Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část sto jedenáctá

Mama Ocllo

Mama Ocllo

Bohyně plodnosti a strážkyně mateřství, spoluzakladatelka Čtyř zemí. Neznáte?

Znáte. Říkáme tomu státnímu útvaru Incká říše, podle titulu panovníků. Mama Uqllu byla manželkou (a starší sestrou) prvního inky Manco Cápaca, oba pak potomky Intiho a Mama Killy (nebo Viracochy a Mama Quchy). Vynořili se, spolu s šesti dalšími sourozenci, z vod jezera Titicaca, a vybaveni Intiho zlatou holí pátrali po vhodném místě, na němž by se, i s lidmi, kteří se k nim cestou přidávali, usadili.

Jak k mýtům, zahrnujícím delší putování, patří, došlo na pouti vysokohorským terénem k několika (později) důležitým a významným zastávkám. Na první Mama Ocllo otěhotněla, na druhé porodila syna Sinchi Rocu. Podle některých vyprávění na tomto místě lidé několik let zůstali, ale nakonec se pohnuli dál, protože přece jen čekali lepší. Cestou došlo k několika dalším dramatickým situacím, především ke sporům mezi sourozenci, respektive ke komplotu, který měl odstranit a také odstranil bouřlivého a zlovolného Ayar Cachiho.

Tři sta kilometrů od rodného jezera konečně zmizela při zkouškách zlatá hůl v zemi, což prozradilo opravdu ideální polohu pro osídlení. Poutníci zastavili na souřadnicích budoucího Cuzca. Božští vyslanci se stali učiteli lidského rodu a zakladateli nejen města a státu, ale i královské dynastie; na Mama Ocllo bylo naučit ženy tkaní, šití a domácím pracím.

Bez variant by legendy neměly tu správnou váhu. Jedna byla zaznamenána dokonce už v šestnáctém století oficiálním historikem peruánského místokrále Sarmientem de Gamboou. Zdrojem jeho práce, shrnuté do knihy Historia de los Incas (1572) byl terénní výzkum jaksepatří, de Gamboa vyzpovídal více než sto kipukamajoků, Kečuů z patricijských rodin, své zápisky jim pak zpětně nechal přečíst a potvrdit.

Boží děti se podle tradice narodily v Pacaritambu, Domě úsvitu, vzdáleném třicet tři kilometry od Cuzca. Tam, z hory Tambo Toco, ze tří oken (jeskyní) vyšly také tři národy, z Maras Toco kmen Mara, ze Sutic Toco kmen Suticů, kteří se připojili k předkům Kečuů, které propustilo na svět okno hlavní, zvané Capac Toco neboli Bohaté. Právě z něho vyšlo i osm Intiho dětí.

Rozpory v mýtu o původu ovšem mohou také působit i potíže, proto se objevila i kompromisní verze, která Manco Capaca a Mama Ocllo do Pacaritamba poslala od jezera Titicaca. Nenápadně, podzemními chodbami.

 

Olejomalba Mama Ocllo z devatenáctého století dnes v San Antonio Museum of Art, Public domain, via Wikimedia Commons

7.8.2022

Dotson‘ sa

Velký krkavec. Předek všech krkavců a Stvořitel. Jak vyprávěli aljašští Koyukonové, zasloužil se o obnovu po potopě, která předchozí svět dočista zničila. A o jeho obyvatelstvo, kterým jsme my, lidé.

Kdysi dávno obývala zemi jen zvířata. Velká, mluvící a kouzla ovládající. Dotson‘ sa, Velký krkavec nakázal jednoho dne jinému Krkavci  postavit velkou, rozumíš, opravdu velkou loď. Pták se snažil a pracoval ze všech sil, když ale předvedl své dílo Velkému krkavci, Dotson‘ sa jen řekl: „Příliš malé. Znovu.“

Druhá konstrukce už svými rozměry zadavateli vyhovovala.

