Shin Megami Tensei IV: Apocalypse

Bezejmenná stránka: Cokoliv > Monstra z her

O původu druhů aneb Monstra z her
Shin Megami Tensei IV: Apocalypse

systém a rok vydání: 3DS – 2016 (JP,US, EU)

Vydavatel: Atlus, Deep Silver (EU)

Pokračování titulu s vícero zakončeními nese jisté zadostiučinění: autoři se museli rozhodnout a tudíž prozradit, které bylo to správné. Jenom jedna z cest, jimiž se mikadský samuraj Flynn svým příběhem mohl ubírat, vedla k událostem, jež se později odehrály dole v Tokyu. (Jejichž protagonisté a iniciátoři, mladí a nadšení Lovci ve zkušební době tak mohli uvrhnout svou činností svět do ještě většího nebezepčí, to už se tak stává, jak mohou třeba Locke Cole s přáteli potvrdit).

Odkazy v textu vedou na Bestiář těchto stránek, obsahující skutečná monstra a bohy, případně někam, kde se můžete dozvědět víc.

Abaddon: Abaddon je hebrejské slovo, znamenající zkáza a jeho nositelem je například jeden z pekelných démonů, jinak též příhodně zvaný Pán kobylek.
Adramelech: Asyrský sluneční bůh. Později ovšem démon, respektive falešné božstvo, aspoň podle Písma, kde je obviňován z přijímání lidských obětí.
Aeros: Vzdušný elementál. O nich se můžete dočíst v Bestiáři, tady jen připomenutí, že už staří Řekové a Indové předpokládali, že hmota se skládá ze čtyř prvků, totiž ohně, země, vody a vzduchu.
Agathion: Úslužný démonek (čarodějčin či čarodějův domácí pomocníček), který se objevuje jenom v poledne.
Airavata: Bílý slon, který v indických mýtech vozil boha Indru.
Alciel: Mělo by to být podle chaldejských mýtů jedno z pater Pekla (nepotvrzeno). Tady je personifikován jako démon.
Alice: Ano, právě ona, postava ze známých knížek Lewise Carrola.
Alilat: Předislámská bohyně Al-lāt byla jednou ze tří bohyň jejichž chrámy v Mekce nechal zbořit Mohamed.
Alraune: Alraune je německé slovo pro mandragoru, sice existující, zato mnoha pověstmi opředenou rostlinu. Díky kořenu, často připomínajícímu lidskou postavičku, a alkaloidům, které se v rostlině nachází, se stala nejznámější magickou flórou.
Amaterasu: Japonská bohyně Slunce. Mimo své věřící známá především tím, jak se před svým bratrem Susanooem schovala do jeskyně, což znamenalo, že nebe přišlo o světlo. Ve věčné noci se bohům nelíbilo, navíc vyschla nebeská řeka a situace začala být opravdu vážná, naštěstí se spojenými silami podařilo dostat sluneční dámu zpět na oblohu.
Ame no Uzume: Ame-no-Uzume-no-Mikoto bohyně tanečníků a tance byla právě tou, které se podařilo Amaterasu vytáhnout z díry: zatančila před jeskyní nahá tanec plodnosti, což shromáždění mužští bohové ocenili nadšenými výkřiky. Amaterasu zvědavě vykoukla z jeskyně a v tu chvíli ji někdo nastrčil zrcadlo
Ammut: Též Amemait, nebo Ammit, česky Požíračka duší. V egyptské mytologii složenina z tří nebezpečných zvířat: krokodýla, lva a hrocha. Byla k ruce bohyni Ma'at, soudící nově příchozí do egyptského záhrobí
Anat: Syrská bohyně lásky.
Angel: Anděl.
Aniel: Jeden ze sedmi archandělů. Přísluší mu planeta Venuše, růže, bříza, měď a ledviny.
Anubis: Řecké jméno egyptského Anupa, boha zemřelých a mumifikace, známého svou šakalí hlavou.
Anzu: Sumero-akkadský pták Zu, v Babylónii Anzu, byl personifikací zkázonosného jihovýchodního větru, a také nešťastně vybraným osobním strážcem boha Ellila. Tomu ukradl pověstné Tabulky osudu, což zapříčinilo nejen velkou krizi mezi mezopotámskými bohy, ale také vznik celé řady příběhů o tom, jak se s ní vypořádali.
Apis: Hapi (neboť Apis je řecký přepis) byl posvátný býk starých Egypťanů. Dokud žil, byl považován za Ptahovo vtělení, po smrti se mu pak dostávalo pocty mumifikace.
Apsaras: Jsou nadpřirozené bytosti buddhistů i hinduistů. Pálijsky se jim říká aččhara, v obou případech se jedná o nebeské víly, tanečnice, které poletují ve vzduchu. Jsou neviditelné, ne z podstaty, skrývají se pod kouzelnými závoji. Občas je sundají, to když zahlédnou pohledného muže.
Apsu: Babylónský vládce vod. Těch sladkých, který s Tiamat, zástupcem vody slané, zplodil ostatní bohy.
Aquans: Představitel vodního elementu.
Arahabaki: Prastarý bůh prastarých Japonců, pocházející z prastarých, předšintoistických dob.
Arachne: Nešťastná dívka z řeckých mýtů, která vyzvala k soutěži ve tkaní samotnou Athénu. Jak už to bývá, prohrála, oběsila se, ale bohyně ji proměnila v pavouka, čímž dala život příběhu a jméno těm zajímavým osminohým potvůrkám, kterých se většina dvounohých inteligentních potvůrek neinteligentně štítí a bojí.
Aramisaki: Horkokrevná japonská bohyně.
Ares: Řecký bůh zuřivé války, tudíž boje s nejistým výsledkem. Odpovídal tomu jak jeho charakter, tak i fakt, že na rozdíl od jeho profesní kolegyně Athény nebyl nijak zvlášť uctíván. Miloval boj pro boj samý a nijak mu nezáleželo na výsledku. Nestaral se o to, jestli ti, které podporoval, slavně zvítězí nebo skončí v několika kusech, hlavně, že se pořádně poprali. Aby si tuhle zábavu užíval co nejčastěji, snažil se nejrůznějším způsobem rušit mír.
Archangel: První mezi anděli. I když se často uvádí několik jmen, v Nové zákoně jsou za archanděly vysloveně označeni pouze Michael a Gabriel (u něhož to ovšem není jisté). Ostatní vzešli z pozdějších pramenů a studií. Takový Rafael je kupříkladu archandělem pro katolíky a pravoslavné, zatímco u protestantských církví jen výjimečně. Přesto se tradice ustálila na sedmi nejvyšších a nejbližších Bohu, ochránců zemí a národů, těch, kteří spatřili Tvář boží a proto žijí v dokonalé rovnováze.
Asherah: Prastará ugaritská a vlastně po celé Mezopotámii známá bohyně plodnosti, země. A paní moří.
Ashura: Asurové přicházejí z Indie, v hinduismu jsou nadpřirozeným národem, stojícím v opozici proti dévům, takže jsou často v zkratce považováni za démony. Stejně tak i v zoroastrismu. I tady. Buddhističtí asurové jsou na tom o něco lépe.
Atropos: Jedna ze tří řeckých Sudiček - Moir. Atropos byla ta, která u předení nitě osudu stála na konci a přestřihovala ji.
Attis: Frýžský krasavec, král a oběť touhy bohyně Kybely
Azazel: Azazel je biblický padlý anděl. Tedy démon.
Azrael: Anděl smrti, oficiální personikace smrti v křesťanství (i v islámu). Jméno tohoto archanděla znamená boží pomocník.
Azumi: V japonských mýtech jméno rybářského kmene. A jeho božských ochránců.
Baal: Býval to bůh. Jako mnoho takových se i on časem proměnil v démona, neboť jeho uctívači nebyli tak úspěšní, jako věřící jiných bohů. A protože Baal býval na Předním východě opravdu mocným bohem, proměnil se i v mocného démona. Také v nálepku, kterou praví věřící označovali vše, co se podle nich jen pravdosvatě tvářilo.
Bai Suzhen: Bílá hadí bohyně z čínských mýtů. Pesněji z Legendy o bílém hadovi, příběhu natolik populárním, že má vlastní opery, filmy i televizní seriály.
Baihu: čili Bílý tygr, je jedno ze čtyř čínských nebeských znamení a zároveň mýtických stvoření
Baldur: Baldr byl severský bůh míru a dobra, nezranitelný ničím - až na jmelí. A to ho přivedlo do podsvětí. Vrátí se po konci světa, aby se stal zakladatelem nového.
Balor: Balor byl legendárním králem irského národa Fomorů, obří rasy, která bojovala s Dětmi bohyně Danu, čili s keltskými irskými bohy.
Baphomet: Fiktivní templářský idol Bafomet, vymyšlený nejspíš pro podepření chatrné obžaloby. Do dějin nejen okultních se mu vejít podařilo.
Barbatos: V démonologii známé pekelné kníže, velící třiceti legiím démonů. Rozumí zvířecí řeči.
Barong: Na ostrově Bali je Barong králem dobrých duchů a věčným protivníkem démonky Rangdy.
Basilisk: Bazilišek patří mezi nebezpečné mýtické tvory, jeho pohled petrifikuje, čili činí kamenným.
Beelzebub: Pán much, který ovšem mouchám nevládl, ba právě naopak – chránil před nimi. Belzebub byl původně předžidovským bohem, teprve později se stal jedním z šéfů pekla.
Beiji-Weng: V taoistickém podsvětí je Bei Ji Xian Weng soudcem mrtvých.
Belial: Jeden z padlých andělů, čili ďábel; podle některých pramenů byl právě on tím prvním, který opustil Nebesa.
Berserker: Pověstný vikingský válečník, nepříčetný vzteky.
