Bezejmenná stránka: Bestiář
obsah
předchozí část
následující část

Bestiář
část devadesátá třetí

Olgoj chorchoj

Olgoj chorchoj

Velký tlustý červ, plazící se písky jižního Mongolska. Tělo (někdy v barvě krve) v délce od padesáti do sto padesáti centimetrů nenapovídá na kterém konci má hlavu; jak se za okamžik dozvíme, není podstatné tuto informaci znát. Mnohem důležitější je vědět, že jde o tvora jedovatého. Nesmírně jedovatého. Jak sdělil Royi Chapmanu Andrewsovi v roce 1919 mongolský ministerský předseda Damdinbazar, a jak americký cestovatel o tři roky později v časopise Asia Magazine a poté v knize  On the Trail of Ancient Man prozradil celému světu, už pouhý dotek beznohého tvora z opuštěných končin pouště Gobi okamžitě zabíjí. Někdy i pouhá blízkost. A nic na tom nezmění tvrzení některých badatelů, že nejde o jed, ale o elektrický výboj. Červ, kterého láká žlutá barva a k jehož popisu používají neočití svědci slova jako klobása (podle šamana, jehož zpovídal Ivan Mackerle, je to prý střevo, naplněné krví) se pohybuje převalováním ze strany na stranu.

Kryptozoologové doufají v odhalení spécie, jíž seriózní biologie doposud nepopsala, místní pastevci mají ovšem v jednom jasno – nejde o nějaké zapomenuté velké zvíře, ale o tvora nadpřirozeného. Ten na povrch pouště známé svými extrémy (čtyřicet pod Celsiovou nulou v zimě, čtyřicet nad v létě) vylézá v červnu a červenci, přímá pozorování ovšem nejsou tak častá, jak by si někteří přáli. Když již zmíněný americký zoolog diskutoval s představiteli země a dozvěděl se od premiéra o existenci tvora, dostalo se mu od dalšího z ministrů na doplňující otázku obvyklé odpovědi:

„Bratranec mé zesnulé švagrové ho viděl.“

Snaha záhadné zvíře lapit byla už tehdy, v roce 1919, Andrews se o existenci tlustého červa dozvěděl z dotazu ministerského předsedy, informujícího se, zda by Američan na svých cestách pouští jednoho olgoje chorchoje pro místní vládu neulovil. Po zvědavé reakci nezasvěceného cestovatele se rozproudila debata, jejíž obsah už známe.

V našich končinách zůstávala (předpokládaná) existence záhadného tvora, patrně především díky knihám Ludvíka Součka Velké otazníky a Krotitelé ďáblů, a překladům povídek Ivana Jefremova z ruštiny, ve známosti, jinde v Evropě a za oceánem tomu tak nebylo. Informace z Andrewsových knih zavály písky času. Ten, kdo dnešnímu západnímu světu tibetského červa znovu představil, byl český kryptozoolog Ivan Mackerle, který se za záhadným tvorem vypravil hned několikrát; poprvé v roce 1990, naposledy o čtrnáct let později. Pokoušel se červa přivolat tlukotem, stejně jako se přivolávali velcí písečná červi v Herbertově románu Duna (1990) i výbuchy (1992). Hledal stopy jeho přítomnosti ze vzduchu (2004). Ani on neuspěl. Tajemného tvora, s jehož existencí ho kdysi seznámila mongolská studentka a před nímž ho mnozí varovali, nenašel. Inspiroval ale – především otištěním anglických článků v The Faithist Journal and World Explorer – další badatele.

 

Olgoj Chorchoj na ilustraci Pietera Dirkxe, by The original uploader was Pieter0024 at English Wikipedia. (Transferred from en.wikipedia to Commons.) [CC BY-SA 1.0 ], via Wikimedia Commons

28.7.2018


El Sombrerón (Antioquia, Kolumbie)

Žil kdysi v jedné vesnici v kolumbijském kraji Antioquia muž, který rád chodil vždy dobře oblečen v černém, jezdil na černém koni. Tvářil se přísně, ale jinak to byl pán hodný. Neškodný. Škodným se stal po své smrti, kdy začal jeho duch (někdy v doprovodu dvou černých psů) pronásledovat noční chodce. Opilce, hráče a rváče, jak se připomíná. Takové, kteří nedodržují noční klid. K zásahům si vybírá měsíčním svitem ozářená místa.