Začalo pršet. Nijak zvlášť silně, ale Velký krkavec dal Krkavci další instrukce: shromáždit všechna zvířata a zásoby potravy. Nebylo to jednoduché, ale i v tomto úkolu pták uspěl – a sotva ohlásil splnění, déšť zesílil. A ještě víc a ještě, nepřestával, až zaplavil celý svět. Když dopršelo, zůstala všude samá voda a na ní jen jedno jediné záchranné plavidlo.

Katastrofu přežili, co ale dál? Byť by byla ta největší, nehodí se žádná loď k trvalému pobytu. Dotson‘ sa vyslal nad vodní hladinu racky, aby pátrali po nějaké souši. Rozlétli se všemi směry, vrátili s nepořízenou. Nařídil tedy Ondatře, ať se ponoří na dno světového oceánu a začne budovat novou pevninu. Ondatra tak učinila a činila se, až navršila horu, jejíž vrchol sahal až nad hladinu. Velký krkavec poté novou zemi očaroval, aby porostla stromy a keři i travou. Stvořil řeky (protože i pevnina uprostřed nekonečných vod potřebuje zavlažovat). A stvořil je tak, aby tekly oběma směry, po jednom břehu do moře, při druhém do hor, záhy toto uspořádání ale zrušil a nechal plynout vodu pouze směrem dolů.

Nový svět si zasloužil nové obyvatele a Dotson‘ sa se rozhodl vyrobit člověka. V první verzi z kamene, ale tvor z tohoto materiálu žil věčně, což se Velkému krkavci nehodilo, a tak nastoupila varianta číslo dvě, muž z jílu. Záhy k němu přidal i ženu, díky čemuž došlo přirozeným vývojem k rozšíření lidské populace.

Když tak pozoroval čilý život svého díla, zatoužil Dotson‘ sa sám  po manželce. Lidé ho ale odmítli, to tak, provdat člověčici za ptáka. Velkého krkavce se odvržení opravdu dotklo. Nasbíral suché listí, rozdrtil na prach, nasypal do pytle, pytel odnesl k lidem – a když vak otevřel, vylétlo z něho nespočetné hejno komárů, kteří od té doby otravují lidem v přírodě život.

14.8.2022

Ya-wóo-nik

Dnes je Yawunik znám jako kambrický členovec Yawunik kootenayi, (Aria et al., 2015) jehož pozůstatky byly nalezeny v kanadských Burgesských břidlicích. Jméno ovšem dostal po mořském monstru, které ještě před potopou světa požíralo co chytilo, a to včetně lidí a zvířat (která v té době ještě uměla mluvit a lidem se vyrovnala).

Chytit obludu se uvolil Nahlmókchi, dlouhán s hlavou dotýkající se nebes, jen tenhle člověk totiž mohl bez problémů vlézt do mořských hlubin. Zahnal Yawunika z oceánu do řeky a až do horského potůčku, kde mu ptáci cestu zpět zavřeli hrází. Datel (jemuž Ya-wóo-nik zhltl bratra Kačera i s manželkou) se ho pak pokusil zastavit, což se mu s pomocí Bobra povedlo. Obludu zabil, Kačera s manželkou z žaludku vysvobodil, jenomže z Yawunikových ran se začala řinout krev (která se ukázala být vodou). Zaplavila celou zemi, včetně nejvyšších hor. Jen jeden jediný vrchol zůstal nad hladinou. Jen tak tak se na něm lidé i ostatní živí tvorové zachránili.

Když pak voda opadla, někteří z ptáků už v horách zůstali a žijí ve vyšších polohách dodnes.

Vypráví se i jiná verze. Ano, byla to krev – voda z Ya-wóo-nikých žil, která zaplavila svět, tentokrát byl ovšem činitelem Jestřáb, který vodní monstrum ukloval, když zjistil, že mu s ním zahýbá manželka. Potopa proběhla stejně, stejně i vyvrcholila – v obou případech vyryl na vrcholku poslední suché hory Jestřáb křídlem rýhu a prohlásil: „Jestli přes tuhle hranici voda stoupne, je po nás,“ – a ve stejném místě, tedy těsně na čáře, skončila.