Bifrons: Bifrons je jedním z pekelných knížat, velící šesti (nebo šestadvaceti) legiím. Podniká v oboru věd a umění. A původně to byl římský bůh.
Bilwis: V německy mluvících zemích známý vegetační démon, spojovaný s obilím. Rozevláté vlasy, trojrohý klobouk. Škodící, ne pomáhající.
Bishamonten: V Japonsku jeden ze sedmi bohů štěstí, tamní verze Vaiśravaṇy, jednoho ze čtyř lókapála, strážců světových stran, buddhistických králů světa,
Black Frost: Jeden z mála démonů v této hře původních. Je temným protějškem Jacka Frosta.
Black Maria: Někdy bývá Panna Marie zobrazována s černou pletí. Proč, to se vlastně neví. Snovou se různé teorie, kupříkladu egyptské, kdy Panna Marie je vlastně Isis a Ježíš Hór, Ale tady docela obyčejné, to prý jen zčernala malba/materiál. (No, to možná ano, ale jen v některých případech).
Black Rider: Není to jen obyčejný černý jezdec. Je to třetí ze čtyř jezdců Apokalypsy, Smrt.
Botis: Přímý podřízený Agaliarepta, jeden z pekelných presidentů a hrabě. Meč, dva rohy a velké zuby.
Brigid: Vznešená bohyně, naklánějící se nad každou irskou kolébkou, patronka kovářů, básníků i válečníků. Později vznešená svatá. Původně byla dcerou boha Dagdy, (v křesťanské tradici pak dcerou Dugalla Hnědého) Představovala Trojjedinou bohyni a jejím svátkem byl imbolc, dnes ten nejméně známý ze čtveřice keltských svátků, držený někdy kolem prvního února.
Cabracan: Mayský horský démon, syn obludného ptáka Vucuba Caquixe. O oba, plus bratr Zipacná, se postarali známí hrdinové Húnahpú a Ixbalanque
Caladrius: Caladrius je formou bílý pták s dlouhým krkem a povoláním úzce specializovaný věštec. Podobně jako Smrťák v našich pohádkách sedává na pelesti postele a nemocnému jednoduchou změnou polohy ukazuje výsledek léčby. Když hledí k němu, je vyhráno, je-li odvrácený, je to zlé. Když hledí ochořelému do tváře, bere na sebe jeho nemoc, stejně jako Kristus na sebe vzal hříchy lidstva. A jako Ježíš zemřel na kříži, odlétá Caladrius naplněn bolestí a nemocí ke Slunci, aby choroby zničil v jeho ohni.
Camazotz: Mayský temný bůh jeskyní a podsvětí. I o něho se postaral Húnahpú
Catoblepas: Těžké zvíře, s hlavou věčně skloněnou, s jedovatým dechem, protože se živí jedovatými keři.
Centaur: Nejznámější ne-lidský národ, z poloviny lidé a napůl koně, žil v Thessálii a na západě Arkádie. V řeckých mýtech se o něm nehovoří nijak dobře, Kentauři byli divocí, zlí a nebezpeční. Samozřejmě až na výjimky, jako byl moudrý Cheirón, či Héraklův přítel Folos.
Cerberus: Nejčastější počet hlav, který lidé tomuto psímu strážci řeckého podsvětí přisuzují, jsou tři. Ale existují záznamy i o padesáti či rovné stovce, řecké mýty nijak nešetřily, pokud šlo o počet končetin.
Cernunnos: Lesní bůh starých Keltů.
Clotho: Jedna ze tří řeckých Sudiček - Moir. Klóthó byla ta, která u předení nitě osudu stála na začátku, čili začínala ji příst.
Corpses: Mrtvoly.
Cu Chulainn: nejznámější a nejvýznamější hrdina irské mytologie.
Da Peng: Peng je obrovský pták čínských mýtů, který se na oblohu dostal přeměnou z neméně obrovské ryby, zvané Kun. V době moderní se oběma dostalo cti být kmotry druhohorních zvířat, křídového ptáka Pengornise a o něco staršího pterosaura Kunpengopteruse
Dakini: Ve vadžrajánovém buddhismu ženský princip, spojený s vědomostmi, inteligencí a moudrostí.
Dantalion: Pekelný vévoda, jemuž okultisté přisuzují nespočet tváří.
Daphne: Řecká nymfa, která, prchající před Apollonem, zvolila raději podobu stromu - vavřínu - než náruč boha Slunce.
David: Ztělesnění smrti ze starých francouzských pověstí. Hraje na housle a mrtví mu k tomu tančí.
Decarabia: Démon, velící třiceti legiím pekelníků.
Demiurge: Stvořitel.
Demonee-Ho: Opravdu místní démonek, verze Jacka Frosta
Diana: Římský protějšek řecké bohyně lovu Artemidy a pramáti středověkých evropských čarodějek. Dnes už nejen středověkých.
Dionysus: Řecký bůh vína, o jehož zajímavých životních peripetiích se můžete dočíst v Bestiáři
Dis: Skandinávská bohyně osudu.
Dominion: Andělská sorta, jeden z devíti andělských kůrů, česky nazývaných Panstva.
Dormarth: Strážce pekelné brány v pověstech ostrovních Keltů.
Dwarf: Trpaslík.
Dybbuk: Jedna z forem duše podle židovského mysticismu. Duch, který nemá vlastní tělo a tak se snaží obsadit cizí. Ať už jde o démona (což je původní a nejstarší představa), nebo o duše hříšníků, kterým se podařilo utéct před trestem (trestem duší, ne žijících osob, tak špatně na tom pověsti ještě nejsou) a teď se bezcílně potulují světem.
Dzelarhons: Žabí princezna z legend Indiánů kmene Haida.
Enku: Ohnivá ústa, čínský hladový démon, příbuzný buddhistického Préty.
Erlkonig: Král elfů. V západo- a severoevropských pověstech obvyklý vůdce Divoké honby.
Erthys: Elementál země.
Fafnir: Nejznámější drak evropských mýtů. Původně byl trpaslíkem, ale když severští bohové platili odstupné za smrt jeho bratra Otra, proměnil se v draka (coby symbol nenasytnosti) a všechno zlato (prokleté jiným trpaslíkem, jemuž původně patřilo, Andvarim), si nárokoval pro sebe. Skončil pak mečem Sigurdovým.
Feng Huang: Čínský fénix
Fenrir: Obrovský vlk ze severských mýtů je nejstarším synem Lokiho a obryně Angrbody. Je mu přisouzeno, že stejně jako jeho bratr Jormungand vyřídí při posledním boji Thora, on zlikviduje samotného Odina. S takovým údělem se nemusí žít těžko, zvláště jste-li příšera, jejíž rozevřená tlama se spodní čelistí dotýká země, zatímco čumák nebes.
Flaemis: Elementál ohně.
Fomorian: Příslušník legendárního národa, obří rasy, která bojovala s Dětmi bohyně Danu, čili s keltskými irskými bohy.
Fortuna: Římská bohyně štěstěny. Uctívaná v podstatě dodnes.
Frost Ace: Místní varianta našeho Janka Mráze, alias Jacka Frosta. Jako symbol téhle herní série nevystupuje pouze v jedné podobě.
Futotama: Šintoistický bůh, který doprovázel Ninigiho, vnuka bohyně Amaterasu a prapředka císaře Jimmua na svět. Sám se stal prapředkem jedné později pověstné kněžské rodiny.
Fuu-Ki: Jeden z démonů Oni, kterého kdysi vyvolal Fujiwara-No-Chikata, známý čaroděj, působící v období Heian
Fuxi: Podle čínských pověstí žije tenhle divný pták na hoře Tchaj-šan.
Ganesha: Hindský bůh se čtyřmi pažemi a sloní hlavou, jezdící na myši.
Garrote: Popravčí nástroj, užívaný ve Španělsku a Portugalsku
Garuda: Hlavou, drápy a křídly je Garuda orel, tělo má lidské. Také bílou tvář a šarlatová křídla. Kromě toho, že vozí na svých zádech hindského boha Višnu, je především jihoasijským fénixem.
Gemori: Padesátý šestý démon Goetie. Odhaluje věci budoucí, přítomné i minulé a velí dvaceti šesti legiím pekelníků.
Ghoul: Ghúl je původně arabský požírač mrtvol, jemuž se časem dostalo geograficky neomezené slávy.
Girimehkala: Sloní démon srí lanských mýtů.
Gnome: Gnómové jsou známí mrňaví skřítci, jejichž jméno vymyslel pravděpodobně Paracelsus při sepisování Elementárních bytostí, jisté je, že se později stalo společným synonymem pro podzemní skřítky z nejrůznějších končin Evropy.
Goblin: čili skřet, od dob Tolkienových další z nezbytných součástí fantasy.
Gogmagog: Gog a Magog jsou jména biblická, někdy ukazující na osoby, jindy na země. Ponecháno na čtenářově ochotě ke studiu.
Gremlin: Původem britský skřítek, zodpovědný za podivné chování strojů, nepořádek v nářadí; když se praštíte kladivem do palce, tak za to také může on. A podobně. Začal si za první světové války s letadly, brzy se ovšem rozšířil i mimo ně.
Grendel: Hlavní boss, dobře tedy hlavní zlý protivník ze staroanglické ságy Beowulf.
Gryphon: Gryf, česky Pták Noh, (většinou jde o kombinaci orla a lva), pochází z Orientu. Evropu, pochopitelně helénskou, s ním poprvé seznámil Hésiodos. Hérodotos zmiňuje jednu z nejpopulárnějších a zásadních informací, totiž spřízněnost gryfů se zlatem. Ať už ho vyhrabávají ze země, aby z něj dělali hnízda nebo hlídají ložiska tohoto vzácného kovu, v každém případě plnili v Asii stejnou funkci jako evropští draci nebo gnómové.
