 |
obsah předchozí část následující část |
Bestiář |
Mistr Leonard
Démon, předsedající nočním orgiím. Černá tvář, tři kozí rohy. Těmi, respektive jedním z nich, ne všemi najednou, označuje novice svých mystérií. Nezkušené dívky svádí v podobě žádoucího mladého muže od pohledu solidního postavení.
Slety francouzských čarodějnic, jejichž vedením je Leonard pověřen, se konají nejčastěji ve středu nebo v pátek, za nocí nejlépe bouřlivých, kdy silný vítr napomáhá šíření zlovolné moci a čar do okolí. Sraz je o půlnoci na rozcestí. Na šedesát čarodějnic prý při téhle zábavě tančí zcela bez oděvu (s kočkou přichycenou za ocas ke košili, hele, já u toho nebyl, mám to z druhé ruky) a líbá Mistrovo pozadí. Ten na sebe v průběhu sabbatu bere podobu černého lišáka, umění metamorfózy je mu ostatně blízké a předává ho také svým následovníkům.
Ne vždy je půlnoční podnik veden Leonardem, někdy místo sebe Mistr deleguje zástupce, známého jako Mistr Jean Mullin. Tento démon je jinak znám jako první komorník pekelné šlechty.
Ilustrace Louis Le Breton, Public domain, via Wikimedia Commons
17.10.2021
Morax
Velkohrabě, pekelný prezident, velící třiceti, případně dvaatřiceti legiím čertů. Objevuje se jako muž s býčí hlavou, případně býk s hlavou mužskou. Zasvěcuje do tajů astronomie, jím poskytnutí démoničtí pomocníčci se vyznají v drahých kamenech a bylinách.
17.10.2021
Louléerou
Vlkodlak francouzského kraje Périgord. To slovo není okcitánsky, v téhle řeči je francouzský Loup-garou psán Lop garon, ale jasnou podobu číst lze.
Schopností proměnit se za úplňku v toto divé zvíře disponují především levobočci. Nejde ale o prostou změnu tvaru, místní zkušenost hovoří o pevném rituálu. Louléerou opustí určené noci dům oknem, skočí do studny, smočí se vodou a když vyleze, zabalí se do kozí kůže, získané za tím účelem od ďábla.
Pozor na psy, když pak vyběhne Louléerou do setmělého kraje. Po všech, na které narazí, se vrhne a sežere je. Maso starších voříšků mu může přivodit zažívací potíže a přežraný měňavec pak v lidské podobě zvrací nestrávené psí tlapky. Není to jediný způsob, jak périgordského vlkodlaka poznat. Jestli má váš jihofrancouzský příbuzný nebo kamarád krátké prsty a široké dlaně tu a tam ochlupené, pak víte, co je zač.
17.10.2021
Nûñdă
Se Sluncem a Měsícem na obloze nad hlavami Čerokézů to nebylo jednoduché. Lidé jim říkali Nûñdă, co žije za dne a Nûñdă obývající noc. Pro odborníky z řad medicinmanů to ale byl Šestizabíječ Su′tălidihĭ′ (Slunce) a Ge′ʻyăgu′ga (Měsíc, překlad neexistuje, protože to slovo nic neříká ani rodilým mluvčím). Pokaždé, když se je pokoušela sežrat velká žába, bylo zapotřebí velkého rámusení, bubnování, střelby proti nebi a vůbec, a to všech, dokonce i ostatních kmenů, třebas i Kríků, aby si to zatmění rozmyslelo a skončilo.
Luna se prý dostala na oblohu při sportovním utkání dvou měst. Vyhrávala stále jedna strana, kapitán druhého týmu se při blíže neurčené hře chopil míče rukou (což bylo proti pravidlům) a hodil ho; namísto branky trefil oblohu.
Ani tenhle příběh by k zápisu těch dvou do těchto stránek nestačil, pročež přichází historie, přiznávající nebeským tělesům vědomí, svědomí i sebevědomí.
Sluneční dívka žila na východě, Měsíční mládenec, její bratr, na západě. A Sluneční dívka měla tajného ctitele, který přicházel v noci a mizel před úsvitem, takže nikdy nespatřila jeho tvář. Aby zjistila, s kým si to povídá, zašpinila si jednou prsty popelem. Pohladila tajemného přítele po tváři, prý je zima a on určitě trpí. A když pak vyšel Měsíc na oblohu, zjistila, že to byl právě on. Popelavé fleky pozorujeme dodnes, stejně jako si všímáme, že když se náhodou ocitne v sestřině blízkosti, snaží se Měsíc, jemuž bylo to odhalení velmi nemilé, vypadat velmi nenápadně.
