého zvířete nebylo nutné provést bezprostředně toho léta). V druhém případě pak představoval omotaný provaz závazek po devět dalších let rituál neprovádět.
22.1.2022
Amayersuik
Stará obryně, která sbírá děti Netsiliků, Inuitů z dalekého kanadského severu. Na zádech má díru, v níž nedospělci mizí. Existuje domněnka, alespoň v hlavách současnějších, že by tu snad měla v jisté rovině být souvislost mezi otvorem v obří babizně, který děti pohlcuje, a vagínami mladých žen, z nichž naopak na svět přicházejí.
30.1.2022
Oshadagea
Orlí pomocníci irokézského boha bouří Hé-noa se jmenují Keneu a Oshadagea. Ten první je sice golden, tedy v překladu zlatý, ale nenechte se zmást, přeloženo do češtiny zoologické jde o orla skalního. Aquila chrysaetos (Linné, 1758), chcete-li.
To Oshadagea rozhodně vyniká a do téhle sbírky dokonale zapadne. Vyrostl totiž mnohem víc, než se kdy povedlo jakémukoliv běžnému dravci, a to včetně vyhynulých monster, jakým byl orel Haastův, roztahující křídla přes dva a půl metru. Jak známo, dokázal Oshadagea na zádech přinést celé jezero, aby ho rozprášil po kraji, zasaženém útoky ohnivých démonů. A to už je nějaký výkon. Ani dnes užívaná hasičská letadla zdaleka tolik na jeden let nevezmou (kanadský Canadair CL-415 6 000 litrů, ruský Berijev Be-200 dvakrát tolik).
30.1.2022
Ikxareyavs
První lidé světa, jak si ho představovali Karukové, kalifornští Indiáni z horního toku řeky Klamath. Byl to národ kouzelných schopností, jehož příslušníci se po příchodu lidí proměnili v nejrůznější tvory, bytosti předměty nebo pouhé duchy. Ve skály, v rostliny i zvířata. Pro člověka, jak jinak.
Vypráví se pohádka o nebeských dámách tohoto národa, které se chystaly na zem jako žaludy. Pletly si klobouky, aby dobře vypadaly, protože lidé je přece budou sbírat. Kromě jedné, později pojmenované Quercus kelloggii, která si prostě nasadila na hlavu košík, si každá vyrobila nějaký, i ta, jež měla být oříškem stromu dnes známého jako Tanoak. Příliš se jí ale nevedlo, její klobouček byl na rozdíl od ostatních nevzhledný (i když má v anglickém jméně slovo dub, k dubům Notholithocarpus densiflorus nepatří, takže se není čemu divit) proto ostatním nepřála nic dobrého. Když se pak snesly z nebes na zem, přinesly si všechny žaludové dívky kromě vzhledu, definovaného kloboučky a užitou kosmetikou, také vlastnosti, kterými se ještě nahoře navzájem osočily.
30.1.2022
Goric
Bohatí, od třiceti do sto centimetrů vysocí skřítkové adresou v bretaňských dolmenech. Ti v megalitech světoznámého Karnaku prý každé noci vylézají ven a tančí. Pozor, lidé, které přitom zahlédnou, nebo kteří se k tance dokonce z vlastní vůle připojí, musí tančit také, a to až do úplného vyčerpání.
Gorikové dovedou být štědří, jakmile si ale z nabízených cenností vezmete víc než hrstku, všechno zmizí.
6.2.2022
Kematef
„Ten, který završil svůj okamžik.“ Božstvo v hadí podobě, předek Amonův (Amon sám ve své prvotní demiurgické fázi). V egyptských Thébách přinášeli k jeho soše právě Amonovu, aby svého původce výročně pozdravila.
Plútarchos, který byl svědkem rituálu, prováděného ještě v prvním století, nazval tohoto hada Knef. Jako mnoho turistů, i on si událost vyložil po svém a snažil se svět přesvědčit o tom, že Kematef/Knef je v Thébách uctíván přede všemi ostatními bohy. (Jména, či spíše přezdívky Knef, protože je to docela obyčejné slovo, znamenající dech nebo vítr se dostalo i Chnumovi, což je další z plejády egyptských Stvořitelů).
6.2.2022
Hamingja
Anděl strážný skandinávských žen. Pomáhala při porodu, starala se o plodnost jako takovou. Svou Hamingju, další z forem severské duše, mívali ale i muži, šlo o určité zosobnění štěstí (v obou významech toho slova).
Provázela svého svěřence celý život (objevovala se ve snech v podobě zvířete), po smrti přecházela na některého z blízkých.
6.2.2022
Čtyři větry, ver. Aztékové
Světové strany mívaly v mnoha náboženských systémech své zástupce. Větry, vanoucí z příslušného směru také. U středoamerických Aztéků představovali vzdušné proudění následující pánové:
Cihuatecayotl, vítr západní.
Huitztlampaehecatl jenž vanul od jihu.
Tlalocayotl přicházející z východu.