Gu Huo Niao: Prý jde podle čínských pověstí o ptačího démona, který krade holčičky a vychovává je jako vlastní.
Gucumatz: Známý Opeřený had jedné ze skupin středomarických Mayů. Více o tomto stvořitelském bohovi v Bestiáři.
Guedhe: Haitský Papa Ghede hlídá křižovatky, ty věčné, na které jednou musí dorazit každý z nás. Je Pánem smrti, strážcem hřbitovů a kontaktem se záhrobím. Na druhou stranu je ochráncem dětí a snaží se, aby dospěly, neboť člověk by měl prožít celý život.
Gui Xian: Obvykle zvaný Genbu, nebo také Xuan Wu, čínské nebeské zvíře, Temná želva, Temný válečník ze severu. Je personifikací uvedené světové strany, vody (což v Číně želvy představují) a zimy, coby ročního období.
Gurr: Též Gurulu, velký zlý a masožravý pták, v nějž se na buddhistické Srí Lance proměnil hinduistický Garuda..
Hachiman: Japonský válečný bůh.
Hagen: Pověst o Nibelunzích ho zná jako Hagena z Tronje. Zajímavá hrdinská postava severských mýtů, podle některých vypravěčů z části elf. Pochmurný bojovník.
Hairy Jack: Chlupatý Jack, alias Barghest. Obvyklé psí strašidlo, většinou černé nebo ohnivé. Prokleté nebo prokletí působící.
Halphas: Dle Goetie pekelný hrabě, zjevující se obvykle v podobě hrubým hlasem promlouvající holubice.
Hamsa: Labuť. V tomto případě samozřejmě mýtická, dopravní prostředek Sárasvatin.
Hanuman: Opičí hrdina, který se svou armádou pomáhal Rámovi dobýt Srí Lanku, porazit tamního krále Rávanu a zachránit unesenou Sítu. To vše a mnohem více najdete ve slavném indickému eposu Rámajana.
Haoma: Posvátná rostlina perského zoroastrismu.
Hare of Inaba: Inabský zajíc je hrdinou japonských mýtů. Převezl například žraloky a po jejich hřbetech přešel suchou nohou z ostrova Oki na mys Keta. Nebo zavedl Amaterasu na místo jejího budoucího paláce.
Hariti: Buddhistická bohyně, chránící děti, pomáhající při porodu a zajišťující dobré manželské soužití.
Harpy: Klasická řecká mytologie zná harpyje jako ošklivé ženy s ptačími křídly, bytosti ne zrovna dobrých způsobů. Původně však byly bohyněmi prudkého větru a pracovaly ve službách Hádových, převážely duše mrtvých do podsvětí. Tak praví Homér, jisté je, že v dobách ještě dávnějších byly tři harpyje třetí podobou Velké bohyně, podobou náhlé smrti.
Hathor: Egyptská bohyně Hathor je známa především jako posvátná kráva, kojná boha Hora a dobrosrdečná bohyně. Není to tak docela pravda, skutečnost je, jak už to bývá, mnohem složitější. Hathor je totiž božstvem prastarým, předdynastickým. Její jméno se vykládá jako Dům Horův, tedy Nebe, ale také jako Počátek. Původně byla ztělesněním nebe, Sluneční matkou.
Heimdall: Syn Odinův a strážce Asgardu. Nespí, všechno vidí a při konečném zúčtování zůstane jako poslední, aby si to vyřídil s Lokim.
Hekatoncheires: Tři Hekatoncheirové (tedy Storucí) byli padesátihlaví, stovkou paží opatření obři, nejstarší potomci božského páru Gaia – Úranos. Bratři Briaréos, Kottos a Gýes se ovšem protivili otcovu jemnocitu, a tak nejvyšší bůh svrhl ošklivé potomky do podsvětí. Vysvobodil je až Zeus, který potřeboval pomoc při vzpouře proti Kronovi.
Hel: Vládkyně skandinávského podsvětí Helheimu, dcera Lokiho a Angrbody.
Heqet: Bohyně v podobě žáby. Nebo s hlavou tohoto obojživelníka, což není nijak zvláštní, neboť jde o bytost ctěnou a uctívanou ve starém Egyptě. Symbolizovala plodnost a úrodu, této funkce se žáby dobraly jednoduše: rodily se totiž s nilskými záplavami, na nichž byli prastaří zemědělci závislí.
High Pixie: Skřítci z Britských ostrovů. Nejsou větší než lidská dlaň, oblékají se do zelené, aby se mohli rychleji a lépe ukrývat, mají do červena zrzavé vlasy. Nosánky mají pěkně nahoru, oči zelené (občas šilhavé), uši špičaté. Někdy pomáhají po nocích s drobnými domácími pracemi. Ne zadarmo.
Hitokoto-Nushi: Šintoistický horský démon, který předpovídá budoucnost.
Hooligan: Chuligán.
Horkos: Řecká verze římského boha podsvětí jménem Orcus. Pronásleduje ty, kdo poruší slib.
Hresvelgr: Skandinávský obr, převlečený za velkého orla.
Hsing-Hsing: Jsou to zrzaví humanoidi s růžovou či červenou pletí, v Japonsku zvaní Shojo. Veselí a mírumilovní. Chodí jak je pánbůh stvořil, případně v suknicích z vodních travin. Materiál na jejich výrobu mají po ruce, protože žijí na dně moře. Pověstní jsou především kladným vztahem k alkoholu.
Hua Po: Jak se ve hře tvdí, jde o čínské dryády, menšího vzrůstu a mlčenlivé, které se přicházejí na svět z oběšenců.
Huang Di: Žlutý císař. Jeden z pět mýtických čínských panovníků. Tvůrce lidí, první metalurg atd.
Huang Long: Žlutý drak. Postava, známá mnoha východoasijským kulturám, byť v různých úlohách. Třeba jako představitel elementu Země,
Huoniao: Sluneční vrána čínských mýtů, respektive jedna z deseti. Nosívali každé své Slunce, až se jednou dostavily všechny najednou, což málem sežehlo celý svět. Naštěstí byl po ruce výkonný lukostřelec Houyi, který devět ptáků sestřelil.
Chagrin: Cagrino je žlutý ježkovi podobný skřítek, který trápí koně v romských pověstech.
Chernobog: Černý bůh polabských Slovanů. Patrně ne moc hodný, ale kvůli nedostatku pramenů se to neví.
Cherub: Andělská sorta, jeden z devíti andělských kůrů, česky nazývaných Cherubové.
Chi You: Napůl člověk, napůl býk. Tenhle mínotaur čínských mýtů se proslavil jako protivník Žlutého císaře. Praotec Číňan téměř všechny zápasy a bitvy s Chiyouem prohrál, zvítězil ale v té závěrečné, což stačilo.
Chimera: Chiméra je vzhledem zajímavé monstrum z řeckých mýtů, kombinace lva, kozy a hada, chrlící oheň. Nepřežila sice setkání s Bellerofontem, jako slovo, znamenající neuchopitelnou představu, přetrvala ze starověku dodnes.
Chironnupu: Liščí bůh Ainů.
Chupacabra: Chupacabra je jedno z podivných zvířat, v jejichž existenci věří kryptozoologové. Mělo by se vyskytovat na Portoriku a jeho popis se případ o případu liší. Původně mělo jít o humanodní postavičku s křídly, s upírskými návyky.
Churel: Indická démonka. Toho slova se používá i jako označení čarodějnice, takže nic bezpečného. Objevuje se jako krásná dívka, nebo ošklivá ženština s povislými prsy, pije krev.
Ictinike: Mezi lakotskými Indiány známý též jako Iktomi. Božský pavouk, objevitel lží.
Illuyanka: V chetitských mýtech byl Illuyanka drak, který nejdřív s bohem Tešubem vyhrál, v druhém kole to ovšem na celé čáře projel.
Inanna: Sumerská bohyně lásky.
Incubus: Středověk a křesťanská démonologie zplodili succuba a incuba jako zlé duchy, (kterým byl někdy přisuzován i původ lidský), jejichž zlé praktiky vyhlížejí z dnešního hlediska celkem zajímavě: succuby, čili démoní dámy napadaly výhradně muže a pohlavně je zneužívaly, incubové totéž v modrém, jenom si vybrali ženy.
Inferno: Ztělesněné peklo.
Inti: Státní bůh andské říše, známé dnes jako incká, Coby životadárná hvězda byl jistě znám a uctíván dávno předtím, co si ho Inkové vybrali jako zdůvodnění své existence, teprve coby Inti si ovšem vydobyl výsadní postavení.
Inugami: Někdy se tenhle japonský démon přepisuje jako inukami. Je psím duchem. Silným a nelítostným a pomstychtivým. Jakýmsi vlkodlakem, jehož podstatou ovšem není člověk, ale opravdový pes. Vzniká za podobným účelem jako haitská zombie, má sloužit svému lidskému pánu, repertoár služeb ale bývá omezen na mstu či prostý útok proti protivníkovi vyvolávajícího.
Ippon-Datara: V zasněžených japonských horách prefektury Wakajama za sebou zanechává na první pohled zvláštní stopy. Je totiž obdařen pouze jednou nohou. A jedním okem. Jako mnoho lidí a bytostí většího vzrůstu, i on je mírný a stydlivý. Říká se, že je velmi zkušeným kovářem. Nebo už jen duchem velmi zkušeného kováře
Ishtar: Babylonská a asyrská Ištar byla jak bohyní lásky, tak i války. Blízké příbuzné, respektive dvojnici sumerské Inanny náležel lev a osmicípá hvězda. Kurtizáně bohů sloužily promiskuitní obřady chrámové prostitutky. A patřila k ní planeta Venuše a Večernice (což je astronomicky taky Venuše).
Isis: Staroegyptská bohyně (správněji Eset), manželka Usireho a matka Hora.