24.10.2021
Shahapet
Arménský had hospodáříček. Domovem v olivových hájích a na vinicích. Křesťané (Arméni byli prvními, kdo novou víru vzali oficiálně za svou a učinili ji státní, bylo to roku 301) se hadí podoby kupodivu nelekli a označili Shahapeta za Kristovo vtělení.
24.10.2021
Vishap
Drak, který podle Arménů sídlil na vrcholku Araratu. Škodil převelice. Spolkl Slunce, působil vichřice, vyměňoval batolata za ďáblíky. Jeho řádění učinil přítrž až zkušený drakobijec, bůh ohně hromu a boje Vahagn.
24.10.2021
U′laʻgû′
Opravdu přerostlý hmyz, který Čerokézům kradl děti. Dělo se tak v okolí sídla, zvaného Kanu′gaʻlâ′yĭ v dnešní Severní Karolíně. Snesl se vždy zčistajasna z nebe, popadl dítě zaujaté hrou a už byl pryč.
Obluda velikosti domu (jak tvrdili svědkové, záhy ale poznáme, že je třeba na odhadu ubrat) byla příliš rychlá na to, aby se dala vysledovat, proto rozhořčení rodiče připravili past. Lépe řečeno pomůcku. Přivázali k mrtvé veverce bílý provázek a nalíčili ji na viditelném místě. Počítali, že taková značka umožní lovcům sledovat hmyzákův let a odhalit tak jeho doupě. U′laʻgû′ se na veverku skutečně chytil, ale zmizel tak rychle, že ani nit nepomohla. Musela tedy přijít ke slovu návnada větší, krocan s delším provázkem. A nakonec jelínek, protože i s ptákem jim hmyz ulétl. Teprve tahle nástraha (opatřená ještě delším a silnějším bílým provazem než obě předchozí) zabrala; jelínek byl pro U′laʻgû′ příliš těžký a jen tak tak ho unesl. Letěl proto pomalu, takže lovci mohli sledovat bílou značku až do skrýše ve skalách. Nalezli nejen velkého U′laʻgû′, ale i tisíce jeho malých potomků. Jeskyni, jíž se říká Tsgâgûñ′yĭ, pak lidé ucpali a hnízdo vypálili, ne všechen hmyz ale byl v té chvíli uvnitř. Někteří z těch mrňavých zůstali venku, přežili, rozmnožili se a dnes jim říkáme vosy.
31.10.2021
Tumaiyowit
Dvojče Mukata, Stvořitele světa dle kalifornských Cahuillů. Vládce podsvětí, který se s bratrem o novotách ve vesmíru dohadoval; vítězil obvykle Mukat, v některých otázkách, jako je například časem omezená lidská existence, ale bylo po jeho.
Rodiči obou byli Amnaa (Síla) a Tukmiut (Noc).
31.10.2021
The Devil Baby (Chicago, IL)
Ďáblovo dítě, jehož otec byl prý ateista a matka katolička (verze Italoameričanů) případně šlo o následek kletby otce šesti dcer, který prohlásil, že raději v domě ďábla než sedmou holku (podle pověsti židovské), patří ke známým severoamerickým duchům. Když se narodilo, mělo ocas a špičaté uši a růžky, dokonce i mluvilo, proto ho rodička odnesla k Jane Addamsové do komunitního domu Hull House, aby jí známá sociální pracovnice poradila co dál. Addamsová dítě nechala pokřtít a zavřít v podkroví; aspoň tak se to rozneslo po Chicagu.
(Budoucí nositelka Nobelovy ceny za mír se zprvu babským povídačkám bránila, nakonec se ale s lidovou slovesností smířila a historku použila jako základ své knihy The Long Road of Woman's Memory, vydané v roce 1916.)
31.10.2021
Pomba Gira
Společnice Exua, posla bohů, jak v ně oba věří adepti brazilského kultu candomblé. Bohyně lásky, touhy a ohně, ale také pomsty, černé magie a čarodějnictví. Jejím číslem je sedmička, oblíbenými místy křižovatky a hřbitovy.
