Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část sto sedmá

Mistr Leonard

Démon, předsedající nočním orgiím. Černá tvář, tři kozí rohy. Těmi, respektive jedním z nich, ne všemi najednou, označuje novice svých mystérií. Nezkušené dívky svádí v podobě žádoucího mladého muže od pohledu solidního postavení.

Slety francouzských čarodějnic, jejichž vedením je Leonard pověřen, se konají nejčastěji ve středu nebo v pátek, za nocí nejlépe bouřlivých, kdy silný vítr napomáhá šíření zlovolné moci a čar do okolí. Sraz je o půlnoci na rozcestí. Na šedesát čarodějnic prý při téhle zábavě tančí zcela bez oděvu (s kočkou přichycenou  za ocas ke košili, hele, já u toho nebyl, mám to z druhé ruky) a líbá Mistrovo pozadí. Ten na sebe v průběhu sabbatu bere podobu černého lišáka, umění metamorfózy je mu ostatně blízké a předává ho také svým následovníkům.

Ne vždy je půlnoční podnik veden Leonardem, někdy místo sebe Mistr deleguje zástupce, známého jako Mistr Jean Mullin. Tento démon je jinak znám jako první komorník pekelné šlechty.

 

Ilustrace Louis Le Breton, Public domain, via Wikimedia Commons

17.10.2021


Morax

Velkohrabě, pekelný prezident, velící třiceti, případně dvaatřiceti legiím čertů. Objevuje se jako muž s býčí hlavou, případně býk s hlavou mužskou. Zasvěcuje do tajů astronomie, jím poskytnutí démoničtí pomocníčci se vyznají v drahých kamenech a bylinách.

17.10.2021


Louléerou

Vlkodlak francouzského kraje Périgord. To slovo není okcitánsky, v téhle řeči je francouzský Loup-garou psán Lop garon, ale jasnou podobu číst lze.

Schopností proměnit se za úplňku v toto divé zvíře disponují především levobočci. Nejde ale o prostou změnu tvaru, místní zkušenost hovoří o pevném rituálu. Louléerou opustí určené noci dům oknem, skočí do studny, smočí se vodou a když vyleze, zabalí se do kozí kůže, získané za tím účelem od ďábla.

Pozor na psy, když pak vyběhne Louléerou do setmělého kraje. Po všech, na které narazí, se vrhne a sežere je. Maso starších voříšků mu může přivodit zažívací potíže a přežraný měňavec pak v lidské podobě  zvrací nestrávené psí tlapky. Není to jediný způsob, jak périgordského vlkodlaka poznat. Jestli má váš jihofrancouzský příbuzný nebo kamarád krátké prsty a široké dlaně tu a tam ochlupené, pak víte, co je zač.

17.10.2021


Nûñdă

Se Sluncem a Měsícem na obloze nad hlavami Čerokézů to nebylo jednoduché. Lidé jim říkali Nûñdă, co žije za dne a Nûñdă obývající noc.  Pro odborníky z řad medicinmanů to ale byl Šestizabíječ Su′tălidihĭ′ (Slunce) a Ge′ʻyăgu′ga (Měsíc, překlad neexistuje, protože to slovo nic neříká ani rodilým mluvčím). Pokaždé, když se je pokoušela sežrat velká žába, bylo zapotřebí velkého rámusení, bubnování, střelby proti nebi a vůbec, a to všech, dokonce i ostatních kmenů, třebas i Kríků, aby si to zatmění rozmyslelo a skončilo.

Luna se prý dostala na oblohu při sportovním utkání dvou měst.  Vyhrávala stále jedna strana, kapitán druhého týmu se při blíže neurčené hře chopil míče rukou (což bylo proti pravidlům) a hodil ho; namísto branky trefil oblohu.

Ani tenhle příběh by k zápisu těch dvou do těchto stránek nestačil, pročež přichází historie, přiznávající nebeským tělesům vědomí, svědomí i sebevědomí.