14.8.2022

Camahueto

Jednorohý býk z pověstí chilského archipelagu Chiloé. Ačkoliv jde o hovězí, žije v řece, dospívá v oceánu a žere lidi. Také dokáže přivolat bouři a ovládat čas. Kdo mu zkříží cestu, toho odnese do moře.

14.8.2022

Pukcinsqehs (Pukjinskwes)

Čarodějnice, která krade děti, je zlovolná bytost dobře známá. Tahle se zaměřila na malé Maalisety a Passamaquoddy (Penobscoté jí říkají Pohkecinskwehso). Nevykrmuje si je jako naše ježibaba, a neživí se jimi, vychovává je jako své vlastní. Ošklivá stařena je to pořád (míněno ve srovnání s uvedenou Evropankou), kromě své běžné podoby ovšem na sebe dokáže vzít i tvar jiný, příkladem mužský.

V pradávné historii zmíněných indiánských kmenů se stavěla do cesty jejich hrdinům, ba dokonce bohům. Jeden takový případ ji dovedl až k tomu, že skončila v podobě komára. Pozdější kariéru takový konec ovšem neohrozil.

21.8.2022

Natosi

Slunce Černonožců. První z Nebešťanů, potomků Stvořitele Apistotoke. Zvaný též Omahkaato'si (Nejsvětější). Za manželku pojal Naato'si měsíční dámu Komorkis, jiným zápisem Ko'komiki'somm, v pořadí (dle věku i postavení) druhé stvoření výše uvedené tvořivé síly, která mu porodila mnoho dětí – hvězd.

21.8.2022

Kako-u'hthé

Šavané (Shawnee) nejsou za jedno v tom, zda toto představení cyklónu je mužského nebo ženského rodu. Ať už si ho Indiáni oblékli do těla toho či onoho pohlaví, vždy byla personifikace hurikánu bytostí sice opravdu děsivě mocnou, zároveň ale přátelskou. Dodnes někteří oklahomští Šavané poukazují na to, že tornáda, byť v kraji častá, se jejich domům vyhýbají.

21.8.2022

Payīnal

Zástupce aztéckého Slunce Huitzilopochtliho. Nebo taky jen zástupné jméno zmíněného (nebo i jiného vysoce postaveného) boha, to už dnes není jisté. Stejně jako je proměnlivý zápis jména, v němž se někdy užívá -i-, jindy -y- a někdy obojí. Všechny varianty doplněny ještě o zdrobněliny.

Na uvedenou Painalovu funkci přísahali španělští dobyvatelé, od příslušně věřících zprávy nemáme. Víme, že byl účastníkem určitých mystérií, představován dřevěným idolem neseným knězem. Paynalova soška nesla příbuzné znaky s Huitzilopochtlim, byla navlečena jako kolibřík,  ale ani to nic neznamená. Zástupce tak jako tak.

 

Ilustrace z FLorentského kodexu: Berardino de Sahagún's assistants, Public domain, via Wikimedia Commons

28.8.2022

Tutujanawin

Prakticky neznámé andské božstvo, uctívané v horách před vzestupem náboženství Inků. Nejvyšší moc vesmíru, počátek a konec všech věcí.

28.8.2022

Cuichu

My ji máme docela rádi, pro obyvatele incké říše ale představovala duha špatné znamení. A ji samou, hada s hlavou na každém konci, zastupoval bůh jménem Cuichu. Přímý podřízený Intiho a Mama Quilly, tedy Slunce a Měsíce, měl svůj vlastní svatostánek v chrámovém komplexu Coricancha. Oblouk, pomalovaný sedmi barvami duhy.

28.8.2022

Marget

Západoaustralský vodní démon, kterého požádali o pomoc pávíci, toužící zabránit zničení ekosystému místa, dnes zvaného Wellstead Estuary. (Tak, že ho změnili, což je vlastně tentýž výsledek).