Israfel: Jeden z archandělů, uznaných islámem.
Itsumade: Pták, který se podle japonských pověstí objevuje na nebi v čase pohrom, nákaz, či války.
Ixtab: Mayové ji znali jako bohyni sebevraždy. Pokud se člověk oběsil, stanul naroveň válečníkům, padlým v boji, ženám, zemřelým při porodu a obětem při obřadech, jejichž duše Ixtab doprovodila do ráje, kde odpočívají ve stínu Světového stromu.
Izanami: Japonská Stvořitelka, matka bohů a manželka Stvořitele Izanagiho. Viz příslušný mýtus.
Jack Frost: Jack Frost je anglická lidová figura, kterou Jan Kantůrek hezky překládá jménem Janek Mráz. Podle všeho je pozůstatkem starých božstev, které ve Skandinávii nazývali Jokul, případně Frosti. Tahle personifikace mrazivého počasí má kromě jiného na svědomí ledové malby na skle.
Jack the Ripper: Jack Rozparovač. Ano, právě ten.
Jarilo: Předpokládaný slovanský bůh vegetace, plodnosti a jara. Jinak folklorní postava, představitel stejnojmenného dubnového svátku.
Jeanne D'Arc: Patronka Francie, dívka, která vytáhla do boje proti Angličanům (a chtěla si to vyřídit i s husity). Upálena jako kacířka, později prohlášena za svatou.
Jikokuten: Strážné buddhistické božstvo.
Jueyuan: Opici podobné monstrum, které v čínských pověstech rádo unáší lidské ženy. V Japonsku známé jako Yamako.
Kabuso: V Japonsku démon, který umí měnit tvar, aby si mohl z lidí střílet, jeho původním vzhledem je ovšem vydra.
Kaiming Shou: Lví tělo a devět hlav s lidskými tvářemi. Podle tvůrců hry čínské monstrum, strážící devět bran hory Kunlun.
Kaiwan: Prý zástupce planety Saturn v asyrských mýtech. Také jiné jméno Hastura, entity z Lovecraftova mýtu Cthulhu.
Kali: Temná strana velké bohyně Déví, obvykle čtyřruká a vždy tmavé pleti patří mezi božstva populární nejen mezi svými vyznavači, ale i mimo hinduismus. Jméno téhle představitelky chaosu, boje, zmaru a smrti znamená Černá, neodkazuje ale jen k vyjmenovaným elementům, upomíná též na temnotu, jež panovala na počátku světa než se objevilo světlo. Smrt totiž skrze Čas s Počátkem souvisí.
Kama: Hinduistický bůh lásky, jezdící na papouškovi. Podobně jako jeho starořecký kolega Amor je vybaven lukem a šípy.
Kamapua'a: Havajský bůh Prasečí dítě dokázal svým rypákem vyhrnovat z mořského dna tolik bahna, až vytvářel ostrovy pevné půdy; na jednom z nich se tento potomek Hiny a Kahiki-uly také usadil.
Kanbari: V Japonsku přináší pozorování tohoto démona koupelen a toalet na Nový rok smůlu.
Kangiten: Japonský bůh štěstí, tamní buddhistická forma hinduistického sloního božstva Ganéšy.
Kanseiteikun: Známý též jako Guan Yu. Známý čínský generál třetího století.
Karasu Tengu: Tengu je japonský lesní bubák se zobákovitým nosem.
Kartikeya: Též Skanda. Pohledný, byť šestihlavý a dvanáctiruký hinduistický bůh války. Služební vozidlo: páv.
Kaso: Ohnivá krysa z japonské pohádky, z jejíhož kožichu měl být vyroben plášť pro princeznu Kagyui. Jako jeden z tří darů, jimiž si ji měl potencionální nápadník získat. Jak se praví v tomto nejstarším zachovalém zapsaném příběhu, princové (až na toho posledního) podváděli; vhození pláště, který měl být nehořlavý, do krbu, je ale vždy usvědčilo.
Katakirauwa: Japonský démon v podobě čuníka bez stínu, který krade duše.
Kazfiel: Padlý anděl, jehož jméno prý znamená Ten, který lže Bohu.
Kelpie: Ve své původní podobě je kelpie tmavá obluda z britského folklóru, napůl kůň a napůl býk s ostrými rohy. Stejně jako český hastrman se rád mění v koně, pokud možno bílého. Popásá se na břehu řeky či jezera a číhá na kolemjdoucí. Pokud poutník koně osedlá, potom kelpie tryskem vyrazí k vodě. A jezdce utopí.
Kikimora: Ruský, či obecněji východoslovanský hospodáříček, respektive hospodářka. Démonka, která dává pozor na drůbež i domácnost. Někdy ovšem škodí, zvláště - je to můra - spícím personám.
Kikuri-Hime: Japonská dračí bohyně meditací, přinášející též déšť na pole.
Kin-Ki: Další z démonů Oni, kterého kdysi vyvolal Fujiwara-No-Chikata, známý čaroděj, působící v období Heian
King Frost: Král Mráz je nejspíš literární příbuzný folklorního Mrazíka (Jacka Frosta), vzešlý z pera Margaret T. Canby.
Kingu: Mezopotámský netvor, stvořený bohyní moří Tiamat, aby vedl její vojska proti mladší generaci bohů. Když prohrál, posloužila jeho krev jako ingredience při výrobě člověka.
Kinmamon: Důležitý bůh ve víře obyvatel japonského souostroví Rjúkú.
Knocker: V Cornwallu mu říkají i bucca a je to tamní varianta kobolda či permoníka. Skřítek z dolů, který někdy horníkům pomáhá, jindy děsí.
Koppa Tengu: Tengu je japonský lesní bubák se zobákovitým nosem. Koppa-tengu pak velmi malá forma, v níž se mohou po smrti převtělit vlci.
Koumokuten: Buddhistický strážce jedné ze světových stran, západu. V původní, indické verzi se jmenuje Virúpákša a vládne hadím lidem, nágům.
Kresnik: Krsnik, dvojník, čili tělo opustivší duše v podobě bílého zvířete, kteé jihoslovanští čarodějové v noci vysílali k boji s upířím kudlakem.
Krishna: Nejvyšší bůh podle védské tradice.
Kuda: Kuda-gitsune je japonský liščí démon, podobný kicune. Jen poněkud menší, velikosti krysy. Často zaměstnávaný jako čarodějův pomocník.
Kudlak: Viz Krsnik. Říká se též, že pokud se narodí dítě s embryonální blánou na hlavičce, stane se jedním z nich. Kudlak za nocí (kromě již zmíněného zápasu) útočí na lidi a škodí, po smrti se pak stává upírem, krsnik naopak pomáhá. Definitivní určení typu pak závisí na barvě blány. Bílá či průhledná – krsnik, tmavá nebo červená – kudlak.
Kukunochi: Šintoistický stromový duch, uctívaný například při stavbě domu ku přležitosti položení krovu.
Kurama Tengu: Tengu (tedy japonský lesní démon) z hory Kurama (584 m)
Kushinada-Hime: Manželka šintoistického boha bouří Susano-oa. Původně oběť Osminásobného hada, Orochiho, jemuž byly, než ho prchlivý, ale odvážný a chytrý bůh vyřídil, obětovány dcery místního vládce. Jedna po druhé, až k osmé...
Kwancha: Nepálský démon
Lachesis: Jedna ze tří řeckých Sudiček - Moir. Lachesis byla ta, která u předení nitě osudu stála uprostřed a rozvíjela ji.
Lailah: Jméno tohoto anděla znamená v překladu z hebrejštiny noc. Nejde ale o záporného představitele Temnot, ale o entitu, odpovědnou za početí.
Laksmi: Hinduistická bohyně lásky, štěstí, krásy a plodnosti. A tak dál.
Lanling Wang: Titul čínského generála z šestého století Gaoa Changgonga.
Leanan Sidhe: Nadpřirozený milenec v keltských pověstech. Aneb succubus/incubus po irsku a skotsku.
Legion: Tohoto démona můžete najít v Novém zákoně, a to hned na několika místech (ovšem v jednom příběhu). Posedl gadarénského muže, na kterého narazil Ježíš, sotva do té krajiny přišel. Nebožák, jen co Mesiáše spatřil, běžel k němu a prosil o pomoc. A Kristus mu samozřejmě vyhověl.
Lham Dearg: Ly Erg skotských pověstí. Chlapík s přezdívkou Červená ruka číhající u cest nedaleko vody.
Lilim: Děti Lilith.
Loki: Skandinávský obr a bůh, známý Pokušitel a postava velmi rozporuplná.
Long: Azurový drak je jedno ze čtyř hlavních čínských souhvězdí.
Lord Nandou: Podle taoistů Jeden ze šesti dlouhověkých pánů jižní polokoule. Ohnivý.
Lorelei: Známá rýnská víla, sedávající na skále, rozčesávající si vlasy a topící lodníky.
Lucifer: kníže pekelné ke svému jménu a existenci prý přišel náhodou – když se prorok Izaiáš posmíval jistému babylonskému králi, který se velkohubě pustil do války a pak ji prohrál. Lucifer je totiž Jitřenka (čili Venuše, ale astronomií si to komplikovat nebudeme) a Izaiáš se vysmíval pádu chvástavého krále, připomínajíc, že spadl při vzestupu do nebe do pekla, což bylo míněno obrazně.
Lucifuge: Lucifuge Rofocale je podle okultistů, přesněji podle Velkého grimoáru přednostou pekelné vlády.
Macabre: Hrůzostrašný. Opis.
Mad Gasser: Tajemný přízrak, který podle pověstí illinoiského městěčka Mattoon útočil na jeho obyvatele záhadným plynem.
Mahamayuri: Jeden z pěti buddhistických vidjarádžů, Moudrých králů.