Mictlanpachecatl, jehož tuzemskému ekvivalentu se říká Severák.
Jejich představeným byl Ehécatl, jeden každý ale také podléhal velení zástupců světových stran, kterými byli (uvedeni ve stejném pořadí) Quetzalcóatl, Huitzilopochtli, Xipetótec a Tezcatlipoca.
13.2.2022
Cozaana a Nohuichaana
Cozaana (jinak Cosana) byl Stvořitel světa jak si ho představovali Zapotékové, přesněji Zapotékové jižní a údolní skupiny. Soustředil se na ptactvo a zvířectvo, zatímco jeho partnerka , Stvořitelka Nohuichaana (alternativně Huechaana) na lidi. Měla (božský) vztah nejen k dětem, ale také k rybářům a lovcům kteří ji v zájmu úspěšného lovu obětovali. Jako Huichanatao (historie, sociologie a zaoceánské písmo jsou potvory) dohlížela na město Chichicapa a také zprostředkovávala spojení mezi lidmi a nejdůležitějším ze zapotéckých person, známou jako Pichana Gobeche, božstvem uzdravování, které muselo být stále ujišťováno o lidské oddanosti a pokoře.
13.2.2022
Pitao Xoo
Zapotécký bůh zemětřesení. V místech, kde se země hýbe celkem často velmi důležitá postava. Na jihu mu říkali Laxee. ti ze Sierry pak Laxoo.
13.2.2022
Pitao Zyi
Bůh všeho špatného, však to taky má ve jméně. Zástupce smůly, neštěstí, ztrát, prokletí, pohany, pomluv i ponížení, které ze své podstaty distribuuje mezi lidem lidem.
13.2.2022
Pitào Pàa
Bůh zapotéckých obchodníků, jehož oborem bylo bohatství, zisk a štěstí. Jak v životě, tak životní.
20.2.2022
Ehécatl
Dávný vládce aztéckých větrů se zdá při bližším pohledů být jednou z tváří Opeřeného hada, proto se na jeho zobrazeních objevují i Quetzalcoatlovy atributy. V podobě tohoto větrného boha se prý Opeřený had vydal do podsvětí pro kosti, aby z pozůstatků obyvatel předchozího zalidnil svět nadcházející. Svedl též Mayáhuel, z níž se po přísném trestu za takový poklesek (svůdci se pro jeho postavení nestalo nic) zrodilo agáve. Svým dechem poslal na patřičné oběžné dráhy Slunce a Měsíc, zrozené z dvojčat Nanahuatzina a Tecuciztécatla.
Ehécatla (což samo o sobě znamená vítr) přivedli do aztéckého panteonu Huastékové, žijící původně v krajích na severovýchodě dnešního Mexika. Ve společném náboženství nejen připojoval své jméno k Quetzalcoatlovu kdykoliv šlo o výpravu s nejistým výsledkem, stal se také zástupcem druhého dne v měsíci. Jeho chrámy odrážely skutečnost, že ač si je spojujeme se světovými stranami, větry vanou odkudkoliv, měly tedy v kontrastu pyramid tvar válcový. Uctívaný bůh pak býval sochán v masce se zobákem.
Ehécatlova socha z Veracruzu, dnes ve sbírkách Metropolitan Museum of Art, Public domain, via Wikimedia Commons
20.2.2022
Etz'Nab
Kromě pocty být osmnáctým dnem mayského kalendáře byl též představitelem zla a nejspíš i dohližitelem nad lidskými obětmi – to se usuzuje ze skutečnosti, že ve starých rukopisech je jeho jméno zapisováno znamením obsidiánového nože. Takového, jaký byl při dodnes nechvalně známých středoamerických rituálech užíván. Jiným Etz‘nabovým symbolem byla číslice 2.
20.2.2022
Tempestas
Bohyně náhlých změn počasí a bouří. Římská, což latiny znalý čtenář okamžitě poznal. Protože počasí není jen nestálé, ale taky místně rozdílné, nedohlížela na něj jedna jediná Tempestas, ale mnoho Tempestates (množné číslo).
27.2.2022
Ninsianna
Mezopotámské zastoupení planety Venuše. Jistá zvláštnost: Rudá paní nebes je krásnou ženou – pokud je jasná planeta Večernice. Objevuje-li se na nebi ranním, pak je ovšem muž. Tahle zvláštnost se někdy vykládá jako konsenzus mezi Sumery a Semity, pro něž býval představitel Venuše tradičně pohlaví mužského.
Tahle proměnlivost se také neobjevuje ve všech zdrojích informací. V Uru a Sipparu šlo například jasně o boha.
27.2.2022
Candamius
Jaké nebeské těleso přesně Candamiovi, nebeskému bohu původních obyvatel Španělska Iberů, náleželo, se neví. Něco napoví, že po římském příchodu na Pyrenejský poloostrov byl srovnán s Jupiterem.