Sluneční dívka žila na východě, Měsíční mládenec, její bratr, na  západě. A Sluneční dívka měla tajného ctitele, který přicházel v noci a mizel před úsvitem, takže nikdy nespatřila jeho tvář. Aby zjistila, s kým si to povídá, zašpinila si jednou prsty popelem. Pohladila tajemného přítele po tváři, prý je zima a on určitě trpí. A když pak vyšel Měsíc na oblohu, zjistila, že to byl právě on. Popelavé fleky pozorujeme dodnes, stejně jako si všímáme, že když se náhodou ocitne v sestřině blízkosti, snaží se Měsíc, jemuž bylo to odhalení velmi nemilé, vypadat velmi nenápadně.

24.10.2021


Shahapet

Arménský had hospodáříček. Domovem v olivových hájích a na vinicích. Křesťané (Arméni byli prvními, kdo novou víru vzali oficiálně za svou a učinili ji státní, bylo to roku 301) se hadí podoby kupodivu nelekli a označili Shahapeta za Kristovo vtělení.

24.10.2021


Vishap

Drak, který podle Arménů sídlil na vrcholku Araratu. Škodil převelice. Spolkl Slunce, působil vichřice, vyměňoval batolata za ďáblíky. Jeho řádění učinil přítrž až zkušený drakobijec, bůh ohně hromu a boje Vahagn.

24.10.2021


U′laʻgû′

Opravdu přerostlý hmyz, který Čerokézům kradl děti. Dělo se tak v okolí sídla, zvaného Kanu′gaʻlâ′yĭ v dnešní Severní Karolíně. Snesl se vždy zčistajasna z nebe, popadl dítě zaujaté hrou a už byl pryč.

Obluda velikosti domu (jak tvrdili svědkové, záhy ale poznáme, že je třeba na odhadu ubrat) byla příliš rychlá na to, aby se dala vysledovat, proto rozhořčení rodiče připravili past. Lépe řečeno pomůcku. Přivázali k mrtvé veverce bílý provázek a nalíčili ji na viditelném místě. Počítali, že taková značka umožní lovcům sledovat hmyzákův let a odhalit tak jeho doupě. U′laʻgû′ se na veverku skutečně chytil, ale zmizel tak rychle, že ani nit nepomohla. Musela tedy přijít ke slovu návnada větší, krocan s delším provázkem. A nakonec jelínek, protože i s ptákem jim hmyz ulétl. Teprve tahle nástraha (opatřená ještě delším a silnějším bílým provazem než obě předchozí) zabrala; jelínek byl pro U′laʻgû′ příliš těžký a jen tak tak ho unesl. Letěl proto pomalu, takže lovci mohli sledovat bílou značku až do skrýše ve skalách. Nalezli nejen velkého U′laʻgû′, ale i tisíce jeho malých potomků. Jeskyni, jíž se říká Tsgâgûñ′yĭ, pak lidé ucpali a hnízdo vypálili, ne všechen hmyz ale byl v té chvíli uvnitř. Někteří z těch mrňavých zůstali venku, přežili, rozmnožili se a dnes jim říkáme vosy.

31.10.2021


Tumaiyowit

Dvojče Mukata, Stvořitele světa dle kalifornských Cahuillů. Vládce podsvětí, který se s bratrem o novotách ve vesmíru dohadoval; vítězil obvykle Mukat, v některých otázkách, jako je například časem omezená lidská existence, ale bylo po jeho.

Rodiči obou byli Amnaa (Síla) a Tukmiut (Noc).

31.10.2021


The Devil Baby (Chicago, IL)

Ďáblovo dítě, jehož otec byl prý ateista a matka katolička (verze Italoameričanů) případně šlo o následek kletby otce šesti dcer, který prohlásil, že raději v domě ďábla než sedmou holku (podle pověsti židovské), patří ke známým severoamerickým duchům. Když se narodilo, mělo ocas a špičaté uši a růžky, dokonce i mluvilo, proto ho rodička odnesla k Jane Addamsové do komunitního domu Hull House, aby jí  známá sociální pracovnice poradila co dál. Addamsová dítě nechala pokřtít a zavřít v podkroví; aspoň tak se to rozneslo po Chicagu.

(Budoucí nositelka Nobelovy ceny za mír se zprvu babským povídačkám bránila, nakonec se ale s lidovou slovesností smířila a historku použila jako základ své knihy The Long Road of Woman's Memory, vydané v roce 1916.)