Krásná, někdy ovšem silnější v řeči. Volnějších mravů, to se ale od reprezentace krásy a lásky očekává. Má též mnoho tváří, ne snad z marnivosti, jde o podoby s různými aspekty, oslovovaných v různých situacích. Tím dostala i nemálo přídomků i jmen. Katolické okolí a katolický přídavek k africké víře, z nichž latinskoamerické kulty a náboženství vznikají, zaručuje, že mimo své vlastní bývá zvána Maria (nevyčerpávajícími příklady Maria Padilha, První z Marií nebo Maria Mulambo da Lixeira, Ubohá Marie od popelnic, případně Marie Válečná).
Doprovodný snímek Junius, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
7.11.2021
Xmucané a Xpiycoc
Moudrá věštkyně, Stvořitelka Quiché Mayů. Moudrý věštec, Stvořitel Quiché Mayů. Prarodiče lidského rodu. Xmucané vešla ve větší známost tím, že adoptovala a vychovala Dvojčata, budoucí velké kulturní hrdiny Huna Hupahpúa a Vucuba Hunahpúa. (Hunahpú a Xbalanque u jiných autorů).
7.11.2021
Oxomoco
Aztécká bohyně, tvůrkyně kalendáře, vládkyně noci. S manželem Cipactonalem jsou bráni za první pár a zdroj veškerého lidstva. (Někteří současní badatelé mají tendenci obracet role a považovat Oxomo za muže a Cipactonal za ženu. Patříte-li k jejich školám, upravte si obě věty do vám vyhovujících rodů.)
7.11.2021
Mse
Zapotécká bohyně země. Často spojovaná s bohyní/bohem téhož jménem Mbaz. V tom je potíž národů, jejichž kulturu pohltila kultura, která byla sama později vypořádána se ztrátou.
V obou případech i všech variantách držela kromě své základní funkce i roli Pána/paní noci, čili dohled nad určitou noční hodinou. Tady sedmou.
7.11.2021
Huenchula
Manželka vládce moře a jeho obyvatel podle Mapučů z chilotského archipelagu se narodila jako docela obyčejná přirozená dívka. Jak ke svému osudu přišla, v tom se pověsti v určitých detailech liší. Jisté jen je, že se příběh odehrál na břehu jezera. Cucao nebo Huelde, obě leží na západě ostrova Chiloé, první je menší druhé větší, především se ale mezi oběma vodními plochami nachází Chanquín, z něhož ve všech verzích pověsti Huenchula pocházela.
Nám známá nejstarší pověst o slečně, která se zapletla s mořským mužem, byla zaznamenána v osmnáctém století. Dívka se stýkala s nadpřirozeným přítelem i přes matčin zákaz; aby milenci nebyli přistiženi, provedl proto vodník určité terénní úpravy, zvedl pár kopců a vytvořil jezero Cucao. Jméno neposlušné dívky jezuitský sběratel nezaznamenal, ale figury i místo odpovídají.
Známé a jmény opatřené je vyprávění o krásné dceři místního dřevorubce, která chodívala k jezeru pro vodu. Po nějakém čase se začala ale této povinnosti bránit. S tím, že se bojí prazvláštního tvora, lachtanočlověka, který na ni z vody vykukuje.
Matka sdělení za výmluvu nepovažovala, naopak dceři doporučila zachovat opatrnost a neshlížet se v hladině, jinak by si ten muž, známý Huillicheům jako Millalobo, mohl vypůjčit její odraz. A koukat na ni nepozorovaně jeho očima. Což kráska nevzala na vědomí. Úkol jí zůstal, tak si ho aspoň osladila. Dál obdivovala svou tvář, odrážející se na hladině.
A Millalobo obdivoval ji. Z vody vystoupit nemohl, jako vládce mořských živočichů si ale mohl dovolit jiné. Přišel den, kdy se dívka od jezera nevrátila. Na břehu rozbouřených vod zůstala jen prázdná nádoba.
Legenda, vystřižená podle jedné z nejběžnějších celosvětově platných šablon má i stejně známé pokračování.
Rok poté, co byla kráska prohlášena utonulou, objevila se Huenchula najednou doma. Přišla jakoby nic, s uzlíčkem v náručí. A jakoby nic oznámila, že se provdala za mořského muže. Že ten večer pozvala do svého někdejšího domova manželovy přátele. Ať matka připraví dům, a ať pohlídá ono zavazadlo. Že ještě na chvilku někam odběhne, ale za chvíli se vrátí.