7.10. 2018


El Sombrerón (Guatemala)

Jiný muž v klobouku straší ve středoamerické Guatemale. V roce 1950 se stal námětem pro jeden z prvních tamních filmů, jde tedy o strašáka opravdu pověstného. Jsou před ním varovány především dívky krásných velkých očí a dlouhých vlasů, jež může očarovat jeho zpěv a zvuk jeho stříbrné kytary. Taková slečna pak nemůže spát, nejí... ne snad, že by vzdychala láskou, ale v každém jídle má hlínu a skrček ve velkém sombreru kráká pod jejím oknem od večera do rána. Pomohlo, v jednom konkrétním případě jedné konkrétní dívky jménem Susana, když jí rodiče ostříhali vlasy a předali je v kostele knězi, aby za pomoci modliteb a svěcené vody neodbytného zpěváka zahnal.

7.10. 2018


El Sombrerón (Mexiko)

V Mexiku tak přezdívají ďáblovi, neboť bývá a bývalo dobrým zvykem užívat v takových případech krycí jména. Čert, častěji než pes, na své jméno přiběhne. A protože v končinách, o nichž je tu řeč, chodí pekelník vždy v širokém klobouku, je zástupné oslovení po ruce. Zvláště, když bývá střecha jeho sombrera opravdu široká.

Stejně jako jinde, také v téhle severoamerické zemi lidé bez ohledu na předchozí varování uzavírají s ďáblem smlouvy. Učinil tak i pán, který chtěl v Tule postavit ropnou rafinérii. Přes den šla práce dělníkům od ruky, přes noc ale přišla všechna vniveč. Byl to samozřejmě čert, který bořil, a který chtěl – a také si o to přímo řekl, když v noci majitele navštívil – uzavřít o dostavbě smlouvu. Jako výkupné požadoval nejprve duše místních dětí, později pak i dospělých. Jak bylo předloženo, bylo i podepsáno. Od následující noci už vystavěné zůstávalo, a tak mohla být dva roky nato rafinérie uvedena do provozu. Z okolních vesnic se ovšem začaly ztrácet děti, ale co by to bohatého podnikatele zajímalo... Po nějakém čase si ďábel přišel pro druhou polovinu odměny, duše starší. Rafinérie vyletěla do povětří, v explozích zahynulo mnoho dělníků a jedovaté spaliny otrávily ještě více lidí v širokém okolí.

7.10. 2018


Mohán

Lesní muž z kolumbijských hvozdů. Chlupatý, veliký. Někdy vypadá jako statný starý Indián. Krade rybářům návnady i úlovky, škádlí děvčata, peroucí u řeky prádlo. Do své jeskyně na dně řeky unáší mladé ženy, v tom se neliší od svých evropských příbuzných. Jiný kontinent a jiná kultura, respektive směs kultur mu ale, jak vidno, přidaly úkoly: kromě lesního je Mohánovi vlastní i biotop vodní. Proto ho někteří viděli s hřbetní ploutví na těle s nepříslušně velkou hlavou. Nebo v podobě kočičího monstra.

14.10.2018


Black Dob (New Jersey)

Černí psi evropského folkloru jsou obvykle stvoření pekelná, Černý pes z Pine Barrens, domova širých lesů a mnoha bubáků, je prostě jen černý pes. Takový byl i zaživa. Spolu se svým pánem, plavčíkem, byl zabit piráty. Od té doby pobíhá (aniž by škodil) v noci po plážích a mezi stromy od ostrova Absecon k zátoce Barnegat.

14.10.2018


Park Mistress

Mnoho britských čarodějnic, duchů a bubáků nese jméno Meg, v tomto případě byla ale Meg Brackinová pouhou obětí. Vyrazila jednou k večeru do Hornby Park, lesíku nedaleko lancashireské vesnice Hornby, pro dřevo na podpal; kde se vzala, tu se vzala, najednou před ní stála podivná žena v bílém, ptala se, co že tu takhle sama dělá, že už se stmívá a brzy bude tma. Přistoupila blíž, chytila Meg za ruku – a už ji nepustila. Vyrazila, vlekla nebohou venkovanku za sebou, táhla ji cestou necestou přímo za nosem, na křoví i jiné překážky nehledíc. Bez zastávky, celou noc. Vyčerpanou Meg sužovala žízeň, napít se ale neměla kdy a kde, musela se spokojit s cumláním potrhané látky svých šatů, v níž se zachytila noční mlha a ranní rosa. Teprve s prvním slunečním paprskem ji přízrak, jemuž v kraji říkávali Park Mistress a považovali za ducha vražedkyně lady Harringtonové, dámy patrně spoluvinné v případě vraždy jejího bratra, kterou měl spáchat lord Monteagle, pustil a sám se vypařil. Domů se Meg vrátila vyčerpaná a zničená. Noční dobrodružství ji poznamenalo nejen na duchu, ale i na těle; do té doby plnoštíhlá paní viditelně zhubla a hubená už zůstala.