31.10.2021


Pomba Gira

Společnice Exua, posla bohů, jak v ně oba věří adepti brazilského kultu candomblé. Bohyně lásky, touhy a ohně, ale také pomsty, černé magie a čarodějnictví. Jejím číslem je sedmička, oblíbenými místy křižovatky a hřbitovy.

Krásná, někdy ovšem silnější v řeči. Volnějších mravů, to se ale od reprezentace krásy a lásky očekává. Má též mnoho tváří, ne snad z marnivosti, jde o podoby s různými aspekty, oslovovaných v různých situacích. Tím dostala i nemálo přídomků i jmen. Katolické okolí a katolický přídavek k africké víře, z nichž latinskoamerické kulty a náboženství vznikají, zaručuje, že mimo své vlastní bývá zvána Maria (nevyčerpávajícími příklady Maria Padilha, První z Marií nebo Maria Mulambo da Lixeira, Ubohá Marie od popelnic, případně Marie Válečná).

 

Doprovodný snímek Junius, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons

7.11.2021


Xmucané a Xpiycoc

Moudrá věštkyně, Stvořitelka Quiché Mayů. Moudrý věštec, Stvořitel Quiché Mayů. Prarodiče lidského rodu. Xmucané vešla ve větší známost tím, že adoptovala a vychovala Dvojčata, budoucí velké kulturní hrdiny  Huna Hupahpúa a Vucuba Hunahpúa. (Hunahpú a Xbalanque u jiných autorů).

7.11.2021


Oxomoco

Aztécká bohyně, tvůrkyně kalendáře, vládkyně noci. S manželem Cipactonalem jsou bráni za první pár a zdroj veškerého lidstva. (Někteří současní badatelé mají tendenci obracet role a považovat Oxomo za muže a Cipactonal za ženu. Patříte-li k jejich školám, upravte si obě věty do vám vyhovujících rodů.)

7.11.2021


Mse

Zapotécká bohyně země. Často spojovaná s bohyní/bohem téhož jménem Mbaz. V tom je potíž národů, jejichž kulturu pohltila kultura, která byla sama později vypořádána se ztrátou.

V obou případech i všech variantách držela kromě své základní funkce i roli Pána/paní noci, čili dohled nad určitou noční hodinou. Tady sedmou.

7.11.2021


Huenchula

Manželka vládce moře a jeho obyvatel podle Mapučů z chilotského archipelagu se narodila jako docela obyčejná přirozená dívka. Jak ke svému osudu přišla, v tom se pověsti v určitých detailech liší. Jisté jen je, že se příběh odehrál na břehu jezera. Cucao nebo Huelde, obě leží na západě ostrova Chiloé, první je menší druhé větší, především se ale mezi oběma vodními plochami nachází Chanquín, z něhož ve všech verzích pověsti Huenchula pocházela.

Nám známá nejstarší pověst o slečně, která se zapletla s mořským mužem, byla zaznamenána v osmnáctém století. Dívka se stýkala s nadpřirozeným přítelem i přes matčin zákaz; aby milenci nebyli přistiženi, provedl proto vodník určité terénní úpravy, zvedl pár kopců a vytvořil jezero Cucao. Jméno neposlušné dívky jezuitský sběratel nezaznamenal, ale figury i místo odpovídají.

Známé a jmény opatřené je vyprávění o krásné dceři místního dřevorubce, která chodívala k jezeru pro vodu. Po nějakém čase se začala ale této povinnosti bránit. S tím, že se bojí prazvláštního tvora, lachtanočlověka, který na ni z vody vykukuje.

Matka sdělení za výmluvu nepovažovala, naopak dceři doporučila zachovat opatrnost a neshlížet se v hladině, jinak by si ten muž, známý Huillicheům jako Millalobo, mohl vypůjčit její odraz. A koukat na ni nepozorovaně jeho očima. Což kráska nevzala na vědomí. Úkol jí zůstal, tak si ho aspoň osladila. Dál obdivovala svou tvář, odrážející se na hladině.