Matka, znalá běhu pověstí i života, předpokládala, že jí dcera přinesla ukázat vnouče. Uzlík i přes upozornění rozbalila.
Zevnitř se ale vylila jen voda a z kaluže vylétlo světýlko, které začalo pištět. Přivolalo Huenchulu. Bylo už pozdě litovat zvědavosti, babička se připravila o vnouče a neuvidí už ani svou dceru, kterou připravila o dítě. Nešťastná mladá žena se okamžitě v slzách vrátila do moře, manžel ji ale ujistil, že děvčátko, jemuž dali jméno Pincoya, mrtvé není. A nebylo, připlulo ve škebli, už o něco větší a krásné po mamince. Po čase si pán mořských živočichů Millalobo a Huenchula, pověřená jím rolí patronky plodnosti moře, pořídili ještě dvě další ratolesti, Pincoyu a Sirenu.
14.11.2021
Maianwatahe
Trpasličí bůh severoamerických Iowayů. Patron lovců, lovecké štěstěny. Také bohatství, to v loveckých společenstvích výše uvedené nese. Všudypřítomný je mu také přezdíváno. A Mayan Wadahe někdy psáno.
21.11.2021
Ivakidhúš
Mistrný lučištník a lovec. Velmi malého vzrůstu, velmi velké síly. Známý kmeni Apsáalooke, čili Vraním Indiánům.
21.11.2021
Nenemehkia
Hromoví ptáci jsou běžní a zásadní obyvatelé mýtů severoamerických Indiánů. Hromové bytosti tohoto druhu, zvané Nenemehkia, jsou pak spojené s kmenem Kiikaapoa. (Odbočka: tenhle národ patří k oněm zajímavým kulturám, které užívají i hvízdací variantu svého jazyka). Neběžná je představa. Kiikaapoa je nevnímají jako výrazné opeřence, ale jako lidské starce. Od svého poslání bojovat s vodními hady a pantery, kdykoliv a kdekoliv na ně narazí, už se ale Nenemehkia neodchylují.
21.11.2021
Nambi-Za
Vodní panter, topící Potawatomie. Podle někoho velikosti pumy, podle jiného mnohem ale opravdu mnohem větší. Tělo kryté dračími šupinami. Dlouhý měděný ocas, rohy na hlavě a ostny na hřbetě.
21.11.2021
Yakwawiak
Lidožrouti (jednotné číslo zní Yakwawi, případně Ya‘kwahe) jsou rozhodně příbuzní alabamských Atipa-Tcoba. Ani ne tak stravovacími návyky (lidi žralo prakticky všechno, co jim sahalo aspoň po pás), jako tím, že jak jedni, tak druzí by se mohli narodit z nálezů pozůstatků pravěkých slonů.
Mají ovšem, Atipa-Tcoba i Yakwawiak Shawneeů a Lenapé, v pověstech podobu velkých medvědů. V těch starších. Nová zpracování pohádek a legend už používají jiné opisy. Třeba v knize The Grandfathers Speak lenapského autora jménem Hìtakonanu'laxk, vydané v roce 1990, se příběh o Yakwawiak rovnou jmenuje Mastodon. A prozrazuje, že tihle tvorové byli na počátku světa stvořeni, stejně jako mnozí další, ku prospěchu lidem. Jejich nátura ale byla příliš divoká a síla značná, proto se nerozpakovali pustit se do čehokoliv a kohokoliv. Ostatní zvířata jejich útoky trpěla, nedokázala tlustokožce porazit, proto Stvořitel Kishelamàkânk povolal do boje proti mastodontí katastrofě i lidi.
Sám se posadil na nejvyšší vrchol Alleghenského pohoří, aby měl přehled.
Sloni v prvním boji zvítězili a údolí řeky Ohio se zaplnilo krví poražených. Děsivé vítězství se ale stalo Yakwawiům osudným. Záplava krve proměnila pevnou půdu v bažinu a těžká monstra v ní utonula. Ani Kishelamàkânk nezůstal nestranným pozorovatelem, přidal se a zbývající slony pobil blesky. Až na jednoho, který uprchl na sever, přeplaval velká jezera a schoval se v Kanadě.