Maitreya: Jeden z buddhů, kteří se v objeví v budoucnosti. V době, kdy bude buddhismus zapomenut; Maitréja ho začne znovu vyučovat.
Makami: Ducha vlka japonského. Bytost apotropaická
Makara: Hinduistické mýtické monstrum, krokodýlu (někdy delfínovi) podobné vodní stvoření. Také jedno ze znamení hindského zvířetníku.
Mamedanuki: Japonský tanuki, skřítek, obvykle psík mývalovitý, proměňující se v nejrůznější věci. I lidi.
Mandrake: Mandragora je sice opravdu existující, zato mnoha pověstmi opředená rostlina. Díky kořenu, často připomínajícímu lidskou postavičku, a alkaloidům, které se v rostlině nachází, se stala nejznámější magickou flórou.
Manticore: jméno je perského původu – martikhoras znamená v překladu lidožrout a dlouho neznamenala nic víc, než lidožravého indického tygra. Teprve postupem doby se mantichora stala symbolem strachu a krutosti – mimo antické autory Ktésia či Plinia či romantizující středověk k tomu především přispěl tupý popis a opis indických chrámových figur. Čímž vznikla mýtická obluda se lvím tělem, lidskou hlavou a jedovatým ostnem na ocasu
Mara: Budhistický pán šestého nebe – světa chtíče, zvaného kámalóka, jako mnoho jeho indických krajanů netrpí nedostatkem v oblasti končetin, má rovnou stovku paží a projíždí se na slonu.
Marishiten: Vojáci nosí pod helmou její obrázek, i když vlastně nikdo neví, jak tahle japonská bohyně vlastně vypadá. Což nebrání lidem vymýšlet si její podobu: často mívá šest rukou, tři hlavy (aby viděla na všechny strany), jako jízdní zvíře sedm kanců.
Mastema: Padlý anděl, démon, podle zmínek vb Kumránských spiscích srovnávaný s Belialem.
Master Therion: Zjevení Janovo, známý apokalyptický biblický spis, označuje Theriona za dvě monstra, která se na zkázu světa dostaví. Jerdno vystoupí z hlubin moře, druhé z hlubin země.
Matador: Zabiják. V tomto případě duch jednoho z torerů, zápasníků na býčích zápasech. Ten vizuálně nejdůležitější, s muletou a červeným pláštěm.
Maya: Iluze v hinduismu. Pod jejím vlivem si člověk myslí, že může být v tomto světě šťastný. Což prý nemůže.
Mayahuel: Aztécká bohyně, manželka boha opilců Patécatla.
Medusa: Medusa byla jediná smrtelná z trojice Gorgon, obludných dcer boha Forkýna a jeho manželky Kéty. Také nejznámější. Byla nadmíru ošklivá, stejně jako její sestry Stheinó a Euryalé, nikoliv však od narození. Kdysi dávno byly všechny tři krasavice a nebýt románku mezi Poseidónem a Medúsou, zůstaly by jimi stále. Ti dva si však ustlali v Athénině chrámu, následkem čehož skončila Medúsa s křídly, blýskavýma očima, obrovskými zuby, mosaznými drápy a hady místo vlasů. Její pohled, stejně jako baziliščí, petrifikoval.
Melchom: Původně ammenitský bůh, později démon.
Merkabah: Andělské vozidlo, které měl tu čest poznat a poroeferovat o něm Ezechiel.
Mermaid: Mořské panny, od pasu nahoru slečny, dolů ryby, se objevují v mnoha mořích i oceánech mnoha kultur. I když jsou v pověstech často nebezpečné, jak už vodní bytosti bývají, nejznámější se, vedle sirén, stala nešťastně zamilovaná malá mořská víla Hanse Christiana Andersena.
Metatron: Jeden z nejvýše postavených andělů, zvaný někdy Menší bůh.
Mishaguji: Starý šintoistický falický bůh.
Mithras: Původně indo-íránské božstvo, jež se v antickém Římě stalo představitelem v pozdní době rozšířeného stejnojmenného kultu.
Mitra-Buddha: Íránský sluneční bůh. Předchůdce předchozího.
Moh Shuvuu: Zlý pták, démon sibiřských Burjatů
Mokoi: Lesní démon z mytologie australské, přesně severoaustralských Murnginů.
Momunofu: Patrně titul bojovníků - vyznavačů starého japonského boha Arahabakiho
Morax: Démon s býčí tváří, pekelný vévoda a dvacátý první démon Goetie.
Mot: Blízkovýchodní ugaritská personifikace smrti a protivník Baala. Toho hodného, nebiblického.
Mother Harlot: Biblická nevěstka babylonská, tedy Antikrist.
Mothman: Monstrum lidské velikosti, opatřené ovšem motýlími křídly a rudě žhnoucíma očima, občas bezhlavé (v tom případě má zmíněné zrakové orgány na hrudi) náleží folklóru Spojených států.
Mou-Ryo: Duchové hor a vod. Japonského folkloru.
Murmur: Padesátý čtvrtý démon Goetie a Pekelný vévoda, voják, jezdící na supu.
Mushussu: Obluda z mýtů Babylonie. Drak s orlími spáry, předními končetinami lvími, s hadím jazykem a rohy.
Myrmecolion: Mravkolev je známý brouček, ale v tomhle případě jde o tvora naprosto odlišného, monstrum ze středověkých bestiářů. Zoologii se vyhýbá i jeho jméno, složené z obou rodičů, protože u kříženců bývá zvykem pojmenovat je první polovinou otce a druhou matky, myrmecoleo je ovšem synem lva a mravenčí matky, po otci zdědil hlavu, po druhém z rodičů tělo.
Nadja: Eponymní postava z francouzského surrealistického románu Andrého Bretona.
Naga: Nágové jsou indickým hadím či dračím národem vod a lesů, jejich králové, nágarádžové, střeží v podvodních palácích posvátná buddhistická písma. Anebo jen přináší blahodárný déšť, střeží prameny a řeky. Občas také způsobí nějaké to sucho nebo záplavy. Vzhledem napůl hadi a z poloviny lidé. Aspoň v Indii. V Malajsii je totiž tamní námořníci vidí jako obří mnohohlavé draky.
Napaea: V řecké mytologii víla zalesněného údolí či roklinky.
Narcissus: Narkissos byl pohledný řecký mladík, který si ani v nejmenším nevšímal dívek, žen i nymf, které se snažily získat jeho přízeň, stačil si obdivovat se sám. Uražené slečny si to s ním skrte bohyni Afrodítu vyřídily - zamiloval se do svého obrazu ve vodě a proměnil v dnes známou květinu. Tolik zkrácená verze.
Nata Taishi: Jinak též Nezha, nebo Nataku. Čínské ochranné božstvo.
Nebiros: Dle Johanna Weira pekelný markýz, znalý všech umění, dvacátý třetí démon Goetie, objevující se v podobě tříhlavého psa nebo jednohlavého havrana.
Nekomata: Dvouocasá velká kočka (ne ta z našeho státního znaku), přišla z japonského folklóru. V běžné formě se jí říká bakeneko, někdy však naroste do obřích rozměrů a její ocas se zdvojí; takovou formu pak pojmenovali nekomata.
Nergal: Nergal byl bůh podsvětí ve staré Mezopotámii, nejvíce v Akkadu. V mýtech babylonských se stal manželem boyhně téhož Ereškingal. (Aby se sjednotily sumerské a akkadské náboženské představy).
Niddhoggr: Drak ze skandinávských mýtů. Leží u kořenů světového stromu Yggdrassilu a okusuje je.
Night Stalker: Noční šmírák.
Norn: V severské mytologii jsou norny bohyně osudu, obvyklé tři sudičky, tkající pavučinu osudu, představující minulost, přítomnost a budoucnost.
Nozuchi: Japonské strašidlo, známé též jako tsuschinoko. Krátký, tlustý a bledý had, případně červ. Dnes žije hlavně v představách kryptozoologů.
Nue: Japonské monstrum s opičí hlavou, tygříma nohama, tělem psíka mývalovitého a hadem místo ocasu. Přináší smůlu a nemoci.
Obariyon: Podobně jako hejkal u nás, i Obarion v Japonsku rád skáče svým obětem na záda. Aspoň v provincii Niigata. Na rozdíl od hejkala ale může být takovýhle nečekaný pasařér za krkem k užitku: když ho donesete až domů, promění se prý v peníze.
Oberon: Populární král elfů a skřítků, nejznámější díky Shakespearově Snu noci svatojánské. Ale slavný dramatik si ho nevycucal z prstu, Oberona našel v lidových pověstech své doby.
Odin: Nejvyšší bůh starých Germánů, jednooký Stvořitel, bůh válečníků, politiků, básníků magie, et cetera, jehož při ragnaröku, čili poslední bitvě, spolkne vlk Fenrir.
Ogre: čili Zlobr, obvyklá obluda evropských pověstí a pohádek, nebezpečný tvor, který, jak říká nejznámější zlobr Shrek: ti vás svlíknou z kůže zaživa, rozemelou vám játra a vymačkají si vaše oči na toast.
Ogun: Jorubský a skrz ně z Afriky do voodoo i podobných kultů a náboženství se nastěhovavší válečný bůh.
Okiku-Mushi: Služebná, jíž zabil její milenec, vysoce postavený samuraj jménem Aoyama. Vrátila se, aby začala strašit.
Okuninushi: Japonský národní bůh. Býval prý vládcem provincie Izuno, dnes je vládnoucím představitelem jiného světa, světa magie a duchů. Kromě starosti o národ se zaměřuje též na zemědělství, obchod a zdravotnictví. Což jsou vlastně kosti, držící národ pohromadě a naživu.
Ometeotl: Aztécký prvotní princip, dualistická entita obojího pohlaví, žijící mimo prostor a čas
Ongyo-Ki: Prý jeden z Oni, japonských démonů. Japonští tvůrci by to měli vědět...