27.2.2022
Catalina
Duch dívky, která si raději vzala život, než by se proti své vůli provdala za starého muže. Skočila do studně a protože v šestnáctém století, kdy se ten příběh stal, znamenalo takové chování automaticky zákaz náležitého pohřbu, její duše se nedobrala pokoje a objevuje se v domě.
Tím je někdejší rodinné sídlo Casa Lercaro v tenerifském San Cristóbal de La Laguna. Ačkoliv je přístupný veřejnosti, neboť v něm od roku 1993 sídlí Museo de Historia y Antropología de Tenerife, místo činu si neprohlédnete, protože dle pověsti prý bylo zazděno.
6.3.2022
Headless Nun (French Fort Cove, New Brunswick)
Bezhlavá jeptiška z Miramichi v kanadském New Brunswicku. O zmíněnou část těla přišla sestra Marie Inconnue někdy v polovině osmnáctého století; jak, o tom se vypráví několik historek.
Prý jí to provedli dva námořníci, když jim nechtěla prozradit, kde najdou poklad. Nebo úchylný lovec, který s oddělenou hlavou uprchl do lesů.
Ať jedni nebo druhý, v každém případě dodnes v oblasti French Fort Cove svou hlavu Marie Inconnue hledá. Podnikaví současníci pak její příběh zachovali především v podobě nočního hodinového výletu, který býval ještě před několika lety pořádán. Za deset dolarů, s kostýmovaným průvodcem a předčítáním pověsti.
6.3.2022
Laura
Ke své kráse měla tahle herečka ještě přídavek – žárlivého manžela. Ať už ho ničil větší partnerčin profesní úspěch nebo její vstřícný vztah k jiným mužům, jejich pražský dům, někdejší kostel Máří Magdaleny na Malé Straně, byl domácností vpravdě italskou. Až do večera, kdy se z představení vrátila Laura s novým náhrdelníkem.
To už manžel nevydržel. Tak velké dary vyžadují i velkou přízeň, natolik svou ženu znal. A rozhodl se vyřídit vše definitivně.
O šperk Lauru nepřipravil. Zbavil jí hlavy. Tu pak zabalil a poslal milenci. V novinách, protože do těch chtěla herečka svou tvář dostat. Dostala. Její bezhlavý přízrak v růžových šatech pak dodnes chodí Karmelitskou ulicí a po ztracené části těla stejně jako jiní stejně postižení, zoufale a beznadějně pátrá.
6.3.2022
Forseti
Severský bůh, pověřený dohledem nad spravedlností, právem a zákony. Rozhodčí bohů i lidí. Jeho jméno se vykládá jako Předsedající, existují ovšem i jiné výklady, které odvážně míří tam, kam by se laik nevydal. Například k podezření, že má cosi společného s řeckým boha moří Poseidonem – zvláště, když hovoříme o fríském Forsetiho ekvivalentu, známém jako Fosite. Už Jacob Grimm se od původního výkladu (nedoložené starohornoněmecké forasizo, v onom významu předsedající) později odvrátil a přiklonil ke kořeni fors (vířivý proud, peřej).
Syn Baldra a Nanny sídlí, jak se dozvíte z Písně o Grímnim, v paláci Glitnir.
Glitni je desátý,
se zlatými sloupy
a stříbrnou střechou;
tam většinu dní tráví
vážný Forseti
a všechny srovnává spory.1)
Tady soudí lidi i bohy a uklidňuje vášně. Což se mimochodem říká jen z uvedeného verše a pozdějšího výkladu Snorriho Sturlusona, je tedy docela možné, že všechno, co o něm dnes víme, patří Forsetimu ve vzpomínkách, ne bohu v jeho čase.
S právy a zákony je (opět podle pozdně středověké legendy) spojován i zmíněný Fosite. Karel Veliký kdysi pověřil dvanáct zástupců Frísů sestavit a zapsat zákony svého lidu; když se nedokázali shodnout, dal je posadit do člunu a pustit na moře (další možností bylo otroctví nebo smrt). Zoufali si, když se mezi nimi náhle objevil třináctý, který přivedl plavidlo ke břehu, zlatou sekerou otevřel pramen a fríské zákony vtloukl dvanáctce do hlav. Oním třináctým, byť jeho jméno nepadlo, byl podle obecného povědomí právě Fosite.
1)
Edda. Přeložil Ladislav HEGER. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. Živá díla minulosti (SNKLU).
Forseti soudí na obrázku
Carl Emil Doepler (1824-1905), Public domain, via Wikimedia Commons
13.3.2022
Múspellsynir
Ohniví obři, obyvatelé Múspellheimu, kteří při posledním boji vytáhnou v čele se Sutrem proti Ásům.
13.3.2022
Syn
Strážkyně dveří, které do Ásgardu nevpustí nikoho nepovolaného. Taktéž obhájkyně křivě nařčených.
13.3.2022
Zajímají vás prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy bibliografie? ☞ Tímto směrem
Chtěli byste odkazovat na jednotlivé kapitolky Bestiáře? ☞ Seznam odkazů
Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde
obsah
předchozí část
následující část