Tam, kde dnes ústí Bremerova řeka do moře, bývalo jezero. Pávíci (Rhipidura leucophrys) chtěli odradit lidi (Homo sapiens) od nadměrného rybolovu. Nejlépe je vyhnat. Klacky prorazili dno jezera, aby do něho pustili trochu moře; první pokus moc  úspěšný nebyl, druhý až příliš, z čehož ptáci obvinili Margeta. Ale bylo pozdě, sladké vody se smíchaly se slanými a dnešní geografie zátoky brakické vody byla hotova.

28.8.2022

Kaupe

Živil se obyvateli havajského ostrova Oahu, to ještě za svých přirozených dnů. Vládl tehdy údolí Nu'uanu, a když mu už zdroje nestačily, vydal se na Maui. Z Maui na Hawaii. Tam ukradl náčelníkova syna a vrátil se s ním domů, aby ho rituálně obětoval. (A snědl, samozřejmě). Jenže náčelník to nenechal jen tak být, vzdělal se v kouzlech a syna zachránil. Uprchli, Kaupe oba pronásledoval až na Hawaii, kde se situace poněkud obrátila a nenasytný lidojed přišel rukama své oběti o život.

Začal pak na Oahu strašit. V podobě velkého chlapa se psí hlavou a ostrými drápy vyskakuje na lidi; nejčastěji byl jeho výskyt hlášen pod mostem Kipapa. Vybranou oběť nepronásleduje. Aby ji přilákal, napodobuje nářek zraněných lidí.

4.9.2022

Artio

Keltská medvědí bohyně. Chránila jak medvědy před lovci, tak lidi před medvědy. Minimálně v okolí dnešního Bernu.

4.9.2022

Schishchikul

Obrovská obluda rudé srsti, domovem na ostrově Vancouver. V hoře. Vlastnictví chomáče jejích zrzavých chlupů zajistí štěstí v boji.

4.9.2022

Bella ‘mbriana

Dobrá duše domácnosti, aspoň tak si ji považují v Neapoli a okolí. Dříve mívala dokonce i své místo u stolu, lidé se k ní obraceli, když rodině hrozily potíže.

Jako mnoho bytostí přívětivým k lidem, je ovšem velmi tradicionalistická, pročež se vyplatí dát si pozor na neuvážené změny  dispozice bytu. Stejně tak je i vhodné neprobírat v jejím doslechu choulostivější rodinné záležitosti. Dá na pořádek a čistotu, což je další situace, kdy hrozí jisté neporozumění. A rozladěná nadpřirozená síla rozhodně není to, co v rodině přivítáte s nadšením.

Pokud se chováte jak se patří, je bella ‘mbriana (to jméno může naznačovat její původ v poledním čase) společníkem velmi žádoucím. Dokáže zabránit v činnosti munaciellovi, místnímu zlomyslnému (někdy zlovolnému) skřetovi. Ošklivce zkrášlit, chudého obohatit, starého omladit. Urážku ale dokáže oplatit i smrtí.

Jako duch je samozřejmě obvykle neviditelná, ovšem když v neapolském domě spatříte gekona, můžete počítat s tím, že jste zahlédli i krásnou ‘mbrianu v přestrojení.

4.9.2022

Mouros

Dávno před současnými, ba i minulými lidskými obyvateli Portugalska, Galicie i Asturie žili v těch končinách Mouros. Obři a válečníci, kteří ale před lidmi museli ustoupit pod zem.

A máme tu obvyklou rovnici: nadpřirozené bytosti + skály = poklady.

Mouros jsou jimi pověstní. Zlato, stříbro i drahé kameny jejich depozitů jsou ovšem střeženy draky, tak pozor. Ze svých podzemních sídel příliš často nevycházejí, nebyly by to ale lidové pověsti, aby se tu a tam nějaký ten očitý svědek neobjevil.

11.9.2022

Settrano

Toskánský zástupce ohnivého elementu. Potomek (myšleno kulturně) etruského Sethlana.