21.11.2021
Popobawa
Ve dne obyčejný člověk, v noci démon. Tahle kombinace je dobře známá po celém světě. Tanzanský a zanzibarský Popobawa má po soumraku jedno oko, netopýří křídla a chuť k násilí všeho druhu. Snad jen fakt, že tahle noční můra vešla v povědomí teprve nedávno, na sklonku minulého století, ho činí zajímavějším.
28.11.2021
Trollgädda
Štika. Ne ledajaká. Obrovská, ve švédských jezerech žijící a lidi i dobytek požírající. Kromě jiného. Mohla by být převlekem jezerní Sjöry, k jejímž miláčkům štiky obyčejné patří. Nebo působit sama za sebe, na rozmanitosti lidových povídaček to nic nemění.
Na háček chytíte vodního dravce běžné velikosti, nesete ho domů a ryba se zvětšuje, ani nečeká, až budete s rozpaženými pažemi popisovat úlovek kamarádům. A pod střechou už je tak obrovská a pořádně živá, že hrozí demolice obydlí. Takovou vytáhl rybář z jezera Odensjön. Jako trám byla velká ta ze Skåne, zatímco oči průměru talířů a šupiny jako střešní tašky prozrazují štiku dalslandskou. Ryba z Kvittinge sežrala jednoho člověka ročně, v jezeře Mjörn zase plavala obluda chlupatá, železnými řetězy omotaná. Žádná Trollgädda ovšem nedosáhla rozměrů té z jezera Bolmen. Tamní kouzelná štika byla tak dlouhá jako je jezero široké, na hlavě jí rostla vrba. Jeden chytrák ji zkoušel chytit na návnadu mrtvého hříběte. Vlasec nahradil pevným lanem, a to přivázal ke stodole. Štika se opravdu chytla, než ale rybář doběhl pro pomoc, strhla stodolu do jezera.
28.11.2021
Fayettes
Drobounké víly (to ostatně říká i jejich jméno), které lze přistihnout, jak tančí v lesích francouzského kraje Beaujolais. Vyrušeny prchají – a ve spěchu mohou ztratit zlaté tlouky na prádlo, kromě veselé zábavy je noc totiž také časem, v němž provádějí domácí práce, především praní oním prastarým způsobem, tedy mechanicky.
Umí se proměňovat, a to v krtky. Růžové tlapičky těchto podzemních hmyzožravců to prozrazují. Fayettes nezaostávají ani v jiné dovednosti, jaká bývá nadpřirozeným národům přisuzována, mění děti za své vlastní. Když ale takového podvržence položíte na práh vílí jeskyně a začnete hlasitě vyhrožovat, že mu ublížíte, vezmou si ho rychle zpátky.
Do Francie prý přišly v dávných dobách z Řecka a okolního Středomoří, když v těch krajích převládlo křesťanství a tamní nymfy se musely zachránit útěkem.
28.11.2021
Zmeu
Obluda, obývající rumunské pověsti a pohádky. Občas, zvlášť v dnešní době, se plete s drakem, vždyť taky převzala jméno od slovanských sousedů, u nichž, jedno na kterou stranu, byl zmej potvorou hadího základu. Stejně tak Zmeu, který ovšem častěji vystupoval v podobě kombinované. Míval ruce k držení zbraní a nohy, aby se udržel v sedle koně i jiné potřebné končetiny. Unášel mladé dívky a nutil je do sňatku, následkem čehož končíval hrdinovým mečem.
Létal ale také po obloze a chrlil oheň. Někdy měl tělo kryté šupinami a netopýří křídla, je znám také Zmeu s lidskou hlavou, posazenou na ptačím těle opatřeném hadím ocasem. Nebo Zmeu Zlobr. A Zmeu hadí král. Jako pták kradl v rumunské verzi pohádky zlatá jablka z králova sadu.
To dělal často: kromě mladých princezen unášel i nebeská tělesa (sebral obě, Slunce i Měsíc, netroškařil). Představoval prostě velmi univerzální zlo, použitelné prakticky v jakémkoliv příběhu, v němž musí být poraženo.
Făt-Frumos, čili Krásný princ, likvidující Zmeua, autor Nadia Bulighin, Public domain, via Wikimedia Commons
5.12.2021
Maso
Další z toskánských skřítků, jejichž původ hledají badatelé u Etrusků, potažmo v širším středomořském okruhu. Navádí určitá podoba (nejen) jména k tomu, že Mas, ochránce úrody a zamilovaných (nebo lehčích, pramen je nejasný) dívek by mohl být potomkem boha války (ale ještě předtím zemědělství) Marta.