Oni: Dnešní Oni jsou lidského vzhledu, většího vzrůstu, s trojicí očí, ostrými drápy a rohy. Kůže bývá povětšinou červená, ale jiným barvám se také nevyhýbá, stejně jako velkému železnému kyji. Jako démoni správného vychování kradou duše a odnášejí je do pekel, děsí obyvatelstvo odlehlých končin či pilotují dešťové a bouřkové oblaky. A žerou lidi. Což nijak nebrání tomu, aby jejich podobizna na střeše odháněla od domu jiné zlé potvory.
Onmoraki: Japonský ptačí démon, který se skládá z částí nevhodně pohřbených, nebo dokonce nezaopatřených těl. Umí skvěle napodobovat, čehož využívá ke strašení.
Orcus: Římský bůh podsvětí. Někdy i Podsvětí samo.
Orias: Pekelný markýz, vystupující v podobě lva s hadím ocasem
Orochi: čili Osminásobný had, je monstrum japonské mytologie. Stejně jako jeho evropští příbuzní draci vyžadoval oběti v podobě dívky, než si to s ním vyřídil Susanoo, hrdina a bůh moře a bouří.
Orthrus: Dvouhlavý pes Orthos byl potomkem Týfóna a Echidny. Pracoval jako hlídač stáda trojtělého obra Géryona. I on narazil, jako většina jeho sourozenců, na Hérakla, který se vypravil Géryonův dobytek ukrást.
Ose: Jeden z pekelných hodnostářů, velící třiceti legiím (nebo třem) ďáblů. Stará se o vědy a dává správné odpovědi na různá tajemství, zjevuje se v podobě levharta.
Osiris: čili Usire, je egyptský bůh plodnosti. Protože na jeho bratra Sutecha (Setha), zbyly pouště, došlo k legendární bratrovraždě, díky jíž se Usire stal bohem zemřelých.
Oumitsunu: Podle kompendia legendární král Izuma, obr a vnuk boha Susanooa.
Ouroboros: Uroboros byl v původní řecké představě kruhovou řekou, ústící sama do sebe nebo všeobklopujícím oceánem, později, i pod římským vlivem, převládla představa nekonečného hada. Ono od sebe vlnění plazího těla a pohyb vln nejsou zase tak vzdálené. Uroboros se ve středověké Evropě stal nejen symbolem nesmrtelnosti, ale všeho, co kruh může vyjařovat, začátek i konec či nekonečno.
Pabilsag: Bůh sumerského města Isin
Pachacamac: Jeden z hlavních bohů incké říše. Stvořitel, kterého do společného náboženství přineslui obyvatelé pobřeží. Více v Bestiáři.
Pale Rider: Bledý jezdec. Čtvrtý jezdec apokalypsy, tedy Smrt.
Pales: Římský bůh (nebo bohyně) pastýřů
Pallas Athena: Řecká bohyně spravedlivé (a vítězné) války, umění, moudrosti, patronka Atén. Diova dcera
Parvati: Šivova druhá manželka, reinkarnace jeho první ženy Sati.
Patrimpas: Pruský (původních baltských Prusů, ne německých osídlenců) bůh vody a úrody.
Patriot: Patriot.
Peallaidh: Skotské monstrum, strašící poblíž vody, vodní monstrum to ale není. Je příbuznou, respektive lokální variantou ùruisg (urisk, glaistig). Tedy napůl slečna, napůl koza. Další zvláštní znamení: velmi chlupatá.
Pele: Bohyně havajských sopek. Krásná dívka, oděnná do černé, rudovlasá. Narodila na Tahiti a na havajské souostroví přišla až později, když ji vyhnala potopa. Stěhovala se pak ze sopky do sopky, nejdřív se zabydlela na Niihau, potom se přestěhovala do kuauiského kopce Puuopele, z ostrova Kuaui odešla na Oahu, z Oahu na Molokai, z Molokai na Lanai, poté na Maui a konečně skončila na největším havajském ostrově, samotné Hawaii.
Pendragon: Původu velšského: Pen Draig, čili Hlava draků. Zde skutečný drak, v keltských mýtech většinou titul krále lidského, viz Artušův otec Uther Pendragon.
Peri: Perští démoni. Ne vždy zak zlý, jak by se předpokládalo. Stojí mezi anděly a démony, z řád těch prvních byli kdysi vyhnáni, neoddali se ovšem zlu natolik, aby byli tvory nebezpečnými každým coulem.
Persephone: Dcera řecké bohyně úrody Demeter, která se původně jmenovala Kora a jíž unesl vládce podsvětí Hádes. Stala se tak jeho zákonnou manželkou a První dámou podsvětí.
Phoenix: Legendární mýtický pták, představující nekonečný kruh života, neboť se na konci své existence sám upálí, aby se z popelu znovu narodil.
Pisaca: Pišáčové jsou už od pohledu odporní a zlí lesní démoni, živící se lidským masem a krví. Patří k prastarým bytostem, protože se o nich zmiňují už védy
Pixie: Skřítci z Britských ostrovů. Nejsou větší než lidská dlaň, oblékají se do zelené, aby se mohli rychleji a lépe ukrývat, mají do červena zrzavé vlasy. Nosánky mají pěkně nahoru, oči zelené (občas šilhavé), uši špičaté. Někdy pomáhají po nocích s drobnými domácími pracemi. Ne zadarmo.
Poltergeist: Poltergeisti jsou neviditelní duchové, kteří se vyžívají ve vrzání, rachocení, teleportaci nejrůznějších předmětů či napadání lidí.
Porewit: Západoslovanský bůh, dnes bohužel neznámého poslání. Zobrazovaný s několika hlavami.
Power: Andělská sorta, jeden z devíti andělských kůrů, česky nazývaných Mocnosti.
Preta: Hladový duch, v nějž se může buddhista převtělit, pokud nebyl jeho život bez poskvrny. Potom mu nezbude nic jiného, než strašit mezi světy nebo na zemi a trápit se hlady, protože jeho ústa nejsou větší než ouško jehly a navíc nesmí jíst nic jiného než výkaly a moč
Principality < /dt>: aneb Knížectva, jsou druhem andělů. Našemu světu mají předávat Boží požehnání, dohlížet na lidstvo, inspirovat umělce a vědce. Také provádět úkoly, vzešlé od Mocností. Jejich atributem je koruna na hlavě a žezlo v ruce
Prometheus: Známý řecký Titán, chytrý (až vychytralý), který jednak přinesl lidstvu z Olympu oheň, jednak se například zasloužil o to, že z obětin zůstával bohům ten nechutnější kus, totiž tuk a kosti, maso zůstalo lidem. Kromě ohně, za jehož krádež byl potrestán přikováním ke skále, po něm zůstaly lidem i prsteny s (drahým) kamenem, neboť kroužek s kamenem ze skály, k níž byl přikován, musel Prometheus nosit i po svém osvobození Héraklem. To aby měl na paměti, jak může po další prohřešku skončit.
Pyro Jack: Jack O'Lantern je britská bludička, světýlko v močálech. Ztracená duše. Pyro je slovo řecké a znamená oheň, neboť bludičky jednak musí něčím svítit a ve videohrách je obvyklé přiřazovat protivníkům element.
Python: čili krajta, známý had z čeledi hroznýšovitých. Také ovšem drak (nebo had) z řeckých mýtů, který na Héřin rozkaz pronásledoval Létó.
Qing Niugai: Modrý buvol. Prý démonická podoba Modrého vola, na němž jezdil čínský filzof Lao-c’
Queen Mab: Irská královna Maeve, která si odvedla své v mýtech, pro naší dobu ji ovšem proslavilo i pozdní převtělení do královny skřítků v Shakespearově dramatu Romeo a Julie
Quetzalcoatl: Quetzalcoatl, Opeřený had, byl jedním z hlavních božstev středoamerických indiánských kultur. Stvořitel, Učitel, tvůrce kalendáře a ochránce umělců, je toho hodně, co měl na starosti.
Quicksilver: Živé stříbro, aneb rtuť. A také (prý) zapomenutý výraz pro poltergeista.
Raijuu: Raiju je japonské hromové zvíře, věrný průvodce šintoistického boha blesků Raidena, bere na sebe podobu lasičky, opičky či kočičky – matérie jeho těla je ovšem z ohně a blesků – a i když je v podstatě neškodný, někdy dokáže s člověkem pěkně zamávat, což koneckonců platí o elektřině obecně.
Rakshasa: nebo také rákša, je indický démon čili běs. Provází je pověst zlých tvorů, ale nic není černobílé. Někteří rákšasové jsou ve službách boha nebes Indry (zlo je nejlepší hlídač, i křestanský ráj svého času hlídal drak). V legendárním příběhu Rámy unesl král rákšasů Rávana, desetihlavý vládce Lanky, čili Cejlonu, Rámovu manželku Sítu.
Rama: Indický král, sedmé vtělení Višnua, známý dnes mimo svou zemi především dobrodružstvím, které prožil při pátrání a záchraně unesené manželky Síty (vtělení bohyně Lákšmí).
Rangda: je návštěvnicí z mytologie ostrova Bali. Tam je královnou démonů, zvaných layak, což jsou přes den obyčejní lidé, přes noc vykrádají hroby, přesněji vnitřnosti mrtvých těl, z nichž pak vyrábějí lektvary, jejichž pomocí se mohou proměnit třeba v tygra.
Red Rider: Válka, druhý jezdec Apokalypsy.
Rukh: Ruchch, je na rozdíl od gryfa, čili Noha, obyčejným ptákem poněkud větších rozměrů. Většinou obřím supem nebo orlem. Poletuje po arabských legendách, ale také v pověstech madagaskarských a malajských, jeho operačním prostorem je tedy oblast kolem Indického oceánu. Dobře ho znáte ze Sindibádových dobrodružství.