11.9.2022

Spulviero

Jako jiní zástupci příslušných živlů byl i větrný démon Spulviero dle představ starých Toskánců původně člověk. Čaroděj, a to nijak zvlášť hodný. Nechoval se dobře ani k přátelům, natožpak k těm, kteří mu nijak k srdci nepřirostli. Rychlý jako vítr, praví pověst, proto nebylo snadné se jeho kletbám ubránit ani je oplatit.

Přesto ho dohnal čas.

Na smrtelné nemocniční posteli chtěl své znalosti předat jakémukoliv následníkovi, nikdo o ně ale nestál. Když zemřel, zvedl se tak silný vítr, až málem nemocnici rozvalil. A čarodějovo tělo zmizelo v povětří.

11.9.2022

Urfia

Dáma toskánské lidové víry, patrně dobrý duch domácnosti.

11.9.2022

Shibbeta

Pokud si ráno nemyjete ruce, můžete do nich dostat křeč. Zařizuje židovská démonka Shibbeta.

11.9.2022

Shibta

Nemytých rukou se může chytit též Shibta, další z židovských démonek. (Možná totožná, rozhodně blízce příbuzná předchozí). Z prstů přeleze do jídla a pak škodí, zejména dětem.

11.9.2022

Hobbit

Tato stať bude krátká, žádná závažná zjištění neobsahující. Možná.

Postavám čistě literárním se Bestiář nevěnuje, leda by se z nich staly bytosti na původním zdroji nezávislé. (Což není nic nemožného ani nezvyklého, mnoho mýtů a starých pověstí i jejich hrdinů přežilo jen a jen díky básníkům a dramatikům). Hobbit, tento populární půlčík současné kultury, se zdá na první pohled být jednou takovou. Vždyť sám J.R.R. Tolkien prohlásil, že

...malí človíčci, drobnější než trpaslíci: méně podsadití a hranatí, i když ve skutečnosti nejsou o mnoho menší.“ 1)

se narodili v jeho hlavě. Odmítl asociaci s králíky (anglicky rabbit), byť také žijí v norách. Přiznal inspiraci knihou The Marvellous Land of Snergs, připustil vliv Lewisova Babbita.

Pojmenování nevzrostlé rasy ale také mohlo dostat zelenou, protože znělo tak nějak příjemně vhodně.

Vedle literárních, vlastně ještě před nimi, existovali v Anglii i hobbiti folklórní, v jejichž existenci se někdy a někde věřilo. Detaily nejsou, jen přítomnost toho jména v dlouhém seznamu, zveřejněném Michaelem Aislabie Denhamem v jeho folkloristických poznámkách z let  1846 až 1859, vydávaných v soukromých tiscích (a shrnutých Jamesem Hardym z Folklore Society do dvou svazků, které ve větším nákladu spatřily světlo světa roku 1892, respektive 1895). Je docela dobře možné (ba pravděpodobné), že Tolkien zmíněný seznam pročítal a slovo hobbit později přispěchalo z hlubin paměti.

Anebo si prostě jen vybavil jiné, populárnější postavičky britského folkloru. Žijí v něm totiž, kromě mnoha a mnoha jiných druhů trpaslíků, skřítků a skřetů hobové a hobgoblini.

 

1.)TOLKIEN, J. R. R. Pán prstenů: trilogie. Praha: Mladá fronta, 1990. Edice 13..

18.9.2022

Hobgoblin

Domácí skřítek z Anglie. Známý v různých krajích pod různými jmény (v dnešních výkladových slovnících občas odkazujících jedno na druhé). Malý a zarostlý veselý rošťák, jehož vtípky občas přebijí jeho pomoc.

Následují zástupci druhu.

18.9.2022

Hob

Hob je domovem na severu. Prospěšný, někdy ovšem trochu zlomyslný. Není jako skotští browniové svázán s domácností, povahou se taky zdá být bližší tuzemským raráškům. (Všichni zmínění jsou ovšem stejného původu, narodili se z pohanských domácích bůžků, obvykle duchů předků).