14.10.2018


Huehuecoyótl

Huehuecoyotl

Prastarý kojot je božstvo opravdu prastaré, podezírané dokonce z toho, že sloužilo nejen Aztékům, ale už jejich předchůdcům. Což u patrona tance, hudby a nevázaného sexu nijak nepřekvapí. Kojot je bytost dobře známá na jihozápadě Severní Ameriky, vystupující v roli Pokušitele a Podvodníka, pozdější vládci Mexické kotliny přišli odněkud od severu, je tedy možné, že si tohoto boha, před nímž se raději drželi na pozoru, neboť u takových jeden nikdy neví, přineslo sedm kmenů, jež později dalo dohromady nám známou říši, odtud.

 

Obrázek Prastarého kojota pochází z rukopisu nám známého jako Codex Borgia, by UnknownUnknown author (This image was created with Adobe Photoshop.) [Public domain], via Wikimedia Commons

21.10.2018


Alux

Vyslovujme Alůš, jde totiž o skřítka mexického, přesněji yucatanského. Skupinu 1+n pak nazývejme Aluxo‘ob. Ač koexistují tyhle většinou přívětivé bytůstky s lidmi už od dob starých Mayů, neztratily na důvěře ani i u jejich potomků. Dnes spíš nedůvěře, setkání s nimi totiž nebývají vždy příjemná. Je znám případ dona Humberta Mediny Duarteho, bankovního úředníka, který si v roce 1965 nechal postavit vilu v Méridě. Pracovaly na ní jedna po druhé tři party dělníků; dvě práci vzdaly, protože v noci po zednících, přespávajících na stavbě, házeli aluxové kameny a ničili hotovou práci. Teprve třetí, za duchovní pomoci (vzhledem k místu a historii je v takovém případě k dispozici buď katolický kněz, nebo indiánský kouzelník) stavbu dovedla ke zdárné kolaudaci. Pro rodinu Duarte ovšem potíže teprve začaly. Tchán a dva Humbertovi synové zahynuli při autohaváriích, manželka skonala na srdeční chorobu, její matka zakopla a nešťastně upadla, úředník zesnul bez zjevné příčiny. Poslední přeživší z rodiny, která v domě, postaveném na místě, náležícím skřítkům, několik nedlouhých let žila, třetí syn, se proto raději odstěhoval do Mexico City, aby pomstě unikl.

21.10.2018


Boq

Velký a chlupatý lesní muž, lidožrout, násilník. Ne tak nebezpečný, jako jeho příbuzní (nejznámější z nich Sasquatch); spoléhat na dobrý rozmar u tvora, jemuž Chinookové občas říkají i Skookum (Velký, nebo Mocný), ovšem nemusí být nejlepší volba při řešení situace. Lepší – když na severozápadě Ameriky narazíte na tvora se spodními končetinami víceméně jeleními, lidskými dlaněmi a výrazným penisem, který musí boq, aby mu úd nepřekážel při chůzi, rolovat a přidržovat pod paží –, bude vzít nohy na ramena. Rozvinutým přirozením monstrum přeráží stromy a láme větve; hele, já si nevymýšlím, stěžujte si u vypravěčů v Britské Kolumbii. Předlouhým orgánem také útočí z bezpečného úkrytu na druhém břehu řeky na ženy, jdoucí pro vodu. Pokud úspěšně zasáhne, nepomůže nic jiného, než list libavky. Boqův penis totiž oběť prakticky znehybní. Nemá sílu utéct, ani se nechtěného předmětu v intimních partiích zbavit. Je ráda, když zvládne škrábnout listem uvedeného keře, který má pilovitou čepel: mužská chlouba je ovšem velmi citlivá, a proto se i Skookum okamžitě vzdává.

Tak, už můžete sundat dětem ruku z očí.

Boqové nejsou jen stvoření nepřirozená, ale také nadpřirozená, čili jistou formou kouzel vládnoucí. Lovci, který se ve snaze získat neobvyklou trofej, pokusil jednoho z nich ulovit, vybuchl lesní muž pušku v rukou. Loďce jiného muže, který před boqy se svou rodinou unikal, vzali vodu pode dnem (hladina klesla a okolní hory očividně narostly, vyprávěl později). Dalšího zachránila na poslední chvíli myšlenka na Ježíše.

21.10.2018


Máte pocit, že v Bestiáři někdo nebo něco chybí? Nebo přímo konkrétní přání? Zde můžete klást požadavky . Také je tu Pátrání po bubácích, které vám může pomoci najít ty správné informace.
Můžete se seznámit i s prameny, z nichž tato stránka čerpá, tedy s bibliografií
Pokud chcete na jednotlivé kapitolky Bestiáře odkazovat, zde je seznam odkazů.

obsah
předchozí část
následující část

 

 
Google+ Facebook Instagram Twitter

Literárium další příběhy ...

Bestiář

Hudba

Film a TV

Historie

Cokoliv
Opravník
Holmesiana

Poslední změny

 

TOPlist