A Millalobo obdivoval ji. Z vody vystoupit nemohl, jako vládce mořských živočichů si ale mohl dovolit jiné. Přišel den, kdy se dívka od jezera nevrátila. Na břehu rozbouřených vod zůstala jen prázdná nádoba.

Legenda, vystřižená podle jedné z nejběžnějších celosvětově platných šablon má i stejně známé pokračování.

Rok poté, co byla kráska prohlášena utonulou, objevila se Huenchula najednou doma. Přišla jakoby nic, s uzlíčkem v náručí. A jakoby nic oznámila, že se provdala za mořského muže. Že ten večer pozvala do svého někdejšího domova manželovy přátele. Ať matka připraví dům, a ať pohlídá ono zavazadlo. Že ještě na chvilku někam odběhne, ale za chvíli se vrátí.

Matka, znalá běhu pověstí i života, předpokládala, že jí dcera přinesla ukázat vnouče. Uzlík i přes upozornění rozbalila.

Zevnitř se ale vylila jen voda a z kaluže vylétlo světýlko, které začalo pištět. Přivolalo Huenchulu. Bylo už pozdě litovat zvědavosti, babička se připravila o vnouče a neuvidí už ani svou dceru, kterou připravila o dítě. Nešťastná mladá žena se okamžitě v slzách vrátila do moře, manžel ji ale ujistil, že děvčátko, jemuž dali jméno Pincoya,  mrtvé není. A nebylo, připlulo ve škebli, už o něco větší a krásné po mamince. Po čase si pán mořských živočichů Millalobo a Huenchula, pověřená jím rolí patronky plodnosti moře, pořídili ještě dvě další ratolesti, Pincoyu a Sirenu.

14.11.2021


Maianwatahe

Trpasličí bůh severoamerických Iowayů. Patron lovců, lovecké štěstěny. Také bohatství, to v loveckých společenstvích výše uvedené nese. Všudypřítomný je mu také přezdíváno. A Mayan Wadahe někdy psáno.

21.11.2021


Ivakidhúš

Mistrný lučištník a lovec. Velmi malého vzrůstu, velmi velké síly. Známý kmeni Apsáalooke, čili Vraním Indiánům.

21.11.2021


Nenemehkia

Hromoví ptáci jsou běžní a zásadní obyvatelé mýtů severoamerických Indiánů. Hromové bytosti tohoto druhu, zvané Nenemehkia, jsou pak spojené s kmenem Kiikaapoa. (Odbočka: tenhle národ patří k oněm zajímavým kulturám, které užívají i hvízdací variantu svého jazyka). Neběžná je představa. Kiikaapoa je nevnímají jako výrazné opeřence, ale jako lidské starce. Od svého poslání bojovat s vodními hady a pantery, kdykoliv a kdekoliv na ně narazí, už se ale Nenemehkia neodchylují.

21.11.2021


Nambi-Za

Vodní panter, topící Potawatomie. Podle někoho velikosti pumy, podle jiného mnohem ale opravdu mnohem větší. Tělo kryté dračími šupinami. Dlouhý měděný ocas, rohy na hlavě a ostny na hřbetě.

21.11.2021


Yakwawiak

Lidožrouti (jednotné číslo zní Yakwawi, případně Ya‘kwahe) jsou  rozhodně příbuzní alabamských Atipa-Tcoba. Ani ne tak stravovacími návyky (lidi žralo prakticky všechno, co jim sahalo aspoň po pás), jako tím, že jak jedni, tak druzí by se mohli narodit z nálezů pozůstatků pravěkých slonů.

Mají ovšem, Atipa-Tcoba i Yakwawiak Shawneeů a Lenapé, v pověstech podobu velkých medvědů. V těch starších. Nová zpracování pohádek a legend už používají jiné opisy. Třeba v knize The Grandfathers Speak lenapského autora jménem Hìtakonanu'laxk, vydaná v roce 1990, se příběh o Yakwawiak rovnou jmenuje Mastodon. A prozrazuje, že tihle tvorové byli na počátku světa stvořeni, stejně jako mnozí další, ku prospěchu lidem. Jejich nátura ale byla příliš divoká a síla značná, proto se nerozpakovali pustit se do čehokoliv a kohokoliv. Ostatní zvířata jejich útoky trpěla, nedokázala tlustokožce porazit, proto Stvořitel Kishelamàkânk povolal do boje proti mastodontí katastrofě i lidi.