Zbavit se Hoba lze prostým způsobem, stačí ho obdarovat novým oblečením. To se pak sbalí a zmizí. Pokud ne, máte problém. Proč? To jméno začalo mimo jiné postupem času a civilizace zahrnovat větší a větší, ne tak konkrétní skupinu skřítků, takže jste patrně dostali něco jiného.

Podle dosavadních zlotřilostí nic dobrého.

Pokud jde o jméno, je Hob zdrobnělina z Robina (který je sám zdrobnělinou Roberta) a tady je to Robin Goodfellow, kdo mu mohl půjčit svůj titul (byť je očividně opisem).

18.9.2022

Robin Goodfellow alias Puck

Puck

Pomoc, poskytnutá Williamem Shakespearem nebyla nutná. Puck, někde známý jako Robin Goodfellow, si jistou popularitu udržel i bez pera  avonského barda.

Opět nepatří mezi v potu tváře pracující a tiše sloužící bytůstky. Pomáhá, ale ne nenápadně a pořád. Je také povahy veselejší. A zlomyslnější (na někoho se to prostě svést musí a děti nejsou vždycky po ruce). Nárokuje si mzdu, respektive stravu. Bílý chléb a mléko; růžky tu nevystrkuje čert (do jejichž řad se Puck nakonec stejně dostal, a to i úsilím moderních okultistů) ale opět někdejší minulost pohanského domácího bůžka.

Jméno původu sporného. Totiž příčinou sporů: někteří jazykovědci se kloní k výpůjčce od sousedních Keltů (i tady v Bestiáři už léta máme třeba cornwallského buccu nebo velšského bwcu), jiní ukazují směrem severovýchodním, do Skandinávie, k púkimu. Že jde o jeden zdroj je mimochodem jasné, dohady panují o tom, kdo byl první a kdo si půjčil.

 

Robin Goodfellow z obálky knihy Robin Goodfellow: His Mad Pranks and Merry Jests (1629): See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons

18.9.2022

Dobby

Jiná, dnes též velmi známá literární postava. Folklorní záznam skřítka, jehož osud dojímal čtenáře příhod čarodějnického učně Harryho Pottera je ovšem mnohem podstatnější než zmínka o jakémsi hobbitovi. Opět jde o variantu hobgoblina. Nejen.

V Yorkshire pracuje v domácnosti, drží se domu či farmy a neopouští rodinu – právě naopak – ani v těžkých časech. Jiní dobbyové ovšem žijí pod mosty, ve stodolách a ve starých věžích. Ti namísto pomocné ruky raději kolemjdoucí děsí. Dusí, ať jsme přesní.

18.9.2022

Bat ḥorin

Pokud si po jídle neumyjete ruce může vám tahle židovská démonka způsobit potíže se zrakem.

25.9.2022

Shabriri

Zrak je v ohrožení i démonem, který se ukrývá v nedopité vodě. Pokud nebyla nádoba zakryta a vy zbytek v noci dopijete, můžete i oslepnout.

25.9.2022

Kardaikoos

Další z židovských specialistů na choroby a tělesné obtíže. Má na svědomí bolest hlavy.

25.9.2022

Ben nefilim

Zaměstnán jako výše uvedení. Zaměřený na epilepsii.

25.9.2022

Qetebh meriri

Zahlédnout tohoto démona moru od deseti do tří odpoledne je smrtelně nebezpečné. Doslova.

25.9.2022

Gigelorum

Myslíte, že klíště je tvor nepatrného vzrůstu? Gigelorum (aspoň podle Skotů) je tak malý, že si staví hnízdo v uchu zmíněného parazita (ne, že by snad nějaké uši měl).