Salamander: Nebývá ve společnosti jiných nadpřirozených tvorů mlok, jak by se zdálo, ale zvláštní stvoření, Elementál, v tomto případě patřící ohni
Samael: Archanděl Samael je bytost rozporuplná. Anděl smrti, dobrý i zlý. Byl patronem Říma a Ezauovým andělem strážným. Podle některých také otcem Asmodea (matkou pak první Adamova žena Lilít)
Samyaza: Vůdce skupiny padlých andělů, kteří se zapletli s lidskými ženami a dali tak vzniknout rodu obrů, zvaných Nefilim.
Sandman: Uspavač, folklórní postava, u nás nejvíc známá díky Hansi Christianu Andersenovi.
Sarasvati: Brahmova manželka Sarasvati začínala jako říční bohyně. Tok, v němž žila a jemuž vládla, kdysi ústil do Indu, patřil k posvátným a dnes už neexistuje. Sarasvatí tedy vzala za svou jinou funkci, stala se patronkou malířů, básníků a hudebníků, v dnešní době i školáků. Její největší zásluhou je ovšem vynález sanskrtu, univerzálního indického jazyka, lidské řeči vůbec a rétoriky.
Satan: je prostě Satan. Známá hlava Pekla.
Scathach: Scathach byla irská válečnice, která učila bojovým uměním Kúchulaina. Později se stala i jeho tchyní.
Sedna: Eskymácká bohyně, vládnoucí moři a všem jeho tvorům. Žije, jak jinak, mezi velrybami a mořskou faunou na dně oceánu, a Inuité se jí bojí, což je úděl a privilegium všech podobných bohů a bohyň. Přesto ji občas šamané uprosí, aby dovolila některým svým tuleňům nechat se zabít
Senri: Staří levharti z čínských pověstí, kteří získali schopnost proměny v (pohledného) člověka, kteréžto pak využívají k lovu na lidskou životní sílu.
Seraph: Serafové jsou andělská sorta, jeden z devíti andělských kůrů.
Setanta: Takto se původně jmenoval dnes nejznámější a nejvýznamější irský hrdina, než přijal jméno Cuchulain.
Seth: U nás známější jako Sutech, pouštní bůh starého Egypta, který zabil svého úspěšnějšího bratra Usira, čímž se v tamních mýtech stal zápornou postavou číslo jedna.
Shan Xiao: Jednonohý a zlomyslný horský démon čínských pověstí. Pojídač raků. V dnešním jazyce ovšem nese tohle jméno zajímavá opice, jíž my známe jako mandrilla.
Shax: Čtyřicátý čtvrtý démon Goetie. Vyvolán musí být do trojúhelníku. Hrozně lže.
Shiisaa: Okinawský napůl pes napůl lev Shiisaa, nadpřirozený strážce, jehož sochy zdobí mnoho tamních budov.
Shikome: Děsivá žena z podsvětí. Čarodějnice, jíž Izanami, ženská polovina strvořitelů japonského světa, vyslala ze záhrobí na partnera Izanagiho, když se jí nechtěl vzdát ano po smrti a vydal se za ní do podsvětí.
Shiva: Šiva je jedno z trojice nejvyšších hinduistických božstev (dalšími jsou Višnu a Brahma). Jeho přízvisko je Ničitel.
Shiwanna: Oblační lidé z mýtů pueblanských Indiánů.
Siegfried: Známý germánský hrdina, který si to uměl vyřídit s drakem, ale ne s osudem.
Silky: Ženský přízrak z anglo-skotského pohraničí. Někteří říkají, že je to čarodějnice, jiní vypráví příběhy o domácím pomocníčkovi, obvykle v nich ale hraje svou roli zvuk šatstva, vyrobeného z hedvábí.
Skadi: Skandinávská obryně, personifikace Zimy a někdejší manželka boha moří Njorda.
Skogsra: Lesní démon švédského folkloru. Nebezpečná (ne vždy fatálně) dívka, viz povídání v odkazu.
Sleipnir: Jako mnoho jiných bohů, ani starogermánský Ódin nechodí pěšky. Jeho dopravním prostředkem je kůň. Samozřejmě, že ne ledajaký, ale osminohý.
Slime: Sliz. Běžná amorfní hromada.
Sphinx: Dcera Týfóna a Echidny také patří k figurám, jež po řecké mytologii zdědil celý svět. Žila poblíž Théb a měla ve zvyku dávat kolemjdoucím vtíravou hádanku o tom, kdo že to ráno chodí po čtyřech, ve dne po dvou a večer po třech. Teprve Oidipús si zachoval chladnou hlavu a odpověděl správně. Sfinx po Oidipově odpovědi hlavu ztratila a skočila do moře. Sfingu převzali Řekové z Východu od Asyřanů a Babylóňanů (Okřídlení býci s lidskými hlavami) a samozřejmě z Egypta. Známá socha z Gízy je ovšem Sešep-anch – živý obraz (panovníka) – odtud jméno.
Spriggan: Sprigganové jsou cornwallští skřítci. Straší v opuštěných zříceninách, u mohyl a menhirů, mají na svědomí špatné počasí, špatnou úrodu, špatný zdravotní stav. Často také zaskakují za bludičky a svádějí za nocí pocestné do bažin.
Sraosha: V perském zoroastrismu ztělesnění Poslušnosti a Stálosti (ve víře). Jeden ze strážců mostu, přes nějž putují duše do záhrobí.
Stonka: Velký býk z bulharských pověstí. S neprůraznou kůží, zvuk jeho kopyt připomíná hrom.
Strigoii: Rumunští Strigoi jsou dušemi mrtvých, vstávajícími z hrobů nebo alter egy žijících lidí, sají krev či životní sílu, ovládají metamorfózu ve zvíře i umění učinit se neviditelným. Dokáží ovládat počasí. Správný strigoi má rudé vlasy a modré oči a dvě srdce. Více v Bestiáři
Strix: Přichází ze starověkého Říma, kde sice uznávali, že sova je symbolem moudrosti, ale jisté rody tohoto řádu patří naopak k tvorům značně nebezpečným. Věřilo se – zvláště pak v případě sýčků, výrů či puštíků, že se tiší noční letci nehoní jen za drobnými obratlovci, ale jeví značný zájem i o lidské maso a krev.
Succubus: Středověk a křesťanská démonologie zplodili succuba a incuba jako zlé duchy, (kterým byl někdy přisuzován i původ lidský), jejichž zlé praktiky vyhlížejí z dnešního hlediska celkem zajímavě: succuby, čili démoní dámy napadaly výhradně muže a pohlavně je zneužívaly, incubové totéž v modrém, jenom si vybrali ženy.
Sudama: (nevím)
Sui-Ki: Další z démonů Oni, vyvolaných známým čarodějem Fujiwara-No-Chikatou.
Sukuna-Hikona: Trpasličí bůh léčení a rýžového vína, spojovaný s horkými vřídly.
Suparna: Jiné jméno hinduistického posvátného ptáka Garudy.
Surt: Skandinávský ohnivý obr, hlídající ohnivý svět Múspellheim.
Susano-o: Japonský bůh bouře, podsvětí, nemocí, zemědělství et cetera, jeden z nejzajímavějších příslušníků šintoistického pantheonu. Bratr sluneční bohyně Amaterasu, kterou otravoval natolik, že utekla do jeskyně a ne světě zavládla tma. Ale také likvidátor nebezpečných oblud.
Sylph: Paracelsovo jméno pro elementála vzduchu. Jsou nám svým způsobem z elementárních bytostí nejbližší, neboť dýchají vzduch, jsou ovšem hrubší a nevlídnější než ostatní bytosti.
Take-Mikazuchi: Japonské božstvo hromu a meče. Účastník prvního západu sumo.
Take-Minakata: Jedno ze dvou hlavních božstev naganského chrámu Suwa-taisha. Druhý účastník prvního západu sumo, ten, který skončil poražený.
Tam Lin: Mladý muž z anglického Norfolku, který se zamiloval do královny víl. Jeho lidská přítelkyně ale vytrvala a zachránila ho.
Tangata Manu: Ptačí muž. Původně vítěz rituálního závodu, pořádaného obyvateli Velikonočního ostrova. Plavalo se na ostrůvek Motu Nui pro první letošní vejce tam hnízdícího Rybáka černohřbetého.
Taotie: Zvířecí motiv, nacházející se často na čínských rituálních nádobách z doby před naším letopočtem. O několik století mladší (ale přesto staré) prameny, hovoří o Tao tie jako o hlavě bez těla, která sice žere lidi, ale nepolyká je.
Taowu: Obluda z pradávné Číny, schopná vidět do minulosti i budoucnosti, s lidskou tváří a tygříma nohama.
Taraka: Démonka z rodu jakšů. Zahubil ji Ráma.
Tattooed Man < /dt>: Tetovaný muž. Což dřív bývali kriminálníci.
Tenkai: Vysoce postavený buddhistický mnich, žijící v Japonsku v období Edo( u nás sedmnácté století).
Tezcatlipoca: Aztécký Tezcatlipoca, jeden z potomků Omeceotl a vládce prvního světa, obydleného obry.
Thor: Syn skandinávského nejvyššího boha Ódina, majitel hromového kladiva Mjollni, pán bouří, bůh válečníků a rolníků. Další v Bestiáři.
Thoth: Patří k nejdůležitějším bohům starého Egypta, potažmo lidstva vůbec, protože kromě toho, že vynalezl tamní písmo, vymyslel i řeč. Taky matematiku, další exaktní vědy, jakož i lékařství a magii. Viz Bestiář.