5.12.2021
Buschweiber
Žijí v dutých kmenech stromů v německých lesích. Drobné zlatovlásky, které je těžké spatřit. Přilákat je může je vůně právě pečeného chleba. Jejich uctívanou vládkyní je Buschgroßmutter.
5.12.2021
Kalamainuʻu
Nejen jevištní dramata mají svá pravidla a osnovy. Pevné modely užívají i mýty.
Jeden klasický z Havaje: Mo‘o (tamní bytost znalá metamorfózy, v tomto případě ještěří) Kalamainuʻu si vyhlédla a ulovila pohledného milence. Držela ho pod zámkem ve své jeskyni, přesto mu po čase dovolila vyjít.
„S nikým nesmíš mluvit,“ kladla mu na srdce, když projevil touhu jít si zase jednou zasurfovat.
Pevné modely, pamatujete.
Mladý muž se pokyn nepokyn dal na pláži do řeči s dvěma svými kamarády. Porušením onoho klasického zákazu nedošlo k rozluce, dozvěděl se jen, co je jeho partnerka (znal ji pouze jako pohlednou, bohužel dle chování trochu přes čáru žárlivou dívku) vlastně zač. Když pak přistihl Kalamainuʻu v pravé podobě, ještěrka se rozzlobila a bez prodlení vyrazila ty dva zabít. Povedlo se jí to i přesto, že před ní unikali proměnění v pyskouny. Kalamainuʻu si věděla rady, vynalezla vrš a kromě pomsty také zavedla lov těchto ryb tímto nástrojem.
12.12.2021
Apukohai a Uhumkaikai
Nehodná žraločí božstva, působící ve vodách kolem havajského ostrova Kauai. Rybáři oběma přinášeli obětiny, lépe řečeno museli platit výpalné. Bylo zapotřebí aliance hrdiny jménem Kawelo, sovího boha a ryby, aby se Apukohai odebrala do historie. (Méně známého Uhumkaikai vzala patrně sebou).
12.12.2021
Ku-Hai-Moana
Žraločí bůh, bratr ohnivé Pele, manžel Ka'ahupahau, přes padesát metrů (třicet fathomů) dlouhý, čímž dokonale trumfuje žraloka obrovského (Rhincodon typus ), největší známou parybu. Ta by se svými doloženými dvanácti a předpokládanými osmnácti metry mohla plavat schovat. Pokud jste si vybavili druhohorního Carcharoclese megalodona , pak ten byl mimochodem ještě o něco menší, byť na rozdíl od planktonem a drobnými rybkami se živícího žraloka obrovského mnohem nebezpečnější. Hovoříme ovšem o zástupcích obyčejné fauny, která se s bohy může srovnávat jen těžko.
12.12.2021
Taringa-Here
Maorský skřítek s kočičí tváří.
12.12.2021
Taburimai
Syn Bakoy a jeho druhé manželky Nei Nguinaby. Na rozdíl od všech ostatních Bakoových potomků, kteří se zařadili do nadtřídy Osteichthyes, tedy ryby (a nadřádu Chondrichthyes, paryby, neboť tak hluboko teoretická biologie a systematika starých Mikronésanů nesahala, aby to rozlišovali) byl Tahurimai člověk. Vzhledem.
Což byla potíž. Nevlastní sourozenci, jejichž matkou byla Nei Nguiriki neměli bratra lidské podoby příliš v lásce. Rozhodli se ho zlikvidovat.
Komplot nevyšel, Nei Nguinabani synové na tělesné rozdíly nekoukali a drželi pohromadě. Taburimai uprchl s bratrovou pomocí z moře na Samou. Seznámil se tam s pannou jménem Nei Te-arei-ni-matang, pojal ji za choť a zplodil patero potomků, čtvero synů a jednu dceru. Načež vzal kanoe a plaval o ostrovy dál. Sám, pochopitelně, co by se s rodinou tahal. Na Tarawě okouzlil slečnu Nei Te-arei-n-tarawa, s níž měl dítě jen jedno. Kluka, jemuž dali jméno Te-ariki-n-tarawa.
Na ostrově rostl i velmi vysoký, až do nebes sahající strom, který měl dceru Nei Te-Reere. Zmínkou o ní záměrně omezený výčet mikronéských jmen zakončíme. Někde se píše, že se do ní Te-ariki-n-tarawa zamiloval a pokračoval v zalidňování Oceánie, někteří ale zase říkají, že Nei Te-Reere byla za tím účelem třetí partnerkou jeho otce.