25.9.2022

Waira

Celkem vzácná obluda japonských hor. Jen málokdo na monstrum kravího těla s dlouhými končetinami, opatřenými jedna každá jedním velkým drápem, narazil. Narazil-li, pak referoval (přežil-li) ještě o pohlavním dimorfismu tohoto tvora: samci jsou skvrnitě hnědí, samice červené. Pokud se nenasytí zlovolníky, kteří by snad chtěli napadnout, vykrást nebo znesvětit chrám či svatyni (jejichž ochranou je pověřen), pak Waira loví myši a krtky, které si dokáže pomocí svých drápů snadno vyhrabat z nor.

2.10.2022

Okka

Jméno tohoto malého kulatého jasně červeného bubáka s miniaturním ocáskem a velkýma očima je snad dětským zkomolením slova obake, strašidlo. Objevuje se na mnoha starých obrázcích, původní a skutečné jméno ale zmíněno nikde není. Ani jeho zvyky a zlozvyky.

2.10.2022

Kawa akago

Japonský vodník, lákající dětským pláčem. Jako dítě taky vypadá, až na červenou barvu pleti. Když se mu povede přilákat člověka k řece, chytí ho za nohy a strhne. Na rozdíl od jiných hastrmanů mu o víc nejde, překvapená oběť toho žertu se ovšem může stejně utopit; když spadnete do vody, je to vždycky nebezpečné, ať už za to může bubák nebo kluzký břeh.

2.10.2022

Yama akago

Další z rozpustilých japonských strašidel. Domovem v horách prefektury Akita. Schovává se v listí, odkud zakřičí: „Au, to bolí!“, když do něj vkročíte. Člověka nečekaná reakce podzimního přírody samozřejmě vyleká. Yokai se jen od duše zasměje a zmizí.

2.10.2022

Pysling

Pyslingové (Pyslingar v původním znění) jsou dušemi zavražděných (hádejte proč) dětí, které se potulovaly nocemi švédského venkova a volaly po mámě. Jak je u nevinných obětí docela běžné, přetrvávaly v tomto stavu do doby, než by náš svět opustily přirozeným během věcí.

Bylo by to pouze smutné, jenže takový pysling se rád chytal projíždějícího povozu nebo kočáru a prakticky ho tak zastavil; ať se snažili jak chtěli, koně vozem nepohnuli. Pokud se kočí podíval skrz chomout, mohl nešťastné stvoření zahlédnout. Nedoporučovalo se to, taková zkušenost mohla přivodit i nemoc.

9.10.2022

Ipotane

Ipotane

Napůl kůň, z poloviny člověk. Kdepak, žádný kentaur. Obyvatel Baktrie, středoasijské země pod Hindukúšem. Přinejmenším ve čtrnáctém století. Někdy, snad aby se to vzdělanějším čtenářům nepletlo, zkombinovaný obráceně: lidské tělo, koňská hlava. Ale setrvačnost lidské představivosti stejně nakonec vyhraje.

Mnoho o téhle rase nevíme. Sir John Mandeville, první, kdo o ní přinesl informace, jen poznamenal, že nerudní a násilní koňomuži (hippotaynes v pozdějších vydáních jeho cestopisu), kteří se neštítí živit člověčinou, žijí tu ve vodě, tu na souši.

 

Ilustrace pochází z knihy The Travels of Sir John Mandeville, Wyken and Worde, 1499, licence public domain

9.10.2022

Vár

Tu pravil Trym,

tursů vládce:

„Přineste Mjölln,

posvěťte nevěstu,

položte v klín

kladivo děvě,

spojte nás oba

Váriným slibem! 1)

 

Byla to poslední slova, které král obrů kdy pronesl, nevěsta totiž nebyla Freyja, jak myslel a jak si vynutil jako výměnu za ukradené Thorovo kladivo, ale přestrojený Thór.

Který neváhal a navrácené zbraně okamžitě použil. Nás na tomto místě ovšem nezajímají dramatické události nepovedené svatby, ale bohyně, jíž Trym zmínil. Nezmiňuje ji pouze starší Edda, nezapomněl na ni ani Sturlusson, objevuje se i jinde. Obvykle právě ve spojení s přísahami a úmluvami. Evidentně dohlížela na přísahající všech ras, ať už Ásů, Vanů, obrů nebo lidí, nic víc se o ní bohužel nezachovalo.