Throne: Pokud se některý z andělských řádů nejvíce vzdaluje obvyklé představě o humanoidních bytostech s křídly, pak jsou to právě Trůny. Vypadají totiž jako kola, posetá po obvodu očima, bývají spojováni s Božím trůnem a představují Boží spravedlnost.
Thunderbird: Hromový pták. O běžnou mytologickou figuru severoamerických Indiánů tu ale nejde (je jen inspirací jména), tady je to prostě běžnou herní elektřinou útočící monstrum.
Tiamat: V mezopotámských mytologiích byla Tiamat personifikací moře. Také matkou ostatních bohů, s nimiž ovšem – dnes by se to dalo nazval generačním konfliktem – bojovala, zastoupena armádou oblud, vedenou Kinguem. Jde o demiurgický příběh, představující vznik světa (rozříznutím Tiamaty vznikla země a nebe, z jejich očí řeky Eufrat a Tigris).
Titan: Opět nevyčerpatelná řecká mytologie. Titáni byli potomky Gaie a Úrana, nejslavnější z nich, Kronos svého otce svrhl z postu nejvyššího boha, celá generace se později ocitla ve stejném postavení, kdy se pro změnu je vydali odstranit Kronovi potomci, vedení Diem.
Titania: Návštěvnice z literárního světa, přesněji z Shakespearovy hry Sen noci svatojánské. Královna elfů se stala natolik populární, že – stejně jako mnoho Shakespearových postav – začala žít na dramatu nezávislým životem.
Tlaloc: Bůh plodnosti a vody, přesněji té padající z oblaků, který ovšem Aztékům nepřinášel jen blahodárné deště, ale také krupobití a bouřky. Byl patronem kalendářního dne Mazatl. Více v Bestiáři.
Tlaltecuhtli: Na počátku aztéckého vesmíru mořská obluda, s níž se museli Tezcatlipoka a Quetzalcóatl vypořádat, než z její mršiny postavili svět.
Tlazolteotl: Aztécká bohyně čistoty, parních lázní a porodních asistentek.
Tokisada: Mladý vůdce japonského křesťanského povstání, které v sedmnáctém století neuspělo. Přišel o hlavu, pro japonského katolíky se stal svatým.
Tonatiuh: Aztécký bůh Slunce a vládce pátého světa v pořadí. Toho našeho, který stále ještě trvá.
Toubyou: Démon ze západních částí Japonska. Aspoň to o něm říkají.
Trumpeter: Trubač. Tady pochopitelně jeden z andělů, kteří budou troubit k Poslednímu soudu.
Tsuchigumo: Zemní pavouk. Japonský bubák s tělem tygřím, tváří démona oni a pavoučími končetinami.
Tuofei: Prý čínský tvor, žijící v horách, chráněný svou kůži před všemi nehodami.
Tzitzimitl: Aztécké noční démonky, které při soumraku i svítání bojují se Sluncem. Neviditelnost není věčná a dokonalá, když dochází k onomu dnes tak turisticky atraktivnímu astronomickému úkazu, totiž k jeho zatmění, jsou ku spatření jako hvězdy
Ubu: Japonský démon, dítě matky, která zemřela při porodu.
Ukano Mitama: Japonské božstvo, spojované se zemědělstvím.
Undine: Paracelsus tak nazývá vodní démony. I když jsou vodní bytosti obého pohlaví, většinou se v legendách hovoří o vodních dámách, zmiňují se případy jejich manželství s lidmi, do nichž undiny (v touze po duši, neboť jen touto cestou mohou elementární bytosti duši získat) často vstupují. Více v Bestiáři.
Uriel: Ne tak populární, přesto také celkem známý archanděl.
Valkyrie: Patří mezi nejznámější ze skandinávských nižších mytologických bytostí. Krásné válečnice, které se na okřídlených koních snášejí po boji na bojiště, aby vybrané duše expedovaly do Valhaly. Po pravdě řečeno, mají toho na starosti mnohem více, dohlížejí na boj od jeho počátku, hlídají ty, kteří nesmějí padnout (aspoň prozatím). To vše dle požadavků samotného Ódina. Mimo boj potom posluhují bojovníkům na nekonečné hostině u stále prostřených stolů Valhaly, kde se řídí pokyny vrchní servírky a Ódinovy manželky bohyně Frigg.
Vasuki: Nágarádža, Král hadů v hinduismu i buddhismu. V Číně a Japonsku známý jako jeden z Osmi draků.
Vetala: Hinduistický démon, který řádí na hřbitovech. Přivádí lidi k šílenství, zabíjí děti, působí potraty.
Victor: Prý jeden z andělů.
Vidofnir: Jestřáb, nebo zlatý kohout skandinávských mýtů. Někdy sedí místo Vedrfolnira na hlavě orla, hřadujícího na Yggdrasilu, obvykle ale obývá svůj vlastní strom, Mimameidir (Mímiho strom). Který se s Yggdrasilem občas zaměňuje.
Virtue: Andělská sorta, jeden z devíti andělských kůrů, česky nazývaných Síly.
Vivian: Paní z jezera. Očarovala Merlina, dala Artušovi Excalibur, vychovala Lancelota.To ve zkratce a jen podle některých pověstí.
Vodyanik: Vodjanoj, východoslovanský vodník.
Vouivre: Dračice z francouzských pověstí.
Wendigo: Kanadský všežravec – což ve folklóru znamená, že žere především lidi –, stvořený z ledu a bahna. Umí měnit tvar, takže se někdy vyskytuje i v podobě psí.
White Rider: Bílý jezdec je jedním ze čtyř jezdců apokalypsy, Mor.
Wicker Man: Monstrum, postavené na základě proutěné klece, v jaké prý keltští druidové obětovali lidi.
Wild Hunt: Divoká honba, jinak Štvaní, je úkaz dobře známý i z našich pověstí. Fantomatičtí lovci a obludy, ženoucí se lesem, či po obloze.
Wu Kong: Je Sun Wu-Kchung, opičák, známý ze slavého čínského románu Vyprávění o putování na Západ. Vyšlo i česky, několikrát běželo coby televizní seriál.
Xi Wangmu: Královna matka Západu. Čínská bohyně, někdy vystupující v podobě člověčí, doplněné o tygří zuby a levhartí ocas, což porzrazuje, že nejde o božstvo, s nímž byste se chtěli potkat. Přinášela nemoci, zhoubu a války, než se stala oblíbenou.
Xiuhtecuhtli: Aztécký bůh vulkánů, ohně a věcí příbuzných, jako světlo v temnotách, nebo den, případně život po životě.
Yaksha: Jakšové jsou polobožská, polodémonská stvoření, žijí hluboko pod Himalájemi, kde střeží stejně jako naši permoníci zemské poklady. Jejich hlavou je bůh hojnosti Kubera.
Yamawaro: Jednooké a chlupaté monstrum ze západního Japonska.
Yatagarasu: Velký třínohý krkavec, který byl vyslán z nebes, aby se stal průvodcem prvního japonského císaře Jimmu na jeho cestě za trůnem.
Yggdrasil: Yggdrasil je Světový strom, jehož kořeny podle staré skandinávské mytologie zasahují ke každé z říší. Niflhelmu, kde ze studny Hvergelmi vytéká dvanáct řek, vládne bohyně mrtvých Hel, yggdrasilův kořen, který k této studni sahá, okusuje drak Nidhögg. Druhý kořen vede do říše obrů z jinovatky a ke studni, tentokrát k prameni moudrosti, který hlídá obr Mimir, třetí kořen roste až k Ásům, k Urdině studni, u níž se bohové radí, kde soudí a odkud určují osud.
Ym: Jamm býval původně ugaritský a později i fénický bůh sladkovodního i mořského živlu, Pán řeky.
Yomotsu-Ikusa: Příslušník podsvětní armády, vedené čarodějnicí Shikome, kterou v japonských mýtech vyslala mrtvá Izanami na svého manžela Iznaagiho, neboť něchtěla, aby jí milovaný druh viděl ve stavu, v jakém se v záhrobí nachází.
Yoshitsune: Minamoto no Yoshitsune byl japonský generál z dvanáctého století, považovaný za jednoho z nejlepších stratégů a válečníků nejen své doby.
Yuki Jyorou: Sněžná žena, yuki onna, pochází z japonských legend. Někdy ztraceným ve sněhové bouři a mrazu pomáhá, jindy je naopak zavede z cesty a nechá umrznout.
Yurlungur: Yurlungur je jedním z mýtických duhových hadů australských mýtů.
Zaccoum: Podle islámu strom, vyrůstající z pekla.
Zhen: Pták jedovatého peří je opeřencem čínských pověstí. Dlouhý krk, šarlatový zobák, zelené peří. Jed prý získává požíráním zmijích hlav.
Zhong Kui: Českým přepisem Čung Kchuej, japonskou podobou Šoki je ochránce před zlými duchy a bojovníci s démony. V Japonsku to bývá poznat především pátý den pátého měsíce, kdy rodiny s malými chlapci vyvěšovaly před dům Šokiho podobiznu, v tento den, kdy se slaví svátek Tango no Sekku, je totiž povětří zlých démonů plné.
Zhu Tun She: (nevím)
Zhu Yin: Čínské kalendářní božstvo.Tři sta mil dlouhý šarlatový had s lidským obličejem žije na Zvonové hoře. Nejí, nepije, nedýchá. Přesto občas ústa otevře a začne respirovat; v takovém případě ovšem působí silné vichřice. Když zavře oči, přijde noc, když je otevře, rozední se. Křikem přivolá léto, fouknutím zimu.
Zombie Cop: Zombifikovaný policista
Zouchouten: Jeden z čtyř buddhistických vládců světových stran, tou Zouchotenovou je Jih.

poslední úpravy 15.2.2019

O původu druhů aneb Monstra z her Shin Megami Tensei IV: Apocalypse

O původu druhů aneb Monstra z her
Shin Megami Tensei IV: Apocalypse