19.12.2021
Te-anoi
Plavával ve vodách kolem Kiribati. Žralok kladivoun božského původu, který zachránil svého bratra Taburimaie, budoucího praotce božského původu. Ten se totiž vyvedl do člověčího vzhledu, což ostatní mořští občané shledali nepřístojným. Teanoi s plánem na sourozencovo odstranění nesouhlasil, dokonce ho zavčas prozradil a na otcův pokyn odvezl ohroženého do bezpečí. Sám pak odplul na východ oblohy, z níž září dodnes.
19.12.2021
Lioumere
Démonka se železnými zuby. Jsou připomínány ne snad pro nebezpečí, které skýtají, ani proto, že jsou opravdu výrazné. Lidé z Karolín k tomu všemu totiž také dobře věděli, že jsou zdrojem kouzelné moci. A tak se tu a tam objevil člověk, který, nebezpečí nenebezpečí, je zkusil získat. Třeba tím, že ji v převleku za klauna rozesmál a smíchem vyceněné tesáky pak vyrazil kamenem.
19.12.2021
Naniumlap
Bůh plodnosti, odpovědný za vzrůst rostlin, vykrmování zvěře i zvířat a úspěšné těhotenství žen. Zaměstnán obyvatelstvem Karolínských ostrovů, kteří mu též zasvětili želvu.
19.12.2021
Tante Arie
Tetička Arie patří k vánočním dárcům. Tahle štědrá víla, známá v horách francouzského Franche-Comté a švýcarské Jury, má na starosti distribuci v někdejším hrabství Montbéliard.
V oděvu prosté selky, s vozíkem, taženým oslicí Marion, objíždí stavení a vánoční trhy. Aby si ověřila, zda jsou lidé její pomoci hodni, převléká se někdy za chudou ženu a zkouší pohostinnost. Hodná a skromná Arie šetří i svou zvířecí pomocnici; když nejsou její služby zapotřebí, promění Marion v brož a připíchne na šaty.
Zatímco náš Ježíšek je reinkarnací právě narozeného Krista, a Santa Claus dobře známým svatým Mikulášem, Arie je vtělením Henrietty de Montbéliard, místní šlechtičny a manželky Eberharda IV, hraběte württemberského. Dámy politicky schopné (po manželově smrti vládla oběma hrabstvím sama) a k poddaným a spoluobčanům štědré. Není divu, že paní z patnáctého století dostala svou příležitost i v staletích následujících.
Tetička Arie s Marion, dárky a klienty: Conteurdegrandchemin, CC0, via Wikimedia Commons
26.12.2021
Sânziene
Rumunské víly. Slavnosti v jejich jméně se konají 24. června, (dříve) oficiálně na svátek sv. Jana Křitele. Vzhledem k povaze a původu je ovšem blízkost letního slunovratu důvodem srozumitelnějším.
Jméno prý podědily po římské (svaté) Dianě, panenské měsíční bohyni lesa a lovu. Květinou jim vlastní je svízel, ten sbírají v uvedený svátek dívky v bílém, představující víly, a splétají z něj květinové koruny. Vše končí u obvyklého večerního ohně; svízelové věnečky jsou pak užity k předpovědi budoucnosti (hází se na střechy domů, když zůstanou nahoře, je to v pořádku, spadnou-li, někdo zemře). Potkat za té slavnostní noci skutečnou vílu se ovšem nedoporučuje; ten, kdo je zahlédne, jak tančí ve vzduchu, aby zajistily úrodnost polí, ztratí řeč, sluch nebo zešílí.
26.12.2021
Húsvættir
Domácí skřítci skandinávského původu. Jde vlastně o jméno pro celou tuhle skupinu (však také v překladu znamená Domácí skřítci), čímž můžu odkázat třeba k takovému tomtemu. Bývalo zvykem skřítky lákat a uplácet drobnými pozornostmi. Pivem, koláči, nějakým nepatrným šperkem.
Dneska platíme nájem.
26.12.2021
Zajímají vás prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy bibliografie? ☞ Tímto směrem
Chtěli byste odkazovat na jednotlivé kapitolky Bestiáře? ☞ Seznam odkazů
Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde
obsah
předchozí část
následující část