 

1) Edda. přeložil Ladislav HEGER. Praha: Městská knihovna v Praze, 2019.

9.10.2022

Astra  Planêta

Planety naší sluneční soustavy známe pod jmény svých patronů. Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn a... a to je všechno, přátelé. Uran a Neptun, o zavrženém Plutu nemluvě, jsou z pohledu člověka hvězdná mládež. (Jistě, o Uranu se vědělo už dávno. Ale stejně byl považován za jednu z myriád hvězdiček, a to nijak zvláštní.)

Sama nebeská tělesa ovšem nebyla přímým ztělesněním olympských bohů, na to byl jejich výskyt příliš pravidelný, stálý – a na rozdíl od pohybu Slunce a iluminace Měsíce taky nedůležitý. Nemůžeme chtít po vysoce postavených bozích, aby trávili každou noc na obloze. (Podle značného počtu potomků stejně mívali po soumraku naprosto jiné zájmy). Ta tělesa tam nahoře ovšem očividně byla, ze zástupu prostě svítících bodů se vymykala, a lidé se tedy s tím museli nějak vypořádat.

Podle staré středomořské víry šlo o bytosti svébytné. Astra  Planêta pro Řeky, Stellae Errantae Římanů tvořilo pět bratrů, synů Titánů Astraia a Éos.

Představíme je pěkně popořadě. Astronomicky popořadě.

Merkur se vlastně jmenoval Stilbon. „Malý a zářivý,“ poznamenal k němu autor starověkého (až za renesance oficiálně vydaného) díla De Astronomica. Což je asi tak všechno, co o něm víme.

S Venuší je to zajímavější. Protože vystupuje ve dvou astronomických  úlohách, jako hvězda jitřní i večerní, měla původně dvě tváře. Eosforos (Fosforos) byl vhůru ráno a ještě víc ho známe pod římským jménem Lucifer. Hesperos pak představoval planetu na obloze konce dne. Postupem času a vývojem poznáním ovšem oba splynuli.

Pyroeis (Ohnivec), známý těž jako Mesonyx, je už podle jména snadno identifikovatelný Mars. Půlnoční hvězda nebyla mimochodem spojována jen s válečníkem Marsem, další z bohů, jemuž rudá planeta náležela, býval Hercules.

Jupiterovo ztělesnění, Faëthón, nese stejné jméno jako Héliův syn, jehož Zeus (Jupiter) musel z nebe srazit, aby ho svou bláznivou jízdou v otcově slunečním voze nezapálil. Ten příběh bývá někdy k planetárnímu jmenovci přidáván (vystavení bláznivého mladíka na oblohu Héliovou přímluvou nebo jako varování ostatním), podle mého skromného názoru především právě pro stejná jména.

Nakonec Saturn. Ve starořeckém pojetí vlastně Fainón. Kromě úředně odbytého matričního záznamu (rodiče Astraios a Éos se nezastavili u zplození téhle pětice/šestice, dali život všem hvězdám, a nejen jim, nebyl prostor ani čas zabývat se historií každého jejich dítěte), známe i jinou verzi jeho původu.

V už zmíněné Astronomice je uvedeno, že jeho tvůrcem byl Prometheus, který plácal lidi z hlíny. Nijak se o výsledcích nešířil, ale Fainón se mu tak vyvedl, že si ho všiml Eros, poreferoval o něm nahoře, načež Hermés mladíka přiměl představit se Diovi. Nejvyšší z bohů pak z pohledného mladého muže učinil nesmrtelného a povýšil na ztělesnění hvězdného objektu.

16.10.2022

Zajímají vás prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy bibliografie? ☞ Tímto směrem

Chtěli byste odkazovat na jednotlivé kapitolky Bestiáře? ☞ Seznam odkazů

Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? ☞ Kontakt zde

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Tumbrl Facebook Instagram Mastodon

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Cokoliv

Poslední změny