Sám se posadil na nejvyšší vrchol Alleghenského pohoří, aby měl přehled.

Sloni v prvním boji zvítězili a údolí řeky Ohio se zaplnilo krví poražených. Děsivé vítězství se ale stalo Yakwawiům osudným. Záplava krve proměnila pevnou půdu v bažinu a těžká monstra v ní utonula. Ani Kishelamàkânk nezůstal nestranným pozorovatelem, přidal se a zbývající slony pobil blesky. Až na jednoho, který uprchl na sever, přeplaval velká jezera a schoval se v Kanadě.

21.11.2021


Popobawa

Ve dne obyčejný člověk, v noci démon. Tahle kombinace je dobře známá po celém světě. Tanzanský a zanzibarský Popobawa má po soumraku jedno oko, netopýří křídla a chuť k násilí všeho druhu. Snad jen fakt, že tahle noční můra vešla v povědomí teprve nedávno, na sklonku minulého století, ho činí zajímavějším.

28.11.2021


Trollgädda

Štika. Ne ledajaká. Obrovská, ve švédských jezerech žijící a lidi i dobytek požírající. Kromě jiného. Mohla by být převlekem jezerní Sjöry, k jejímž miláčkům štiky obyčejné patří. Nebo působit sama za sebe, na rozmanitosti lidových povídaček to nic nemění.

Na háček chytíte vodního dravce běžné velikosti, nesete ho domů a  ryba se zvětšuje, ani nečeká, až budete s rozpaženými pažemi popisovat úlovek kamarádům. A pod střechou už je tak obrovská a pořádně živá, že hrozí demolice obydlí. Takovou vytáhl rybář z jezera Odensjön. Jako trám byla velká ta ze Skåne, zatímco oči průměru talířů a šupiny jako střešní tašky prozrazují štiku dalslandskou. Ryba z Kvittinge sežrala  jednoho člověka ročně, v jezeře Mjörn zase plavala obluda chlupatá, železnými řetězy omotaná. Žádná Trollgädda ovšem nedosáhla rozměrů té z jezera Bolmen. Tamní kouzelná štika byla tak dlouhá jako je jezero široké, na hlavě jí rostla vrba. Jeden chytrák ji zkoušel chytit na návnadu mrtvého hříběte. Vlasec nahradil pevným lanem, a to přivázal ke stodole. Štika se opravdu chytla, než ale rybář doběhl pro pomoc, strhla stodolu do jezera.

28.11.2021


Fayettes

Drobounké víly (to ostatně říká i jejich jméno), které lze přistihnout, jak tančí v lesích francouzského kraje Beaujolais. Vyrušeny prchají – a ve spěchu mohou ztratit zlaté tlouky na prádlo, kromě veselé zábavy je noc totiž také časem, v němž provádějí domácí práce, především praní oním prastarým způsobem, tedy mechanicky.

Umí se proměňovat, a to v krtky. Růžové tlapičky těchto podzemních hmyzožravců to prozrazují. Fayettes nezaostávají ani v jiné dovednosti, jaká bývá nadpřirozeným národům přisuzována, mění děti za své vlastní. Když ale takového podvržence položíte na práh vílí jeskyně a začnete hlasitě vyhrožovat, že mu ublížíte, vezmou si ho rychle zpátky.

Do Francie prý přišly v dávných dobách z Řecka a okolního Středomoří, když v těch krajích převládlo křesťanství a tamní nymfy se musely zachránit útěkem.

28.11.2021


Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? Nebo přímo konkrétní přání? Zde můžete klást požadavky . Také je tu Pátrání po bubácích, které vám může pomoci najít ty správné informace.
Můžete se seznámit i s prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy s bibliografií
Pokud chcete na jednotlivé kapitolky Bestiáře odkazovat, zde je seznam odkazů.

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv
Akta O
Holmesiana
Hudba
Film a TV
Historie

Poslední změny

 

TOPlist